Na nedávné celorepublikové konferenci KDU-ČSL vyjádřilo 53 z 56 hlasujících svému stranickému lídrovi důvěru. Jiří Čunek zopakoval, že o odchodu z vlády, byť dočasném, neuvažuje. Vicepremiér a přeseda zelených Bursík se včera do záležitostí vložil s otevřeným návrhem na Čunkovo odstoupení. Za korektní řešení by se dalo považovat dočasné odstoupení s tím, že pokud by se Jiří Čunek obhájil, mohl by mít místo ve vládě „rezervováno“, spekuloval včera Bursík na Frekvenci 1. Jedná se o Čunkovu obhajobu v kauze půlmilonového úplatku. Paralelně probíhající případ sexuálního obtěžování, jemuž Jiří Čunek zároveň čelí, je tak politiky i médií odsunut zcela mimo rámec záležitostí, kterým je potřeba ve společnosti přikládat význam a které by mohly politikovu důvěryhodnost jakkoliv ohrozit. Přinášíme reflexi mediálního pokrytí této marginalizované kauzy...
 
Dovoluji si citovat titulek Lidových novin a označit jím následující rekapitulaci Čunkova obvinění ze sexuálního obtěžování jeho bývalé sekretářky Marcely Urbanové. Aby bylo jasno: tento článek nemá žádné ambice odhalit, zda Jiří Čunek sexuálně obtěžoval svou sekretářku. Jeho cílem je hlubší pohled na mediální pokrytí celé kauzy a konstatování, jakým způsobem bylo o potenciálním trestném činu informováno. Analyzovaným vzorkem bylo 45 článků, otištěných v denním tisku, mapujících Čunkovy kauzy z posledních čtyř měsíců.

Sexuální obtěžování je závažný a rozšířený trestný čin. Podle statistik MPSV se s ním v České republice setkala celá čtvrtina populace, převážně ženy. Iniciátory obtěžování byli obvykle jejich spolupracovníci, v mnoha případech jejich nadřízení. Zde se ukazuje specifická povaha tohoto trestného jednání: navzdory společensky rozšířené populární vizi vykreslující pachatele jako zoufalého sexuálního loudila, kterému haraší, je podstatou sexuálního obtěžování moc. Pachatel je nezřídka v privilegované nadřízené pozici, z níž může ovládat a vydírat a jeho výlučné postavení mu zaručuje větší suverenitu v případě stížnosti. Z tohoto důvodu se při soudních řízeních využívá mechanismu přenosu důkazního břemene, kdy potenciální pachatel/ka musí dokázat svou nevinu, nikoli stěžovatel/ka oprávněnost své stížnosti. Tento obrat narušuje konvenční hierarchii, čímž zabraňuje zbytnění moci a v důsledku vyrovnává pozice žalující strany s obžalovanou. Pachatel/ka tak před soudem nezastává privilegovanou pozici, jakou zastává vůči žalující/mu v práci, čímž se proces stává spravedlivějším. Těm, kteří přenos důkazního břemene kritizují z důvodu zneužitelnosti, lze vzkázat, že každý zákon je z principu zneužitelný a v každém spravedlivém procesu má obžalovaný právo na obhajobu a prokázání neviny, tedy i v případě sexuálního obtěžování.

Vzhledem k rozšířenosti tohoto trestného činu v české společnosti, je na místě věnovat sexuálnímu obtěžování dostatek pozornosti a případná obvinění brát - zejména vzhledem na mocenskou podstatu jednání - velmi vážně. O to víc, je-li obviněným politik, jenž má ze své pozice zacházet s mocí korektně. V případě pana Čunka hraje morální bezúhonnost zvlášť podstatnou roli, když zvážíme, že reprezentuje křesťansko demokratickou stranu, jedinou na české politické scéně. Program KDU-ČSL 2006-10 se hlásí ke křesťanským hodnotám, životu „v pevném řádu hodnot, ve svobodě a v bezpečí“ a trvá na „zásadním významu občanských práv a svobod“, strana v něm dokonce uvádí, že „nabízí řešení všech zásadních společenských problémů.“ Za těchto okolností je velmi důležité sledovat, jak nejvyšší představitel konzervativní strany naplňuje svá vlastní morální kritéria s ohledem na voličskou veřejnost. Pokud nám navíc zbyly nějaké ideály o novinařině a považujeme-li ji za službu veřejnosti, měli/y bychom od ní očekávat kvalitní zpravodajství, o politice zejména.

Když se však ponoříme do novinářských textů, které se kauze věnují, uvidíme, že to často není politický představitel Čunek, jehož mravní bezúhonnost je testována, ale jeho bývalá sekretářka Marcela Urbanová, která jej z nezákonného jednání obvinila. Příznačně často se v tištěných médiích objevuje tendence prezentovat paní Urbanovou jako ex-sekretářku, což implicitně odkazuje na obraz ex-partnerky-mstitelky, která dává účelově zabrat muži, který ji opustil. Využívá k tomu, jak jinak, předvolebního období, aby mu zkomplikovala úspěšnou cestu ke zvolení do funkce předsedy strany. Jen pro zopakování: Urbanová nastoupila na vsetínský úřad roku 1992, roku 2005 dala výpověď, kterou zdůvodňuje sexuálním obtěžováním a nekorektním zacházením. Poté provozovala soukromou živnost, ale Čunek jí prý dále komplikoval život, a tak mu v létě 2006 poslala dopis, ve kterém shrnula svoje námitky, a Čunek ho poté v září 2006 zveřejnil, zřejmě aby předešel většímu skandálu.

