Reklama

Mantova byla v době renesance v držení rodu Gonzagů. Nemělo by nám toto příjmení být neznámé, neboť dvě jeho nositelky byly také korunovanými českými královnami. Eleonora Gonzaga jako manželka Ferdinanda II. a Eleonora Magdalena Gonzaga se zase stala manželkou Ferdinanda III.

Většina Gonzagů byla patrony umění, a tak se to na jejich dvoře v Mantově umělci jen hemžilo. A nebyla to ledajaká jména. Andrea Mantegna, Giulio Romano, Pisanello nebo Leone Battista Alberti. To jsou jen ti nejvýznamnější. Působil zde ale i Peter Paul Rubens nebo Leonardo da Vinci. Zejména po svatbě Francesca II. GonzagyIsabellou d'Este se mantovský dvůr stal široko daleko nejvyhlášenějším kulturním centrem renesance. Tato mimořádně vzdělaná a všestranně talentovaná dcera ferrarského vévody Ercola I. a Eleonory Aragonské, dcery neapolského krále, s sebou do Mantovy přinesla vskutku vytříbený vkus a grácii. Nelze říci, že by Francesco nebo zejména jeho otec Federico Gonzaga o umělce nestáli. Ale Isabella uměním a pro umění doslova žila. Na svůj dvůr povolala ty nejpovolanější, usilovala o přítomnost těch nejschopnějších. Nehleděla na náklady, chtěla vždy jen maximum!

Ale později se ukázalo, že kromě umění díky svému skvělému vzdělání obstojí i v náročných povinnostech vladaře. Prokázala i brilantní diplomacii. V době zajetí svého manžela se dokázala ujmout vlády i obrany města v obtížné době, kdy na svobodná italská města útočila tu francouzská, tu císařská armáda. Dokázala si podmanit i císaře Karla V., jehož korunovace v Boloni se roku 1530 zúčastnila. Ten byl její krásou a intelektem tak okouzlen, že přijal její pozvání na mantovský dvůr. Svou návštěvu pak císař zopakoval ještě o dva roky později. Jen málokterému dvoru na Apeninském poloostrově se dostalo takové cti, aby jej navštívil císař Svaté říše římské…

Mantova

Silueta Mantovy vystupující z vody řeky Mincio přitékající z Gardského jezera působí skoro až pohádkově. Řeka, která město obtéká jak starostlivá náruč, se tady rozlévá do tří uměle vytvořených jezer. Střed historického jádra tvoří Piazza Sordello. Jednou z památek, které zde najdeme, je Palazzo Ducale. Jak sám název napovídá, byl palác sídlem vévodů mantovských od 14. století až do vymření rodu Gonzaga na konci 17. století. Tvoří jej soubor budov propojených chodbami, galeriemi, nádvořími a rozlehlými zahradami. Ve svých cca 500 místnostech ukrývá neuvěřitelné kulturní bohatství!

Palazzo Ducale Mantova

Palazzo Ducale

Součástí komplexu je hrad sv. Jiří, pevnost na severu města tvořící dominantu nábřeží. Strohá a chladná jako většina středověkých pevností, ale svou monumentálností a důstojností je symbolem moci rodu Gonzagů. Hrad byl postaven vévodou Francescem II. Gonzagou. Svými nádvořími a zahradami přímo navazuje na vévodský palác. Ukrývá v sobě nespočet skvostů středověkého umění od nejvýznamnějších umělců té doby.

St-George-castle

Hrad sv. Jiří - sídlo vévodů mantovských

St-George-castle-int.JPG

Stěny strohého hradu ukrývají takovéto úchvatné interiéry

V jeho nejstarší části se nalézají poklady nejvzácnější, Camera deli Sposi (Svatební pokoj) a Camera Picta (Malovaný pokoj). Dechberoucí nástěnné malby nemá na svědomí nikdo menší než Andrea Mantegna. 

Camera deli Sposi

Camera deli Sposi - nástěnné malby A. Mantegni

Když po smrti Francesca II. v roce 1519 Isabella d´Este opustila hrad sv. Jiří, přestěhovala se do staršího křídla hradu, kde si zařídila svoje vdovské apartmá. Dnes je tato část přístupná z Cortile d'Onore (čestného nádvoří). V tomto křídle se nalézá replika jejího legendárního Studiola, malého kabinetu sloužícího k duševní činnosti, rozjímání a setkávání s umělci. Na výzdobě této svatyně umění se podílel kromě Mantegni i Lorenzo Costa starší a Coreggio, autoři pláten, jež jsou dnes uložena v pařížském Louvru.  

Studiolo Isabelly d´Este

Studiolo Isabelly d´Este - plátna - nahoře: A. Mantegna-Parnas, dole: Lorenzo de Costa: Královna Isabella

Na druhé straně náměstí Sordello je mantovský Dóm sv. Petr a Pavla. Původní románský starokřesťanský kostel byl několikrát přebudován, naposledy po velkém požáru v roku 1545 podle plánu Giulia Romana. Jedná se o trojlodní baziliku, jejíž průčelí z bílého carrarského mramoru je až z 18. století. 

Dóm sv. Petra a Pavla

Dóm sv. Petra a Pavla s mramorovou fasádou

Dalším zajímavým místem plným památek je Piazza delle Erbe, na němž stojí nejstarší kostel ve městě -  Rotonda di San Lorenzo (Rotunda sv. Vavřince). Masivní cihlová stavba s kupolí má uvnitř dvojí ochoz, stěny pokrývají zbytky fresek byzantského slohu. Přímo v něm můžete navštívit jedno z městských muzeí.

