V koupelně přibyl druhý zubní kartáček a pánská kolínská. Jak poetické! Kdyby tak zůstalo jenom u toho, nemělo by naše štěstí chybu.

Jenže ono nezůstane. Brzy přibude holicí štětka, zapatlaná od mýdla („strojkem se prostě nikdy tak dobře neoholím“), vousy v umyvadle a zpocené tričko, pohozené na věšáku. Zrcadlo je zneuctěné stříkanci od pasty na zuby, které vypadají jako mušince. A předložka před vanou je nasáklá vodou. Když na ni stoupnete, čvachtá. Proč se, sakra, nemůže sprchovat jako člověk?

 

No dobře, oba jsme to chtěli, tak to máme. Většina žen vyrůstala v domácnosti, kde se (alespoň sporadicky) vyskytoval nějaký otec. Tak proč nás teď tak vytáčí zvednuté prkénko na záchodě?

Relativně nejjednodušší je situace v případě, že společně zařizujeme nový byt. I tady sice bude probíhat složité vytyčování pozic a rozdělování teritorií, žádná ze stran ale aspoň není zatížená předchozími návyky. Ten, kdo bude nejčastěji vařit, má poslední slovo v uspořádání kuchyně. Kdo pracuje doma na počítači, měl by rozhodnout o jeho umístění. Chce si vystavit svou sbírku letadel z druhé světové? Proč ne, hlavně když mu nebude vadit váš dvouapůlmetrový Ficus benjamina (a šestnáct dalších květináčů).

Spousta problémů se objeví, když vyjdou najevo rozdíly v denním rytmu a temperamentu vůbec. Zatímco vy se po ránu mátožíte bytem a cítíte se i vypadáte jako napůl probuzená zombie, on vás u sporáku chytne zezadu za ňadra, líbne na krk a vesele začne rozdělovat úkoly. Zavolat do pojišťovny, zjistit ordinační hodiny zubaře... V koupelně si dokonce zpívá! Nezbude vám než vstávat o hodinu dřív – nebo toho svého čilouše upozornit, aby na vás ráno nemluvil, nesahal a nic po vás nechtěl. Bacha, koušu!

 

Každý má svá citlivá místečka. Ve chvílích krize myslete na to, že mužům sice moc nezáleží na prostředí, ve kterém žijí, na druhou stranu ale bývají hodně citliví na své soukromí. Ať vás ani nenapadne vyhodit mu nějaké – z vašeho pohledu – staré krámy! Možná jsou to památky na vojnu nebo materiál na budoucí rogalo, kdoví. On na oplátku strpí, že v koupelně není „pro samé flaštičky a serepetičky“ ani kousek volného místa.

Pomalu si začínáte zvykat, že už nemůžete sedět na WC půl hodiny a číst si tam dámské časopisy, ani spát s utěsněnými okny (bydlíte nad magistrálou). Vaše drahá polovička totiž potřebuje v noci vzduch, takže pro změnu usínáte s ucpávkami v uších.

Opravdu ošklivé partnerské dusno vzniká kvůli těm nejhloupějším banalitám - jako je třeba máslo. Máte ráda měkké, takže ho vyndáte z lednice a necháte ležet na lince. On jde ovšem mezitím okolo, a poslušen nutkavého instinktu je uklidí (máslo přece patří do ledničky). Po čase to vzdáte a začnete kupovat margarín. To je ale jen malá oběť v porovnání s tím, co musí snášet váš partner: vy jste přece ta, která vymačkává zubní pastu odprostředka...

Reklama