Čtenářka Monkee se vám svěřila s tím, jaké měla ve škole problémy a jak štvala češtináře. Třeba tím, že nepsala tečky za nadpisem. Jako já…

Můžete se divit i ušima, moje nejoblíbenější předměty ve škole byly čeština a matematika. Čeština hned od první třídy, když už jsem si konečně zvykla na to, že chodit do školy je pro mne stejná povinnost jako pro maminku chodit do práce, a začala jsem číst knížky.

Učitelky z prvních tří let školy si nepamatuju, jen pár konkrétních zážitků. Od čtvrté třídy jsem se zabydlela v nové škole a zdejší kantorky (a pár kantorů) se mi vryly do paměti hodně výrazně. Dvě jsem milovala: češtinářku a naší třídní od šestky matikářku. Byly spravedlivé, vstřícné a neskutečně trpělivé (i když i pohlavek jsem schytala :-) ).

Naše třída byli vyhlášení lumpové, vůdčí osobností byl (tehdy ještě) cikán Gustav z rodiny vyhlášené po celém městě, ale brzy propadl. Přesto jsme jeli za odměnu na výlet na Bouzov, prospěch jsme asi špatný neměli.

Díky mé lásce k češtině jsme čas od času s kantorkou řešily problém, na který jsem měla jiný názor než ona. Učitelka byla za můj zájem vděčná a často odcházela ze třídy se slovy, že se podívá do odborné literatury a příště nám řekne, jak to je správně. Docela často mi dávala za pravdu.

Tyhle moje debaty byly spolužáky žádané, měli při nich pohov nebo se nestihlo zkoušení či diktát. Matikářka byla moje zlatíčko, byla krátce po škole, ještě neměla ani třicet, když nás „vyfasovala“ jako třídní. Velice záhy nás měla přečtené a brilantně dokázala řešit jak kázeňské tak prospěchové prohřešky. Za mě orodovala u fyzikářky (se kterou jsme si nepadly do oka), aby mě prozkoušela, aby mi známka z fyziky nekazila vysvědčení. Podobně jiný rok i u dějepisářky. Tak, teď už víte, které předměty jsem nemusela. I když...

Na střední škole jsem s češtinářem bojovala, dokonce si na třídních schůzkách stěžoval mojí máti, že mu podrývám autoritu, na odborné debaty se mnou nechtěl přistoupit. Byl ještě stará škola, s nostalgií vzpomínající na prvorepublikové školství. Já byla rebel, který nechtěl respektovat jeho výuku (například v nadpisech slohovek jsem odmítala psát na konci tečku, i když on nás učil, že jsou to věty a tudíž MUSÍ být zakončeny tečkou).

I na střední jsme třídní měli matikářku (měla nás i na fyziku, což mě zachránilo) a tato paní profesorka je vždycky vítaná na třídních srazech. Některé její výroky používáme doposud, jako např. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, a v Hranicích jsem nikdy nechodila do papírnictví, ale vždycky do Narpy :-)

A ten dějepis? Pan profesor byl tak vyhlášený, že jsem o něm věděla už před nástupem do školy. Všichni z něj měli lufta. Dějepis (a češtinu) miloval a měl úžasný výklad učiva. Jen měl děsný zvyk, při zkoušení chtěl slyšet látku prakticky zreprodukovanou.

Tak jsme psali jak šroubi, protože on na tabuli míval tak pět až šest bodů osnovy :-( Ale myslím si, že právě on byl představitelem prvorepublikového středoškolského profesora a proto se na něj za ty nervy nezlobím. Nakonec, vždycky se mi podařilo u něj vybojovat dvojku. Vzpomínám na většinu kantorů s láskou, i když byly i výjimky.

monkee


Děkuji monkee za zajímavé povídání. Jak jsem četl váš příspěvek, tak mi v hlavě nabíhaly vzpomínky na podobné učitele a profesory. Úplně jsem se zasnil. Skoro to vypadá, jako bychom znali ty samé, jen pod jinými jmény…


Téma dnešního dne zní: Můj nejoblíbenější předmět ve škole

s podtitulem: vzpomínka na pana učitele(ku)

A abychom to téma trochu rozvinuli, nemusíte psát jen o kladném panu učiteli(ce), můžete přidat i vzpomínku na toho „zlého“ (zlou).

Škola je v plném proudu, vraťme se tedy do ní na chvilku i my. Alespoň ve vzpomínkách.

  • Jaký byl ve škole váš nejoblíbenější předmět?
  • Ať už na základní, střední, nebo vysoké
  • Vzpomenete ještě někdy na svého pana učitele(ku)?
  • Ať už v dobrém, nebo ve zlém
  • Ovlivnil nějak váš život váš nejoblíbenější předmět ve škole?
  • Vybrala jste si podle něho i své budoucí povolání?
  • Mají to dnes děti ve škole těžší?
  • A učitelé?

Vzpomínejte a pište, téma je to široké – a krásné.

Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu: redakce@zena-in.cz

Jednu z žaček nebo studentek odměním dvěma velmi zajímavými knihami:

Erich von Däniken / Strategie bohů - Osmý div světa

kniha

P. Lamposová, Lena K. Swanbergová / Můj život se Saddámem Husajnem - Ve stínu obávaného diktátora

knihaaadve

Reklama