Ruku nahoru, kdo z vás kvůli sněhové nadílce přijel v uplynulém týdnu pozdě do práce, nebo nepřijel vůbec? A jak se vám pak jelo domů?

Včera jste určitě nemohla přehlédnou zprávy o několikahodinových zpožděních vlaků, autobusů i tramvají. I náš obyčejně teplý kraj s nadmořskou výškou 180 metrů se ocitl pod minimálně čtyřiceticentimetrovou bílou peřinou.

Železnice je pro nás jediným spojem s naší metropolí, a tak nás hlášení o zpoždění věru nepotěšila. Můj včerejší ranní vlak nabral 90 minut navíc. Aspoň jsem se pořádně vyspala. Lidé, kteří chtěli jet do práce o hodinu později, neodjeli. Můj přítel dostal ve vlaku s dvouhodinovým zpožděním skvělý nápad - ve svém pražském pracovišti se jenom otočí a pojede pracovat domů, dokud vlaky zpátky vůbec jezdí, a na zítra si vezme volno. Dobře udělal.

Normálně jezdí v intervalu po půl hodinách, cesta trvá 40 minut. Teď čekal dvě hodiny a stejně dlouho jel. A já v redakci, stále čtoucí nejnovější zprávy z trati, jsem už pomalu začínala rozbalovat spacák. Nakonec jsem domů dojela, ale dnes ráno jsem už neodjela.

Při pohledu na zasněženou silnici, kterou od neprohrnutého chodníku dělil přes metr vysoký sněhový mantinel, mi naskočila kopřivka (o zimní alergii si můžete přečíst ZDE).

Inu, sedla jsem k internetu a podívala se, jak je na tom doprava dnes. Průměrná zpoždění - 75 minut. Docela ochotně jsem to vzdala a jala se tuto skutečnost oznámit svému šéfovi - Radkovi. Tímto mu děkuji za shovívavost, se kterou mě nechal dnes pracovat z domova. Děkuji i místnímu správci, že jistě brzy zatopí. Děkuju výrobcům černého čaje, rumu a rychlovarných konvic. A děkuju svojí mamince za teplé pletené ponožky, které byly společně s domácí pekárnou nejpraktičtějším dárkem uplynulých Vánoc.

Takhle to u nás vypadá

snih

snih

snih

Zkomplikoval vám sníh dojíždění?

Reklama