V úterý po páté hodině byl Daniel Dvořák, tehdy ještě ředitel ND, pozván na ministerstvo kultury. Tam mu bylo předáno z rukou úředníků odvolání s dopisem nového ministra kultury Martina Štěpánka. V něm nalezl okamžité odvolání. Tedy vyhazov na hodinu. A přitom ještě před týdnem Štěpánek vzkazoval, že vše je v pořádku. Proč ta změna? Populismus?

„Nedokážu si představit, že by se tohle stalo například řediteli pařížského divadla. Taky si nedokážu představit žádný skutek, který by nebyl z oblasti zločinu a mohl mít podobný dopad,“ řekl Dvořák novinářům a dále přirovnával jednání v ČR k jednání na Balkáně. Přitom odvolán byl na základě jarního šetření komise, kdy podle něj o nic v podstatě nešlo a finance má ND v pořádku.

To, že odvolání bylo provedeno podobně „blbě“ jako Mackova facka Rathovi, je neoddiskutovatelné. Mělo to být provedeno jinak, když už to být provedeno muselo. Přesto se obecenstvo dramatu o Národní dělí na dvě poloviny. Jedna cítí zadostiučinění. Ta druhá je na straně Dvořákově. Tak proč a co a jak? Odpověď můžeme hledat v kuloárech. Kde jinde, protože Dvořák je člověk dostatečně inteligentní, aby to, co se nelíbí jeho odpůrcům, měl papírově podloženo a trefně vyargumentováno.

Snad i právě proto převyšoval na tiskové konferenci všechny přítomné ani ne tak přesvědčivostí jako spíše arogancí, uštěpačností a nekorektností v odpovědích. Jeho naznačování o tom, že jeho odvolání přinese zásahy do smluv se světovými umělci (ti jsou na něj zvědavi a nebudou kvůli jeho odvolání v Česku vystupovat) však bylo vrcholem samolibosti, kterou na konferenci předvedl.

Quis custodiet ipsos custodes?

Tady končí oficiální vyjádření a dále už jen zvěsti z kuloárů, šeptanda a informace bez zjevné relevance. Daniel Dvořák vadil značné části publika především svou arogancí a bezostyšným sebepropagováním. Jak mu bylo řečeno na jeho poznámku o Paříži: „Myslíte si, že by v Paříži bylo možné, aby ředitel dělal tolik scén, jako jste dělal vy?“

Možné by to nebylo. Ani kdyby byl ředitel pařížského divadla scénograf. Dvořák za svoje působení připravil většinu scén k operním inscenacím. Minorita, říká on. Vedení udělalo jen 10 % produkce Národního divadla. Minorita to není, opera je zhruba těch 10 %. K tomu nikdo „z branže“ neví o tom, že by na kulisy bylo vypsáno nějaké výběrové řízení, nebo že by byla možnost jiné alternativy.

Ředitel Dvořák zkrátka velmi výhodně zaměstnal sebe sama. Tohle by se v Paříži stát nemohlo zcela určitě. Nebo alespoň ne tímto jednáním, které je daleko nekorektnější než způsob odvolání. I když dáme stranou kvalitu odvedené práce (a to by bylo téma k dlouhé polemice), stále to dává do ruky jednomu člověku značnou moc, kterou je tak lákavé zneužít… Platit sám sebe z peněz státu – to je věc, která rozhodně nevypadá dobře a z řad zaměstnanců se velmi tiše a v temných koutech ozývaly hlasy, co všechno je ve zlaté kapličce možné.

A závěr? Odvolání na začátku nové sezony je hloupé, ale jak ex-ředitel Dvořák řekl, sezony se připravují dva roky dopředu – tedy tato už je hotová. O tom, že udělal velký kus práce, není pochyb. Stejně jako o tom, že se postaral, aby velký kus peněz za tu práci putoval tím „správným směrem“.

Quis custodiet ipsos custodes? To je oč tu zase jednou běží. Kdo střeží ty, kdož střeží nás (v tomto případě první scénu)? A to, že Dvořák střežil minimálně podivně, je věc neoddiskutovatelná.

Reklama