Zdrobněliny v běžné mluvě mnoho lidí nesnáší a spousta lidí pronáší. Čtenářka Vlaďka321 to nyní zažívá na vlastní kůži. Chtěla by poradit, co má kolegyni říct.

Čeština je bezesporu krásný jazyk, ovšem první pracovní den tohoto týdne mě právě tento jazyk doslova tahal za uši. V práci jsem byla s novou kolegyní, která mě sice zná velmi málo, přesto nešetří zdrobnělinami. Takže jemných a snad až trapných oslovení v tento den jsem vyslechla bezpočet. Začalo to nejmilejší kolegyňkou a plynule přecházelo přes Vlaďušu, Vladěnku, Ládíka, berušku a končilo kočičkou. Nevím, čím jsem si tato oslovení zasloužila, ale konec směny byl pro mé uši doslova balzámem.

Vím, že někomu jsme více, či méně sympatičtí, přesto mi takováto oslovení ale vůbec nejsou příjemná, nejsem na ně zvyklá a přijde mi to doslova, jako prznění jména. Zajímalo by mne Ženy-in , jaký na zdrobněliny máte názor, zda se vám zdrobněliny a zkomoleniny vlastních jmen líbí a jak byste případně své kolegyni daly najevo nevoli s těmito přízvisky, jimiž byste byly častované.

vladka321


Milá vladko321, za sebe Vám mohu poradit jediné, přecházet to. Dospělého člověka nepředěláte a svým upozorňováním si jen vytvoříte nepřítele. Každý jsme nějaký a třeba se z ní vyklube jinak supr ženská…

Reklama