Nedá mi to, abych se nepřidala. Tohle téma se mi nezdálo moc zajímavé, ale když si čtu příspěvky, je mi z nich nanic," reaguje rozhořčeně čtenářka Átéčko na dnešní téma. A dodává: „Syn měl srdeční vadu, kterou mu komunisti odmítli operovat."

Na prohřešky minulosti by se nemělo zapomínat - to je názor čtenářky Átéčko, která rozhořčeně reaguje na ostatní příspěvky na dnešní téma: Jak se žilo za komunistů a jak se žije dnes.

Vzpomínáte na milulý režim stejně? Napište nám o tom!


Nedá mi to, abych se nepřidala. Tohle téma se mi nezdálo moc zajímavé, ale když si čtu příspěvky, je mi z nich nanic.

Jsem moc šťasná, že žije už mnoho lidí, kteří dobu před r.1987 nezažili. Ale hrozně se zlobím na ty, co na ni zapomněli. Já vím, byli mladí a mnohé se jim líbilo

Mně ale opravdu ne. Začnu školou. Něco jiného se říkalo doma, něco jiného se učilo ve škole. A když jsem končila základku, tak jsem přes dobrý prospěch nedostala na střední školu. Neměla jsem vhodné rodiče.

Obchody byly prázdné, nebyly základní potřeby. Ponižovalo to mou důstojnost stát ve frontě na toaletní papír, vložky, ovoce, kolo, šicí stroj... Zeleniny bylo v obchodech málo a prodávala se zablácená a špinavá.

Když jsem se vdala, přestěhovala jsem se do města na hranici, za kterou se nesmělo. Za novomanželskou půjčku se koupilo pár věcí. Byla jsem tehdy mladá, tak mi to tolik nevadilo, že nemáme televizi. A když už jsme ji měli, hrály na ní dva programy. Z nichž ani jeden nestál za nic. A tak jsem se naučila polsky, dívajíc se na polský program.

Vadilo mi i to, když se mi narodilo postižené dítě, bylo jaksi normální odevzdat je do ústavní péče. V tom jsem se zachovala nenormálně a dítě chtěla mít doma. Když jsem chtěla mít druhé dítě, nechtěli mě ani poslat na genetické vyšetření... A když jsem se ptala na prognózu u svého syna, byla jsem velmi smutná. Měl srdeční vadu a tu by mu prý zoperovali jen v případě, že by chodil do školy a státu se vyplatil alespoň tím, že by pracoval třeba jako popelář.

Byla jsem z toho velice nešťastná. Po revoluci mi syna zoperovali v Motole. A bylo to opravdu za pět dvanáct. To mu totiž bylo už 18let.

Stát mi tehdy nedal žádné peníze. Neexistoval žádný sociální příspěvek, když člověk neměl ani to minimum.

Byla jsem se synkem doma a žili jsme z jedné výplaty. Byl to opravdu těžký život. Oblečení v obchodech sice bylo, ale bylo tak nehezké a nebarevné, že jsem si raději koupila vlnu a pletla. Koupila jsem látky a šila.

Na dovolenou jsme neměli peníze, ale i kdybychom je měli, mohli bychom do Bulharska, nebo Rumunska. A třeba do Ruska, ale tam bych opravdu nechtěla, přesto, že nám ve škole vtloukali do hlav, že SSSR je náš přítel.

Opravdu to nebyla hezká doba a není mi líto jen toho, že nebyly banány, či jiné ovoce.

Když jsem někoho navštívila v práci, nezdálo se mi, žeby se lidé nějak zvlášť vysilovali prací.

Mrzí mě to, že lidé zapomněli. Já si jen říkám, že mnozí vzpomínají na tu dobu hezky, protože byli mladí, krásní a zdraví. A jejich vzpomínky jsou více či mně soukromé. Ta doba, kdy vládla jedna strana, byla hodně špatná!

Átéčko

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Jak se žilo za komunistů a jak se žije dnes

Jak se vám žilo před sametovou revolucí a jak se vám žije dnes?

Zhodnoťte s odstupem, zda se naplnila vaše očekávání po listopadu ´89. Jak se vám žilo za komunismu a jak se vám žije dnes? Jste spokojená? Vyhovují vám možnosti, které dnešní svoboda a volný přístup k informacím poskytují, anebo vás přivádějí do stresových stavů a bojíte se třeba o práci, důchod...? Chvalte či haňte stav demokracie v Česku: Vaše názory nás zajímají! Posílat je můžete k tématu dne na úterý 16. listopadu 2010. Příspěvky ať jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít šanci na získání jednoho ze tří dévédéček s takřka hororově laděného thrilleru Loď smrti, jedna z vás k němu obdrží i třpytivý sprchový gel s diamantovým práškem a minerály Skin so soft od Avonu. Své příspěvky posílejte na redakční e-mail!

Loď smrti

Reklama