Bulvár

Kolik stojí houslový virtuos

Stejně jako u všech nástrojů je dnes zaběhnutá praxe, že čím dříve dítě s nástrojem seznámíme, tím větší šanci má stát se ve hře na něj skutečně dobré. U houslí to platí dvojnásob, protože jen ti nejlepší mají dnes právo uživit se hrou na housle jako koncertní mistři.

Je sice pravděpodobné, že takové ambice s dítětem mít nebudete, protože pokud ano, nastane taková řehole, že bude nelehké zvládnout ji nejen pro dítě, ale i pro vás.

Přesto je dobré vědět, že první opravdové housle může trošku vzrostlejší dítě do ruky dostat již asi ve třech letech věku. Říká se jim šestnáctinové a jsou přesnou kopií houslí celých, ke kterým váš malý virtuos bude muset teprve dospět. Šestnáctinové housle ale nejsou zdaleka obvyklé a může být docela starost sehnat je. Pokud už je seženete, budou zřejmě stát dost peněz, protože se jedná netradiční zboží.

O něco větší jsou housle osminové, které jsou už i častěji k vidění, na ty dítě dosáhne mezi čtvrtým a pátým rokem (měří se to tak, že dítě natáhne ručičku, a když jsou mu housle přiloženy ke krku, musí dosahovat maximálně k předělu mezi zápěstím a dlaní – pak mají správnou velikost). Přesto i ty jsou ještě vzácností.

Běžně se začíná – pokud dáte dítě do ZUŠ v 1. třídě, ale opravdu nic neuspěcháte, když půjde o rok dříve – na housle čtvrťové. Ty už se dají koupit celkem běžně a vyrábějí se i továrně. Pokud nemáte v rodině s houslemi zkušenosti a učitel neřekne jinak (jako třeba Ježíši, takhle nadaného žáka jsem za svoji třicetiletou praxi neviděl), buďte v klidu, tovární skřipky za pár tisícovek (rozhodně pod pět) budou stačit. Nechte-li utrácet za housle, které nebude mít dítě zas tak dlouho, jsou často v ZUŠ housle erární. Ale víte, jak to s erárními věcmi bývá. Nejde jen o kvalitu, pokud chcete, aby si dítě vypěstovalo k houslím úzký vztah a lásku, měly by být housličky jeho a mělo by vědět, že jsou drahé a křehké a že na mě musí dávat pozor. Malého houslistu totiž nedělá jeho houslové umění (povětšinou poskrovné), ale jeho vztah k nástroji.

Má-li dítě housle rádo odmala, dá se předpokládat, že u nich vydrží i později, což je to, oč jde, protože pokud s vychozením ZŠ a ZUŠ odloží housle na skříň a nechá je ležet, je tu něco špatně.

Následují housle půlové, které se tu a tam dají vidět i v jiném než továrním provedení, ale v takovém případě stojí minimálně deset tisíc (to je skutečně minimum). Po příbuzných se většinou také sehnat nedají, nemáte-li veliké štěstí. Podobné je to s houslemi tříčtvrtečními, které jsou také poměrně vzácností, a až bude malý houslista v šesté třídě a bude vás bombardovat otázkami na „tříčtvrtky“, budou se vám rosit záda.

Jsou sice k sehnání tovární housle, ale právě tady už je dítě ve fázi, kdy to přestává být jedno. Pokud má talent a dostatek nadšení, nebude jej bavit hrát na špatný nástroj. A relativně dobré tříčtvrteční housle začínají na hranici patnácti tisíc – i když to je opět velmi spodní hladina.

Nezoufejte však! Housle jsou narozdíl od elektrických pian, která se stále vyvíjejí, velmi dobrá investice, protože čím jsou housle starší a čím více se na ně hraje, tím více rezonují buňky ve dřevě. To znamená, že se zlepšuje nejen jejich zvuk, ale i to, že stoupá jejich cena! A to přece není k zahození – teď už jen aby ratolest cvičila...

A poslední jsou housle celé. Tady se vyplatí již od doby, kdy dítě začíná hrát, shánět celé housle. Doporučujeme zejména půdy a vršky starých skříní. Na nich často leží housle po dědovi z babiččiny strany, snad je nesežral červotoč... Pokud je červotoč nesežral, není ani dnes neobvyklé, že se objeví i několik století starý nástroj, který je sice trochu rozklížený, ale nevěřili byste, kolik dokáže zachránit dobrý houslař.

Nezřídka se tak stane, že rodina přes noc zbohatne o celé desítky tisíc korun, které celých šedesát let od pradědkovy smrti ležely na skříni. Ovšem častá je i varianta, že se dozvíte, že tohle by byly velmi vzácné housle, kdyby byly lépe uskladněné a nezničilo je vlhko nebo červotoč. Pak nezbudou než oči pro pláč.

Abychom vás ale neděsili – s největší pravděpodobností seženete tak čtvery housle, z nichž za ty nejlepší byste dostali možná i tři tisíce, když pán v bazaru zavře všechny čtyři oči. Na jen takové nějaké hraní to asi bude stačit... Ale pokud budete mít tu smůlu, že vaše dítě bude patřit k těm talentovaným, připravte si do začátku na celé housle tak třicet tisíc, lépe ale uděláte, když začnete někde kolem padesátky. Stovku či raději dvě stovky tisíc si schovejte, až bude ve čtvrtém ročníku konzervatoře, pak se dá předpokládat, že to bude víc než jen dobrá investice, která se sama zúročí. Pak se snad housle stanou výrobním prostředkem lásky a krásy.

   
15.02.2007 - Kultura - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [12] bonda [*]

    Já jsem si svoje tovární "celky" vybrala u nějakého "sběratele", protože se mi líbila jejich barva, tenkrát za totáče stály 700 a nezněly, ale jak jsem na ně začala hrát, rozezněly se tak, že nikdo nechce věřit, že byly bezcenné, dnes mi je odhadují tak na stonásobek původní ceny.

    superkarma: 0 15.02.2007, 21:14:55
  2. avatar
    [11] bonda [*]

    Já už necvičím, ale pořád hraju relativně dobře, když se napiju...ale syn u toho vydržel jen do páté třídy, to měl ještě každý ročník rozdělený do dvou. Mrzelo mě, že se pořád v Zuškách drží těch nezáživných etud a nesnaží se nejdřív dítě získat pro hru na tak těžký nástroj nějakými líbivými skladbičkami.

    superkarma: 0 15.02.2007, 21:09:03
  3. avatar
    [10] tomáš [*]

    coby dítko jsem vrzala na housle (až do střední) a tak jsem taky chtěla svého syna zařadit do kategorie "co Čech to muzikant". No, bohužel, nepovedlo se. Vydržel tak 3 roky, lituji že nebyl tak nadšený jako Jakub Třasák nebo pan Šporcl...Takový kluk s housličkama, nebyl by to idol pro dívky :-) ? Budoucím muzikantům fandím a začátečnické kiksy mi nijak nevadí. A ty moje housle z mládí? Bohužel jsem přestala hrát (s klukem jsem trénovala) - a rozeschly se. Ani šikovný houslař je nezachránil, a tak mi nostalgicky leží na skříni...ty tisíce na nové nemám, ale s pokušením jsem bojovala mockrát... Třeba ještě někdy nad sebou vyhraju - a pak si zahraju

    superkarma: 0 15.02.2007, 20:59:52
  4. [9] gentiana [*]

    Pokud děti nemají hudební hluch, tak se z toho vrzání časem dostanou...... mně by vadil hudebník míň, než to, že sousedi nade mnou posluchají strašlivý popík ve tři ráno:D

    superkarma: 0 15.02.2007, 19:24:22
  5. avatar
    [8] Vivian [*]

    No já bych chtěla, aby moje děti měly vztah k hudbě... Ale k sousedům by to asi bylo bezohledné

    superkarma: 0 15.02.2007, 16:04:15
  6. avatar
    [7] aiša [*]

    superkarma: 0 15.02.2007, 13:37:16
  7. avatar
    [6] Meander [*]

    Já hrála na kytaru, což v baráku bylo celkem jedno, ale kámošky partner hraje na ságo a hornu. Jazz. Já jejich sousedům docela závidím, jazz miluju, ale oni jsou prý jiného vyznání.

    superkarma: 0 15.02.2007, 13:30:53
  8. avatar
    [5] femme [*]

    elfos: copak dítě, ale my měli souseda-důchodce, který hrál roky na klavír dvě stejné skladby a nikdy je nezahrál bez chyby to bylo na vraždu

    superkarma: 0 15.02.2007, 13:25:18
  9. avatar
    [4] femme [*]

    moje prostřední dcera hrála na flétnu a učitel si ji nemohl vynachválit, ale bo byla vždycky jak z hadích ocásků, tak u toho dlouho nevydržela

    superkarma: 0 15.02.2007, 13:23:46
  10. avatar
    [3] Meander [*]

    Mě stál málem nervy a dobrou pověst. A to to ani nebyl virtuos.

    superkarma: 0 15.02.2007, 12:06:11
  11. avatar
    [2] elfos [*]

    Taky máme sousedku, Beruško, jejíž dítě hraje na klavír. Asi ti to bude připadat divné, ale ta dlouhá mnohohodinová cvičení, i když stále opakovaná a sem tam s překlepy :-) , jsem vždycky slyšela ráda. Jak šly roky, byla stále lepší a skladby složitější.... Teď je na škole (má větší štěstí než dítko tvých sousedů - talent.... i když, dobrý vztah k hudbě, zdá se, mají oba) a doma jen velmi občas, takže ji slyším málokdy - škoda.
    No jo....... děsy jsou různé (lidi taky). Znám jiné - hudbu (i tu dětskou neumělou) linoucí se KOLKOLEM k nim neřadím. :-)


    superkarma: 0 15.02.2007, 10:55:54
  12. avatar
    [1] Beruška1 [*]

    Ježíšmarjá a zlé pryč, jak říkala moje babička. Mít doma houslového šílence, tak už jsem dávno v blázinci. Kdo by měl to kvílení furt poslouchat. Zažila jsem sousedy, co ona i dítě hrály na klavír, děs, v půli července poslouchat každý den od rána sedmi hodin vánoční koledy, které trénovaly na vánoční koncert. Naštěstí se dítko neprojevilo jako talentované, tak s tím brzy skončily a klavír se prodal.

    superkarma: 0 15.02.2007, 09:17:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme