Mikuláše většina z nás dodržuje jenom kvůli dětem.  Tak nějak je to i u nás. Naše holky se na něho moc těší a zároveň se i hrozně bojí.

Tyhle pocity si pamatuji já z dětství.

Byla jsem velmi zlobivé dítě a tak jsem se každý rok připravovala, ani né tak na příchod Mikuláše jako spíše na příchod čerta. Pamatuji se, že moje máma měla za závěsem schovaný šicí stroj. Já hledala nůžky. Byla jsem připravená, že mě čerti hodí do pytle.

Nůžky mě měli sloužit k tomu, abych se prostříhala z pytle ven a utekla domů. Hledání nůžek, ale dopadlo špatně. Rozsypala jsem špendlíky a ještě než přišel Mikuláš tak jsem dostala na zadek.

Do pytle mě samozřejmě šoupli a až jsem slíbila, že budu hodná mě pustili.

Když už jsem na čerty nevěřila, chodila jsem s nimi, ale né jako čert, anděl, ale jako hříšná duše zabalená v pytli a to jste měli vidět  hysterický pláč dětí, když já jsem plakala v pytli a prosila čerty, aby mě odnesli domů.

Každý rok si zveme Mikuláše domů a čerti čekají venku. Nevím, jestli letos nenechám nějakého toho čerta nakouknout k nám. Někdy tím zlobením připomínají mě a je to vážně síla.
Kometa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Tak Kometko, kdybych já měla být v pytli tak jako Ty, patrně bych už nic nikdy nikomu neslíbila, neb bych zbytek života strávila v bambulárně. Máš můj obdiv a smekám! Míša

Pište své zážitky, názory a veselé historky o čertech a Mikuláších na redakce@zena-in.cz. Také si myslíte, že strašit děti se nemá?

Dnes ještě vyhlásíme chcípáka a borce dne a nakonec vylosujeme jeden z vašich příspěvků.

Vylosovaný autor příspěvku k tématu bude odměněn punčochou s kosmetikou. Tedy za předpokladu, že byl hodný!

Reklama