Přiznejme si, že nebýt českého bulváru a ochoty lidí stále znovu číst nechutné podrobnosti, odešel by Karel Svoboda, kdysi velmi talentovaný, později velmi produktivní hudební řemeslník, s daleko větší úctou. Ale to by Češi nebyli Čechy, aby nešťourali pořád dokola do toho, s kým spala nebo nespala jeho manželka a komu Svoboda dlužil nebo nedlužil.

Už jen oslavná rétorika, kterou nasadil bulvár, zvedá střízlivěji uvažujícím lidem žaludek. Ano, Svoboda se stal nezapomenutelným pro Noc na Karlštejně, neboť písně z ní patří k tomu nejlepšímu z tohoto žánru, co u nás kdy vzniklo, ale stále to nestačí na to, aby byl flašinetář prohlášen za génia a dělil se o toto označení s Beethovenem nebo Mozartem.

Ikonizace ale byla potřeba, protože to znamená prachy. Před pár sty lety by takto církev velebila mučedníka a zbohatla na prodávání ostatků a odpustků v jeho jméně. Dnes máme ale církev jinou, takovou, která ví snad ještě lépe, jak ovlivnit masové mínění. A že se jí to panečku daří. Obličej Karla Svobody prodával ještě za života, ale jeho fotografie po smrti zvedají prodej okamžitě. Ono to sice časem vyprchá, ale stále ještě je čas, aby se nakrmily všechny hyeny, co jich v českém showbyznysu je.

soutěž Radox
Ty první, novináři, už si na svoje přišli. Jsou tu ale i další, kteří mlsně stojí kolem Svobodovy vychladlé mrtvoly a olizují si pysky. Nejhorší hyeny ale byly rozpoznány celkem snadno. Byli to ti, kteří viděli snadné peníze, ale chybělo jim potřebné know how, aby dotáhli svůj projekt do konce, oškubali pár kořenů a byli v balíku. První koncert pořádaný tak trochu na koleně, ale hlavně, aby už byl, se ukázal neprůhledný dokonce i pro lidi, kteří jsou v kališti naší populární scény jako ryby ve vodě.

Z koncertu, který se měl konat už 24. května, nakonec sešlo, protože odvolaly hlavní vykopávky jako Jitka Zelenková, Michal David, Helena Vondráčková i ten Kája Gott. Podle informací prý panovala mezi „umělci a agenturou nedůvěra“. Není se čemu divit, kdo ví, kam by se poděly všechny peníze, které se s trochou sentimentu dají ještě ze Svobody vyrazit.

Proto se do toho vložila Helena, které už nestačí, že ji teď kde kdo líže na ulici (nechala po sobě pojmenovat zmrzlinu, takže každý má teď příležitost). V Moskvě, kde s velkým úspěchem opět koncertuje, prohlásila, že koncert musí proběhnout. Tentokrát se jej ale chopí člověk, který má pod palcem už skoro třicet let celý český popík – František Janeček. Člověk, díky kterému je český národ nucen dívat se na pochodující mrtvoly, které svou šťávu ztratily v šedesátých letech.

Je tedy jasné, že koncert za Karla Svobodu bude velkolepý. Možná dokonce dosáhne k laťce kýč desetiletí a zcela jistě to bude velký kasovní i televizní trhák. Nic jiného si ale národ, který se už od 28. ledna baví jednou sebevraždou, nezaslouží.

Soutěž: Obr. č.8

Reklama