Byla jsem v Lucerna Music baru na koncertě naší funkové skupiny Monkey Bussines. Mám z toho skvělý zážitek. Jsem přesvědčená, že hrají pořád lépe a lépe a z koncertu jsem se vrátila s dobrou náladou, poničenými hlasivkami a úplně zpocená.

Bohužel nemohu vám vnucovat svůj hudební názor na věc, neb nejsem hudebním kritikem. Ale snad vám mohu popsat jeden můj postřeh na tyto hudebníky. Zdá se totiž, že to nejsou jen skvělí muzikanti, ale také lidé s dobrým srdcem.

Při koncertu konajícím se 17. listopadu minulého roku jsem se rovněž zúčastnila společného jásání pod podiem a byla jsem překvapena jejich hosty. Roman Holý (šéf skupiny) tehdy pozval na podium Marii Rottrovou. Všichni návštěvníci koncertu ji, myslím, znali hlavně ze svých dětských let, kdy tuto hvězdu sledovali jejich rodiče na černobílých televizích. Já si například pamatuji, že se líbila mému tatínkovi.
Paní Rottrová nastoupila s kouzelným sebevědomým úsměvem profesionála a bez jediného zaváhání zazpívala dvě písničky. Při první Dívka, která spí jen tak se publikum rozjásalo a rozezpívalo. Při druhé skladbě „ Lásko, voníš deštěm začalo mohutně povzbuzovat a nebylo pochyb, že trochu zapomenutá Marie Rottrová zažívá jakýsi momentální comeback. Sledovala jsem její výraz, ale jak jsem již podotkla, byla a stále je profesionál. Byla bezchybná, usměvavá a krásná. S hlavou vztyčenou odkráčela z jeviště. „Jak se asi cítila, když jí po letech tleskala celá Lucerna?“

Už tehdy jsem pátrala ve výrazech hudebníků, hlavně v tváři Romana Holého a hledala jsem nějakou nápovědu pro otázku, proč ji tam pozval. Celou dobu ji sledoval a alespoň úsměvem povzbuzoval její výkon.

Při jejich letošním vystoupení jsem byla zvědavá, zda se něco takového bude opakovat. Na vše jsem ale během koncertu zapomněla, jelikož jsem se nechala strhnout atmosférou Lucerna Music Baru. Je zde totiž jedinečný kontakt s účinkujícími a při takové show, jakou předvedli letos, člověk snadno ztratí pojem nejen o čase.
Po pár rozparáděných písničkách Roman Holý uvedl svého prvního hosta. Mimo jiné řekl, že při jeho zpěvu se jim chce někdy až brečet.
Poté nastoupil mně zcela neznámý člověk, hodně nesebevědomého vzhledu. Sedl si za klávesy a zazpíval jednu tklivější píseň. A zase – nemohu hodnotit jeho výkon, snad jen mohu říct, že rytmus a podání jeho skladby se do rozjeté show tak úplně nehodilo. Ale všichni členové Monkey Bussines zůstali na jevišti. Sedli si na zem, či různě postávali kolem.
Roman Holý ze zpěváka nespustil oči a souhlasně (střídavě směrem k hledišti a ke zpěvákovi) pokyvoval hlavou. Nezbylo než se zaposlouchat a přijít nato, že zpěv je opravdu působivý. Nakonec sklidil veliké ovace.
Ale jak by tomu bylo bez místní atmosféry a pokyvování hlav Monkey Bussines, to já opravdu nevím.

A přišel další host – Radek Pastrňák z Buty. Hned po prvních tónech písničky „Jednou ráno, přišel vítr, vzal si střechu i s pokrývačem……..“ bylo jasné, že funkově naladěné publikum Pastrňáka zná a vítá. Na podium se všichni rozesmáli a bušili do svých nástrojů s plnou vervou. Host byl očividně hodně potěšen a mile překvapen náhlými ovacemi diváků.

A tak Radek Pastňák i s prvním hostem zůstali na jevišti až do konce. Hráli na své nástroje a na chvíli se stali členy kapely. Byli povzbuzováni jak publikem, tak svými kolegy. Všichni byli spokojeni.

Říkám si, jak by asi koncert vypadal bez těchto hostů. Monkey Bussines jsou stále více populární a jejich oblíbenost po třech letech působení stále stoupá. Nepotřebují zvát na jeviště zapomenuté hvězdy, či neprůbojné zpěváky. Ale oni to dělají.

Chtěla bych jim za to poděkovat. Při své stoupající slávě si najdou čas a energii na umělce, kteří už, anebo ještě (anebo bůh ví, proč), nejsou právě  „v kursu“.
Ale já jako divák také nepřijdu zkrátka. Po jejich koncertě jsem vždy mírně řečeno nakopnutá a ještě k tomu mne někde v koutku hřeje pomyšlení, že moji hudební favorité jsou prima lidi.

Jestli máte jen trochu rádi jejich styl, nenechte si ujít nějaký další koncert. Budete potěšeni……..  

www.monkeybussines.cz

            
Reklama