anti

Jarka je mladá žena a má dobře našlápnuto k úspěšné kariéře. Na tom, že ve svých dvaadvaceti nechce děti, není nic v nepořádku. Její úzkostlivá snaha bránit se proti početí všemi dostupnými prostředky možnému početí, strach a napětí, ve kterém každý měsíc očekává menstruaci, už tak v pořádku není.

„Antikoncepci jsem si nechala napsat už v šestnácti. Na vážný vztah jsem narazila až o tři roky později. Když jsme s Lukášem slavili první výročí, máma mi do telefonu blahopřála a říkala: Já jsem ráda, že vám to klape, jen doufám, že nějak nespěcháte na děti. Nemyslela to zle, ale mně v tu chvíli došlo, že nejen na děti nespěchám, ale že se jich bojím jak čert kříže. Právě jsem dostudovala, začala pracovat. Neměli jsme nic našetřeno, neměli jsme stabilní práci. Zkrátka nebyli jsme ani trochu připravení. A to mě hrozně vyděsilo,“ líčí počátek svých problémů.

Nejdřív svůj strach z otěhotnění nedávala tolik znát. Čas od času si koupila těhotenský test, aby se ujistila, a s napětím čekala, kolik proužků se objeví. Stejně napjatě očekávala i pravidelnou menstruaci v sedmidenní pauze během užívání antikoncepce. Jednou se ale nedostavila. Nebylo to nic vážného, pouze jednodenní zpoždění. I to ale v Jarce vyvolalo lehkou hysterii. Koupila si několik druhů těhotenských testů. Všechny byly negativní. To ji ale neuklidnilo. Celý den byla jako na trní. Přemýšlela, co bude dělat, kde vezme peníze na přerušení a jako to řekne příteli. Přes noc plakala. Pak přišla menstruace.

„Za pár dní jsem se radši vydala na prohlídku ke gynekoložce. Řekla mi, že se zpoždění při antikoncepci nestává často, ale stává se, plus mínus jeden den je v naprostém pořádku. Řekla, že mám být klidná, ale nebyla jsem. A mě napadlo, že takhle citlivě jsem prožívala jenom planý poplach. Ale co když se jednou stane, že otěhotním opravdu?“

Rozhodla se, že antikoncepce je sice spolehlivá metoda, ale nikoli stoprocentní, a tak začala od přítele při každém milování požadovat, aby použil kondom. Její strach sice příliš nechápal, ale vyhověl. Doslova říkal: „Když pak budeš klidnější, tak klidně.“ Jenže Jarka klidnější nebyla.

Stále napjatě očekávala své dny, stále se děsila těhotenství. Situace vygradovala, když navrhla příteli omezit milování na minimum a milovat se jen v „bezpečných dnech“. Měla dva důvody. První byl její strach z otěhotnění. Druhým fakt, že milování s partnerem už pro ni nebylo nic příjemného. Naopak musela pořád myslet na to, co se stane, když antikoncepční metody selžou. Tehdy jí Lukáš navrhl návštěvu gynekoložky a posléze psychologa.

„Řekl, že můj strach není normální, že je to fobie. Bránit jsem se nemohla, měl pravdu. Obrátila jsem se zatím jen na svou gynekoložku. Řekla, že se nemám do něčeho nutit, že chuť na sex přijde sama a pak toho mám využít, jinak by se mi zprotivil úplně. Prý když sama časem poznám, že mi fakt nic nehrozí, i ten strach ustoupí. Tak jen počkat. Třeba dřív, než se zbavím strachu, budu už to dítě chtít,“ uzavírá s optimistickým úsměvem Jarka.

Reklama