Tak třeba ten nůž, báječný, opravdový zavírací nůž, ne ta „rybička“, co měl každý, ale pořádná velká ostrá kudla. Už jsem velká holka, když můžu mít takový nůž – díky, tati.

Potom výlet do Prahy – úplně sama jet „do světa“ – no teda, fakt můžu? Docela sama vlakem do Prahy? Mami, jsi skvělá, vážně… děkuju.

Jsem dospělá – říkají všichni, vždyť je mi 18 let – ale jak se to stalo, tak najednou? Včera jsem ještě nebyla a dnes už ano? Ten zlatý řetízek s granátovým srdíčkem je moc krásný, jen jestli ho už smím nosit… jestli už si ho zasloužím?

Láska – jestli to je láska – tohle je to nejkrásnější, co můžu v životě dostat? Být s mužem, kterého obdivuji, který mě má upřímně rád, držet ho za ruku, líbat se s ním a přát si, aby to bylo už napořád, na celý život… mít vedle sebe vlídnou náruč, sílu, o kterou se mohu opřít, ochránce i přítele.

Dárky od synů – co víc může matku potěšit? Ušmudlané malované srdíčko, vyřezávaný tulipán, figurka z moduritu… maminko, tohle jsem udělal pro tebe, a úplně sám! Nebrečte potom... i dnes, když vezmu do ruky krabici s těmi výtvory – se vzpomínkami…

S láskou to nevyšlo, ale mám dva krásné, chytré, samostatné kluky – co kluky, už jsou to muži. Děkuji osudu za to, co všechno se jim stát mohlo a nestalo, za to, že ve zdraví vyrostli, za všechno, co jsme spolu prožili a snad ještě i prožijeme, za to, že je mám.

Přátelství, volnost, důvěra i nezávislost, trochu iluzí, víra, předaná zkušenost… tolik jsem toho už dostala, tolik mám co vracet…

Kdo ví, třeba to ani s láskou ještě není ztracené, není beznadějné… třeba ještě potkám někdy muže, který by pro mou lásku byl ochoten provést téměř cokoli třeba až zvráceně romantického, například tančit za svitu měsíce nahý na lesním palouku a hrát při tom na flétnu... žertuji, pochopitelně. Tolik nežádám. Jsem šťastná, když se mohu vidět s milovaným mužem, když ho smím objímat, přijímat jeho polibky a něžná pohlazení, radovat se z nádherného milování… a když se mnou není, sním a dívám se do tmy... přála bych si mít toho muže ráda i s jeho případnými nedostatky, aby on byl ten jediný úžasný chlap, jakého jsem si vybrala mezi všemi, abych mu směla nabídnout tu vlídnou náruč, jistotu a zázemí. Ale to je jen sen, předvánoční sen deštivé noci…

Rikina


Nádherné... děkujeme.

Krásné a krásně napsané. K tomu není co dodat...

Jaký byl Váš nej dárek, ženy-in? Kdo Vám ho dal? Jak na něj vzpomínáte? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama