Vzpomněla jsem si na jednu příhodu z velikonočních svátků.
Je tomu již 33 let, kdy mému synovi byly tři roky.
Všechny koledy - jak vánoční, tak velikonoční - uměl nazpaměť.
Samozřejmě, že jsem ho ještě vyzkoušela, zda koledu velikonoční umí.
Velikonočního rána nemohl dospat. Ráno byl již oblečený a připravený, jenomže bylo teprve 7 hodin, a tak mu říkám: "Počkej, je málo hodin."
Se svojí kamarádkou jsme naše děti vzájemně posílaly koledovat, aby si Velikonoc užily, jak se má.
Samozřejmě naši chlapi nás chodili vyšlehat a my je odpoledne polévaly vodou.
Dovedete si asi představit v paneláku to polévání vodou. Voda tekla o patro dolů a my jsme potom měly co vytírat.
No konečně se syn dočkal a zazvonil na kamarádku, která již na něj čekala.
Pomlázku v ruce a začal: "Koleda, koleda, Štěpáne..."

Co k tomu dodat, kamarádka se smála ještě týden, ale koledu dostal, protože ji opravil na velikonoční.
Dodnes, kdykoliv se sejdeme s kamarádkou, stále vzpomíná a směje se.

Věrulinka

Milá Věrulinko,
to je roztomilá příhoda.
Alespoň máte důvod ke smíchu, toho není nikdy dost.
Ať vám to vydrží.
Reklama