Ženy, ženy a zase ženy. Dnes (6. listopadu) vstupuje do českých kin americká (prý) komedie o ženách, pro ženy a pouze v ženském podání (od hereček až po režisérku a scenáristku v jedné osobě), která nese i příznačný titul Ženy.

Údajně má jít o film, ve kterém se dozvíte, po čem ženy doopravdy touží. Ve skutečnosti – i přes hvězdné obsazení hlavních postav – se jedná o plytkou „přeslazenou“ limonádu, ve které si nakonec všichni dojemně odpouštějí a zjišťují, jak se mají rádi...

 

Má smysl, aby na ryze „ženský“ snímek zavítal do kina i mužský divák? Odpověď zní jednoznačně – NE! Ale nabízí se otázka, jestli stojí za to, aby na film do kina šel vůbec někdo.

 

Ženy (The Women) jsou remakem dnes již klasického stejnojmenného filmu režiséra George Cukora z roku 1939, který vznikl podle předlohy divadelní hry Clare Boothe Luce z roku 1936.

 


Adaptace ne příliš vzdáleně připomíná oblíbený televizní seriál a stejnojmenný celovečerní film Sex ve městě. Zavádí nás do prostředí bohatých Newyorčanek.

Hlavní hrdinka – Mary Hainesová (v podání Meg Ryanové) vede ideální život. Má krásný dům, hodnou, sympatickou dcerku Molly, úspěšného manžela a částečný úvazek módní návrhářky v oděvní firmě svého otce. Jejími asi největšími problémy jsou, stihnout uvařit jídlo na schůzku charitativního spolku, a pak ještě návštěva manikérky.


Jednoho dne se ale její dosavadní idylka zhroutí jak domeček z karet. V práci dostane padáka a současně zjistí, že ji její muž Stephen podvádí. S kamarádkami pak začne hledat řešení nastalé situace a vymýšlí trest pro nevěrníka.

A jak myslíte, že to nakonec dopadne? Ve finále se ukáže, že na manželově nevěře vlastně vůbec nezáleží. Film nabízí jedno klišé za druhým a působí nudně (skutečně jsem při projekci usnula, a to se mi v kině ještě nestalo!).

Podle producenta má jít o vtipnou a jiskřící komedii o současných ženách a síle ženského přátelství. Skutečnost je podstatně jiná. Vtipná a jiskřící komedie to rozhodně není, neboť vtipu je v ní povážlivě málo. A o současných ženách a síle ženského přátelství také zrovna moc nevypovídá.

Zpočátku vás film zaujme, jste natěšení hlavně kvůli načrtnuté zápletce. Nevěra je věčně vděčné téma. Debutující režisérka a scenáristka v jedné osobě Diane English se s ním však bohužel nepopasovala. Její počin lze označit jednoznačně za zklamání.

Hlavní zápletka totiž slouží pouze jako pojítko pro scénky jak vystřižené z módních časopisů (tolik podobné epizodám ze Sexu ve městě). Film ve skutečnosti nerozebírá nevěru. Je spíš oslavou konzumu, vrcholící na módní přehlídce, kde všem postavám vytrysknou z očí slzy štěstí. Něco tak odtrženého od života hned tak neuvidíte!

V některých momentech se snímek pokouší dotknout i závažných témat. Například – mentální anorexií v módním průmyslu. Homosexuální orientací jedné z hrdinek. Anebo plastickými operacemi. Ale na všechny tyto situace se dočkáte jen pokryteckých odpovědí.

Dcera hlavní hrdinky Molly se například dozví, že hladovět je nezdravé, aby vzápětí na módní přehlídce obdivovala prohánějící se vychrtlé supermodelky (ve filmu není jediná silnější postava!). Další hrdinka zas tvrdí, že nestojí o krém proti vráskám a vzápětí jiná podstoupí facelifting…

Ústřední postavy jsou typické „pipinky“, vyhlížející při každé příležitosti, jako by na nich právě zapracovaly šikovné ruce kosmetiček, a milující nade vše nákupy, módu a vůbec žijí zbohatlickým životem, kterému se ani nesnaží dát hlubší smysl.

A v tom se film zásadně liší od původního filmu George Cukora. Zatímco on natočil ostrou satiru na snobské bohaté paničky, nynější remake právě tyto znuděné dámy z vyšší společnosti obdivuje!

Jistěže se divačkám, mezi jejichž největší záliby také patří nákupy, klepy a listování módními časopisy, bude snímek líbit. Ostatně – pro ně byl také natočen.

U střízlivě uvažujících diváků však nemůže zabodovat, když představuje ženy většinou jen jako hloupé a povrchní, popřípadě vypočítavé potvory a muže zase bez výjimky jako nevěrníky.

Půjdete?

Reklama