Co víme o lidech, pro které je zachování lidského života zaměstnáním? Vteřiny, rozhodující o našem bytí, jsou vteřiny jejich pracovní doby. Na co myslí, když nasazují vlastní život za ten náš? Přemýšlí v té chvíli vůbec o něčem? Myslí na své děti, když zachraňují ty naše?


U koho z vás už někdy hořelo? Koho vystříhávali z nabouraného auta? Kdo z vás už někdy někam spadl, odkud se nemohl dostat? A co třeba povodně?

Pojďme se podívat za těmi, do jejichž očí se člověk dívá ve chvíli, kdy mu doslova hoří za zadkem.

 

Eduard ExnerHned zkraje nás překvapilo, jak milého a vlídného zacházení se nám ode všech dostalo. Káva, teplo, dobrá nálada, a později nám chlapi dokonce nabídli oběd.

 

O technickém a organizačním zázemí čistě chlapské práce jsme si povídali s npor. Eduardem Exnerem a dalšími osmadvaceti muži ze směny A:

 

Jak velké území máte na starosti? A kolik vás tady je?

Hasičská stanice č. 3 má na starosti celé pražské severní město. Tedy území o rozloze cca 25 čtverečních kilometrů. Je zde zaměstnáno celkem 85 mužů ve třech směnách A, B, C. Každá směna čítá 28 hochů.

 

Je jasné, že hasiči nezasahují jen u požárů. Co všechno patří k vaší práci?
Ano, lidé si často ani neuvědomí, že hasič se zdaleka nerovná jen požár. Zasahujeme také u dopravních nehod, ekologických havárií, otevírání bytů, havárií na vodě, u rozzuřených včelích a vosích rojů, sundávání a vyndávání lidí, ale i zvířat z nejrůznějších míst...

 

(Zleva) Honza,Luděk,Ondra,Venca,Libor, Jirkové,Petrové,Tonda, Radek,Matěj, redaktorka MíšaJak je to z dojezdem? V jakém limitu od nahlášení poplachu jste na místě?

Pouhé dvě minuty to trvá od nahlášení poplachu k výjezdu. Čas dojezdu k nehodě je do 15 minut. Při zásahu má každý z nás předem určenou úlohu, které se pravidelně „točí“, aby každý uměl všechno a byl zastupitelný.

 

No a co když třeba jedete někam, kde je to nové. Vždyť se stále staví, vznikají nová satelitní městečka, nové ulice. Už se někdy stalo, že jste něco hledali ?

Máme auta vybavená GPS a hlavně každý zná perfektně svůj „rajón“. Do naší pracovní náplně patří pravidelné objíždění regionu. Změny jsou nám okamžitě hlášeny, včetně takových úprav, kdy na nějakém místě například dojde ke změně přípojky k vodě či jiným terénním úpravám.

 

Jak dlouho trvá vaše směna?

Máme 24hodinové směny a celkem nám to vyhovuje.

 

Pane jo… nevadí manželkám a partnerkám, že vás moc nevidí? Nemáte tady z toho trošku „ponorku“?

Manželky a partnerky už si zvykly. Hlavně jde o to se sehrát. A ty, které nevydrží, holt nejsou ženy pro hasiče. Není to standardní zaměstnání. Nemáme ponorku, protože jsme tady opravdu dobrá parta. Možná máme fakt štěstí, že jsou tu samí prima kluci a že je nám společně fajn... Hlavně oni se ti, kteří „na to nemají“ , kteří nejsou schopní být v kolektivu a mít na paměti „nejsem sám za sebe“, opravdu vyselektují velice rychle.

 

LožniceJá se chci hlavně zeptat na takové věci, které si naše čtenářky nemůžou nikde přečíst. A to jsou vaše pocity, dojmy. To, co prožívá člověk, který v rámci  své práce často nasazuje svůj život za život druhých...

Člověk to v té chvíli ani moc neřeší. Asi ani není čas myslet na nic jiného než technickou stránku. Vlastně jednáte jako stroj... pocity? Ty se dostaví až pak. Až po zásahu, kdy to člověku často teprve dojde.

