Všechno má svou cenu, říká se. Oblíbeným rčením obchodníků zase je, že každá věc má svého kupce. Ano. Penězi dnes můžete zaplatit skutečně za cokoli. Například dítě s Downovým syndromem pořídíte za ojeté auto.

Všechno si lze koupit…

Letmým pohledem do světa sportu bychom mohli nabýt dojmu, že cena člověka, přepočteno na peníze, je skutečně vysoká. Že člověk je dost cenný výrobek. Alespoň podle šestimístných numer, která se nám zobrazí, když si klikneme na obchodní transakce jednotlivých fotbalových klubů. Jsou ale i mnohem levnější lidé.

Dnes akce – otroci se slevou…

Naprosto běžně si můžete na trhu zakoupit lidskou bytost a zacházet s ní možná hůř než s teplákovou soupravou. Pravda, až tak úplně legální to není. O to je to ovšem, zdá se, běžnější.

V továrně na cihly v kraji Hongdong na severu Číny bylo objeveno 31 lidí, jejichž životní podmínky byly takové, že by psí útulek pokládali za luxusní hotel. Britská stanice BBC špinavé a traumatizované dělníky neváhala nazvat otroky.

Osm zaměstnanců továrny bylo v takovém stavu, že jediné, na co si byli schopni vzpomenout, byla jejich jména.

20 hodin denně bez výhledu na mzdu, strava chléb s vodou. Jeden z mužů byl podle zprávy ubit kladivem, protože pracoval nedostatečně. Teplákovka by zde možná co do ceny vedla.

Anebo jinak. Čtyři roky bez mzdy dřely donedávna na vinicích v Portugalsku mentálně nebo fyzicky postižené osoby. V nelidských podmínkách, nedostatečné hygieně a bez lékařského dohledu. Při trestání nechyběly výprasky železnou tyčí. Po práci museli navíc povinně zaměstnanci zůstávat v ubytovnách, nesměli se volně pohybovat ani po okolí.

Ve spárech obchodníků s lidmi je v současné době 2,5 milionu lidí  v celkem 127 zemích světa! Toto zajímavé podnikání přitom ročně vynáší podle odhadů až 30 miliard dolarů. A kolik vlastně stojíme?

Jak kdo, jak kde…

Ne všude zakoupíte člověka levně. Zřejmě to chce se ptát, jako když sháníte svetr.

Tak například takový Tomáš Rosický stojí v Německu zhruba osm milionů liber. Jednoho dvanáctiletého chlapce postiženého Downovým syndromem, který během jediného dne vydělá kolem pěti set euro, pořídíte v Srbsku za jedno ojeté auto.

Na Balkáně zakoupíte sexuální otrokyni, která ani náznakem nedává najevo, že by chtěla být spotřebním zbožím, v přepočtu za 15–24 tisíc korun. Ceník, podle kterého se určuje cena, se podobá popisu pračky.

Dítě si v Rusku koupíte za zhruba 80 tisíc korun. Záleží na tom, jakou má barvu. Stupnice barev jde od nejdražší – bílá, žlutá, černá, hnědá.
Jestliže potřebujete člověka na náhradní díly, budete muset například v Číně sáhnout do kapsy pro zhruba 150 tisíc a dárce se není nutno ptát.

Máme i oficiální ceník…

Smrt blízkého u nás se rovná zhruba kolem 240 tisíc korun. Podle této rovnice stanovuje občanský zákoník náhradu pozůstalým třeba po obětech dopravních nehod v případě násilných trestných činů, utýrání člověka k smrti a tak dále.

Vždycky se dá spočítat, kolik stál ten či onen člověk.  Do jaké míry je vůbec možné přepočítat lidskou bytost na peníze, je asi model, který nikdo z nás jednak nepochopí, a jednak ani nevyřeší. Podle jakého klíče se určuje, kolik za koho, zřejmě vědí naši zákonodárci a soudy.

Cena symbolická…

Asi bychom zbytečně polemizovali i o tom, že daňový podvodník, tunelář, nebo nepoctivý bankovní úředník půjde „sedět“ na klidně více než deset let, zatímco „matka“, která se chladnokrevně postará o smrt své malé dcerky, odejde s čtyřletým trestem, přičemž je po necelých třech letech propuštěna za dobré chování.

Je vám z toho na nic? Tak ještě dlouho bude.

Reklama