Ovšem fakt, že Čunek zveřejnil dopis své sekretářky, nemusí být pouze znakem „rovného chlapského jednání“, jak je někdy mediálně prezentován, ale také strategií, jak být z pozice moci o krok napřed - udělat ze soukromé stížnosti společenský kabaret a demonstrativně se jejímu obsahu vysmát. Na skutečnost, že Jiří Čunek veřejně demonstruje rád, by ukazovala jeho úplatkářská kauza, v níž několikrát provolával svou nevinu, ovšem pokaždé s trochu jinou pointou. Tyto okolnosti však ve většině článků z poslední doby nebyly dány do souvislostí.

Zarážející skutečností je, že si pouhé dva články všímají okolnosti, že již v březnu 2004 si Urbanová na chování svého nadřízeného stěžovala u svého advokáta, konkrétně na to, že ji sexuálně vydírá a snižuje jí plat. Advokát pak Čunkovi poslal žádost o nápravu diskriminačního jednání. Tato skutečnost by mohla ukazovat na hlubší povahu konfliktu, který by nebyl jen předvolební pohanou politika kandidujícího na předsedu strany. Osamocenost této analýzy však opět dává znát, že podstatě sexuálního obtěžování, z něhož je Čunek obviněn, je věnována menší pozornost než možné pomstychtivosti bývalé podřízené.

Zápletka se snižováním platu je médii převážně vykreslována jako důvod pomsty zhrzené sekretářky - nedostala, co chtěla, tak obvinila nadřízeného ze sexuálního obtěžování. Může být. Na druhou stranu, kdo se trochu snaží pochopit problematiku sexuálního obtěžování ví, že se za takové považuje jednání, „které je oprávněně vnímáno jako podmínka přijetí do zaměstnání nebo výkonu zaměstnání či zachování si dosažených výhod nebo postavení v zaměstnání...“ (MPSV). Výhrůžky a konkrétní snižování platu v kontextu sexuálního obtěžování stávají strategií, jak pomocí vydírání dostat to, co nadřízený chce. Proto je více než na místě věnovat podezřelým okolnostem dostatek kritické pozornosti, nikoli jen spoléhat na banální genderová klišé.

Těm je dán plný průchod, když se nikdo zvlášť nepozastavuje nad Čunkovými argumenty, že sekretářku neobtěžoval, protože je ošklivá. Nikomu tak zřejmě nepřišlo zvláštní, že se pan Čunek neobhajuje na základě proklamovaných křesťanských hodnot a respektu k občanským právům a svobodám, které jako předseda KDU-ČSL osobně reprezentuje. V žádném článku tak překvapivě nenajdeme zamyšlení, proč předseda křesťanských demokratů neodsuzuje sexuální obtěžování jako takové, ale pouze sexuální obtěžování domněle neatraktivních žen - zde by se totiž nabízelo i vážné zamyšlení nad Čunkovým smyslem pro sebekritiku. Je však známo, že média se pro obecnou srozumitelnost a atraktivitu snižují ke stereotypním debatám ženách a mužích. Čunek je tak často prezentován jako razantní Valach, co chodí na hokej a zřejmě je považováno za žádoucí, když si „sáhne“. V zemi, kde si spousta politiků již sáhla a jejich mimomanželské aféry jsou již téměř tradiční součástí zpravodajství, jako by plytké mediální komentáře ladily s úrovní politické scény.

Konkrétně kauza obvinění Jiřího Čunka ze sexuálního obtěžování své sekretářky je v tištěných zprávách komentována převážně povrchně, pokud vůbec. Většina novějších článků se jí totiž vůbec nevěnuje, naopak se plně zaobírá Čunkovými finančními machinacemi. Paní Urbanová, která v případu svědčí, je občas, jakoby mimochodem, prezentována jako ta, co Čunka také obvinila z obtěžování, jako by tím snad měla být zpochybněna závažnost jejího svědectví. Vypadá to, že celá kauza byla médii pojata jako chvilkově atraktivní a čtenářsky vděčná „sexuální aféra“, a takto uchopená v průběhu krátkého období vyšuměla. Z komety Čunka se mezitím stává ztroskotalý meteorit, ovšem horší než pád jednoho politika je skutečnost, že česká média stále ještě nejsou zralá na seriózní analýzy případů sexuálního obtěžování ve vysoké politice. Namísto vyvážených komentářů se v nich objevují články plné klišé, které v důsledku nemístně bagatelizují podstatu a závažnost trestného jednání, jakým sexuální obtěžování je.

Autorka je externí redaktorkou gitY.

foto: Na nedostatek pozornosti ze strany médií si nemůžeme stěžovat - jak uvádí fotogalerie www stránky cunek.info
 

Reklama