Velmi vtipně pojala dnešní téma čtenářka s nickem FFF. Děkujeme a vy si hezky počtěte

V které době bych byla ideálem krásy? A jestli se mi daří držet křivky na uzdě? Škoda, že neřešíme kotníky, ty jsem měla vždy, ale pas?

Když jsem byla ještě hodně hodně mladá, ideálem krásy jsem nebyla. Má ztepilá chlapecká postava od jara do podzimku oděna v zubřích kůžích nepřitahovala nikoho. Snad jen zubřice v říji. Od ohně mě vyháněli lovit a na lovu mnou stařešina lákal medvědy do pastí:" Není na chov, bude na lov." Teskno mi bylo nejvíc, když muži našeho kmene ve volných chvílích modelovali dole u potůčku nedaleko naší osady z bahna sošky s tučnými prsy a hojným pozadím. Těšilo mne jediné, nedělali soškám hlavy. Jediným modelem jim mohly totiž stát mé soukmenovkyně....to je prý lepší mít pod kůží v jeskyni schovanou sošku bez ksichtu.

Ale nic není navěky. Jednoho dne jsem i já konečně zjistila, že mé míry 110-110-110 konečně získaly proporce. Dost tomu pomohl těsný korzet. Jenže mi povolání nedovolovalo pohybovat se mezi lidmi přes den a tak neměl nikdo příliš šanci mé vnady obdivovat. Většinu lidí, se kterými jsem se v té době seznámila jsem již neviděla. Jen s jedním, ze stejné branže, jsme pravidelně sedávali na víku mé rakve. Pak mi nějaký česnekem smrdící kretén zničil korzet i hrudník dřeveným kůlem a bylo po srandě.

Nicméně holka jsem byla jako lusk. Ze všeho nejraději jsem se chodívala koupat jen tak bez živůtku i haleny do rybníka. Milovala jsem bouřku. A o jedné takové letní blýskanici jsem přišla o panenství s farářovým synem za zvoničkou. Farářův syn....to zní absurdně, ale na hranici postavili mě. Samozřejmě. Beztak to bylo jen proto, že ta bába, co uklízela na faře záviděla, že nepotřebuji šňerovačku, aby chlap poznal, kde mám pas. Jo a viděla jsem jí, jak krade z kostelní kasičky.

I tak jsem na léto nikdy nezanevřela. Pořád jsem byla k světu. Jeden podle mě chtěl i malovat kapli. Měla jsem oči jen pro něj. Říkal mi:"Stoupni si tak a nakloň se tak, vlasy si dej sem a ruku tam, nožičku tady a kolínko onde..." Konečně bude mezi těmi andílky prdelatými plnotučnými také nějaká pořádná kost. Pozval mě na slavnostní otevření. Byl tam i arcibiskup, radní a konšelé. Pak to nabralo rychlý spád. Uviděla jsem oltář... Tomu umělci baroknímu jsem řekla, že jestli mu připadám jako nějaká překynutá buchta, že už ho nechci vidět. Arcibiskup měl kecy, že nebude sloužit mši v kostele, kde madona vypadá jak poloobnažená fuchtle a nechal zatknout malíře. Vrazila jsem arcibiskupovi facku a zatkli i mě. Na popravišti kněz říká, ať se usmířím s bohem. Usmířila jsem se s malířem. Sťali nás současně.

Dál mi bylo celkem jedno, jestli mám pas a jaké mám míry. Jako sufražetka jsem byla ráda, že mi prsa nepřekáží při útěku před policií rozhánějící demonstranty. O volební právo jsme křičely v šatech našich mužů, sukně nebyly zrovna to nejpohodlnější. Pokrok je pokrok. Přeci si nestrčím prso do mandlu kůli parádě. Už je mi jedno, jestli mi to sluší, máme osmihodinové směny, děti místo práce na poli zevlují ve škole a doma práce jako na kostele. Člověk by se nejraději natáh, ale kdo za něj půjde stávkovat...

Jó, to byly časy, když pár slepic napadlo pálit podprsenky na ulici. Já bych už dnes tu svou nedala. Člověk má rád svý jistý a na svém místě. Přeci jen jsem ledacos zažila a je to rok od roku menší sranda.

A můj pas dnes? Ještě jsme spolu a určitě si ještě ledacos užijem. Ale lepší se na to kouká s odstupem. Tak za dvěstě třista let se připomeňte. Já vám povím

FFF

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Moc hezké!

Jak se na svůj pas díváte vy, milé ženy-in? Jste spokojená, nebo by mohl být štíhlejší? Které období by bylo pro váš pas ideální? Cítila byste se lépe ve dvacátých letech, nebo v baroku? Máte spíš chlapeckou nebo ženskou postavu? Změnil se obvod vašeho pasu od střední školy? Nosíte ráda oblečení, které pas zdůrazňuje?Nebo ho spíš schováváte?

Napište nám na dnešní téma na: redakce@zena-in.cz

Reklama