Mám pocit, že píšu o věci, která je všem ženám známá, povídáte si o tom na toaletách, když víte, že Vás žádný muž neslyší, sledujete ji ve všech telenovelách a čtete v zamilovaných románech... Ale asi nebude na škodu, když se na to jednou podíváte očima normálního chlapa.

Do svých 29 let jsem si myslel, že svobodná maminka je osoba, kterou život přivedl do těžké situace, s tou situací se musí rvát všemi silami, potřebuje a je ráda za každou pomoc. Dokonce se pamatuji na rozhovor s jedním kamarádem, který je dlouhodobě v Austrálii, a když přišla řeč na to, co bude dělat, až se sem vrátí, řekl, že klidně může chodit s nějakou svobodnou mamčou, s těmi dětmi tak nějak dožene, co v Austrálii zameškal, a já na to, že taková svobodná mamča už dostala od života proliskáno, bude si normálního chlapa o to víc vážit, bude na něj hodná a nebude vymýšlet kraviny.

manTo určitě. Opak je pravdou. Ze svobodných maminek se na pomyslném „trhu lásky“ stávají  dravci. Místo toho, aby zatnuly zuby, snažily se postarat samy o sebe a o prcka a tím životem se protlouct, tak investují veškerou svoji energii do toho, aby sbalily náhradního tatínka. Hodného blbečka. Možná při tom sleví ze svých dřívějších požadavků na chlapa, možná se i v posteli trochu víc snaží, možná jejich city nejsou tak silné, jako byly tenkrát k otci od dítěte, ale hlavně, že se o ně má kdo postarat. Hrají, taktizují a bezohledně používají veškeré zbraně, které mají k dispozici, aby dosáhly svého.

A protože jsem naprosto nepoučitelný, tak jsem měl vztahy se svobodnými maminkami hned dva po sobě. Stejné podmínky - holky utekly s mrňousem od chlapa zpátky k rodičům, obě těsně pod třicet, obě atraktivní, obě měly tříletého kluka. První čalounice, druhá prodavačka. 

Té první budu říkat Romana. Vztah s ní popíšu na dvou typických situacích: Vracíme se třeba z dovolené v Chorvatsku, kde má moje rodina domek u moře, řídím celou noc zpátky, aby to prcek mohl prospat, a nad ránem na českých hranicích si řeknu o vystřídání za volantem. Romana nejdřív dělá, že spí, a čeká, že ji nebudu budit. Pak už to nevydrží, ale řekne mi, že nemůže řídit, protože malý to tak nechce, že je zvyklý, že řídím já (a ona se věnuje jemu) a že bude řvát. Tak to jsem musel zařvat já po ní, že tohle není věc, o které by měl rozhodovat tříletý kluk, a že teda zastavuju na benzince a jdu se na hodinku vyspat. Ještě se urazila...
Nebo se dohodneme, že jako dárek malému k narozkám je oba vezmu na výlet. Lanovka, menší výšlap, zmrzka, nějaká hračka ve stánku, jídlo... Výlet OK, ale doma, když klouček dostával dárky od tetiček a babičky, tak se mě hezky nahlas před celou rodinou (abych musel odpovědět a nemohl se vzteknout) zeptala: „A cos koupil malému k narozeninám ty?“  No to zklamání v očích těch tetiček a babiček, že jen blbé omalovánky a autíčko...

Té druhé budu říkat Simona. Upozornil jsem ji, že to bejvalka trochu s těmi manipulacemi přeháněla a že mi to dost vadí. OK, po půl roce jsme si pronajali byt, ale Simona  po pár měsících přišla o práci. Po prvním měsíci na pracáku jí povídám, že to tak nejde, že z toho mála, co dostane, jí po zaplacení školky a splátek všech dluhů, které si nasekala ještě před tím, než jsme byli spolu, jí nezbude vůbec nic. A já nemůžu platit všechny složenky a výdaje od auta počínaje jídlem a oblečením konče. Po druhém měsíci na pracáku mi povídá, že  žádnou práci najít nemůže, že žádná práce nevyhovuje. „To bys musel hlídat prcka každé odpoledne sám, protože ty práce jsou na směnný provoz.“  (Přiznávám, že na tohle teda nemám buňky, jedno, dvě odpoledne budiž, ale pořád to nejde.) Tak jsem sednul k počítači, našel jí po hodině 10 inzerátů a povídám, ať si vezme telefon do ruky a volá. Byly to práce i na poloviční úvazek, DPČ, které by se daly eventuálně napsat i na mě, taky ruční práce z domova atd.  Vztekla se, že nikam volat nebude. A ještě mi povídá, že já přece peníze na účtě mám. Mám, ale nejsem pitomec. Dál bojuje sama.

Až si budu vybírat další ženskou, už nejsem ochotný chodit se svobodnou maminou. Chci mladou, hezkou, chytrou a samostatnou. Bezdětnou.

Divite se mi, milé dámy?

Čtěte také články z našeho šovinistického koutku:

Reklama