 

Jaký máte vztah k ohni? Změní se člověku pohled na živly, když ví, co vlastně umí?

No tak není oheň jako oheň. Každopádně spíš je člověk opatrnější než nějak otrlý.

 

Bojíte se smrti?

Každý se bojí smrti.

 

Co dělá hasič v práci, když nehasí?

Na každý den máme takový rozpis, co se bude dělat. Je to naplánované do půlnoci. Jmenuje se to denní řád. Patří sem údržba techniky například, ale i udržování vlastní kondice, máme tady posilovnu i saunu, probíhá denní školení, rajony a pod. Pochopitelně, že si i sedneme a poklábosíme, koukneme na telku…

 

PosilovnaByl někdo z vás zraněný? Myslím tím ze zásahu?

Jeden kluk je tady mezi námi, který má takovou věc za sebou, ale teď tu právě není. Byl to výbuch plynu při požáru někde ve sklepě.

 

Asi vám to bude připadat otřepaně, ale jaký je to pocit zachránit lidský život? Co se honí hasičům v hlavě, když například vynáší člověka z hořícího domu?

Koukáte na filmy, co? (smích) Jasně , že je to neopakovatelné. Ale dojde to člověku až tady. Až dlouho po tom, co se to stane, v té chvíli jde o život, a ten je vzácný. Lidé bývají vyděšení, zmatkují, hledají se navzájem, hledají domácí mazlíčky, mají snahu se do domu vracet apod., často je problém je uklidnit... když se to podaří, je to supr.

 

Může to být důvod, proč tuhle práci děláte, když je tak náročná a nebezpečná?

Je to v podstatě ten jediný důvod.

 

A stalo se někdy, že vám třeba někdo přišel poděkovat ?

No – nestává se to často. Ale o to víc si to pamatujeme. Jednou jsme dostali pizzu až sem. Párkrát jsme například při povodních během pomoci dostali kafe, a to samozřejmě potěší hodně. Lidé umí být dobří, když o něco jde...

Na druhou stranu se pochopitelně taky stane, že místo díku dostanete vynadáno, že to tam mají teďka celý mokrý, že nás platí se svých daní“ a podobně. To ale neřešíme, hloupí lidi se najdou vždycky a všude.

 

Vozový parkTak mě jenom napadlo, používá se ještě taková ta plachta?

Používá výjimečně – ale je nafukovací…

 

A co když se někdo bojí skočit?

Když vám hoří za zády – skočíte i na beton, to nám věřte.

 

A dokážete – i když je jasné, že kromě vás jede na místo i sanitka – člověka třeba sami resuscitovat?

Samozřejmě. Dokonce teď v této době se učíme pracovat s automatickými defibrilátory. Když jedeme třeba k nehodě na výpomoc mimo Prahu, nemusí tam být sanitka hned s vámi, a to pak jde o vteřiny a není možné čekat na doktora.

 

To vás hrozně obdivuji – ty nehody a všechno – já se skládám pomalu i u Krtečka a vy

Je to zajímavý – máme tu například kluka, který nemůže vidět krev v televizi a při zásahu se chová jakoby nic a je naprostý profesionál, lidská psychika je zajímavá...

 

Co když jedete k zásahu například na nějaké sídliště, jak to děláte, když prostě nemůžete projet? Čekat na odtah – asi těžko…

Lidi jsou blázni. Často je jim úplně jedno, kde a jak zaparkují, a zvlášť na sídlištích, kde je málo místa. To vyběhneme a takové auto jednoduše odhodíme a je to. Tam někde jsou ohrožené životy, a tak není čas řešit lidskou bezohlednost.

 

Povídání by bylo na týden, ale už musíme jet…

No počkat – teď přijde cikánka.

 

A dostali jsme plný talíř parádní omáčky s rýží a megakusem masa.

 

Vy tu máte i kuchařku?

Ne, my si tu vaříme sami. Prostě „chlapi sobě“.

 

Foto: Markéta Abramovičová
Popisky fotek se zobrazí po najetí myší.

Reklama