Rotunda sv.Vavřince

Rotonda di San Lorenzo

Jihovýchodní stranu náměstí tvoří Palazzo della Raggione (radnice) s věží a orlojem. Chodbou a dlouhatánským schodištěm se přes věž dostanete do patra, kde je umístěna docela zajímavá galerie.

Palazzo raggione

Palazzo della Raggione

Jižně od města stojí v renesanční zahradě slavný Palazzo Te, rozsáhlá a přísně symetrická čtvercová přízemní vila s velkým vnitřním dvorem, postavená v letech 1525 – 1535 na pokyn Federica II. Gonzagy. Na místě bývalých stájí vytvořil Giulio Romano velkolepý palác pro reprezentativní účely mantovského vévodského dvora. Giulio Romano osobně na stavbu dohlížel, on sám také navrhoval vnitřní štukovou a freskovou výzdobu, mramorové krby a vyřezávané stropy.

Palazzo Té

Palazzo Te - nejkrásnější renesanční palácový komplex - pohled z Davidovy lodžie do vnitřního nádvoří

Palazzo Té-loggie

Palazzo Te - vlevo Lodžie Davidova a vpravo Lodžie múz

Právě Pallazzo Te bylo dějištěm onoho pohoštění císaře Karla V. první dámou renesance Isabellou d'Este.

I další významný návštěvník mantovského dvora, Ludvík X. Bavorský, byl při své cestě po Itálii v roce 1536 tímto místem tak okouzlen, že povolal do Bavorska italské stavitele, aby vybudovali po vzoru Palazza Te renesanční palác v Lanshutu nedaleko Mnichova. Ten je dnes považován za první renesanční počin na sever od Alp.

Palazzo Te - interiéry

Palazzo Te - úchvatné interiéry - vlevo kabinet Amora a Psyché, vpravo Orlí kabinet

Z dalších zajímavostí města stojí rozhodně za zmínku Teatro Bibiena ležící nedaleko centra. Původní divadlo zde zřídil Ferrante Gonzaga, nejmladší syn Isabelly d'Este. Sloužilo také jako místo k setkávání s intelektuálními přáteli a k diskutování. Byla zde uvedena Monteverdiho opera Orfeus považovaná za vůbec první operu v historii hudby.

Dnešní podobu divadlo získalo až později za vlády Habsburků. Divadlo již bylo značně zchátralé, a tak císařovna Marie Terezie pověřila Antonia G. Bibienu rekonstrukcí budovy. Toto malé zachovalé divadlo s barokním až rokokovým interiérem patří mezi jeho nejvýznamnější práce.

Teatro Bibiea

Hlediště divadla Bibiena

Psal se rok 1770, když 13. ledna, jen několik týdnů po oficiálním otevření, tu čtrnáctiletý salcburský chlapec Wolfgang Amadeus Mozart předvedl svůj zázračný talent. Po neobyčejném úspěchu koncertu Wolfgangův otec Leopold tehdy o divadle napsal své ženě: „Ve svém životě jsem nikdy neviděl nic tak krásného.“

Stejně jako Ferrara, tak i Mantova se výrazně zapsala do historie renesance. Mantovský dvůr patřil mezi nejlepší a nejkrásnější v Evropě, inspiroval mnoho umělců, básníků a spisovatelů.

William Shakespeare sem poslal Romea před pomstou Kapuletů. Verdi tu zase umístil děj svého Rigoletta. Po úspěchu opery samozřejmě obyvatelé Mantovy začali hledat místo, kde by se fiktivní děj mohl odehrávat. Fara mantovské katedrály, kde byli ubytováváni katedrální kněží, naproti vévodskému paláci, začala být označována jako Rigolettův dům. V zahradě je dnes umístěna Rigolettova socha. Žádný z návštěvníků si nenechá ujít možnost sáhnout si na jeho hrb! Dům se stal jednou z pseudopamátek města, což náležitě využívá turistický průmysl, a tak je zde zřízeno malé muzeum věnované Verdiho opeře.

Casa di Rigoletto

Obyvatelé Mantovy „umístili“ děj opery do tohoto domu...

Rigoletto

S Mantovou jsou spojeny nejen naše dvě již zmíněné královny. Narodil se zde např. i Vergilius nebo Jacopo Strada, správce uměleckých sbírek císaře Maxmiliána II. ve Vídni, nebo později Rudolfa II. v Praze.

Hudební skladatel Claudio Monteverdi sloužil na mantovském dvoře celých 22 let jako kapelník. K mantovskému karnevalu tu zkomponoval onu vůbec první operu Orfeus a později ke svatbě mantovského prince operu Ariadna. 

Je přímo fascinující, jaké množství památek z doby dávno minulé je i v těch nejmenších italských městech dochováno! Když hledíte na nástěnnou malbu, hrad, kostel nebo prostě na krásné renesanční domy a víte, že jsou tady již téměř šest století, žasnete! Nad tím, co lidé dokázali, ale také proto, že se to vůbec dochovalo! Svědčí to o obdivuhodné úctě k tradici, kultuře a odkazu minulých generací.

Škoda jen, že to častěji nevidíme i u nás, že toho naše společnost není schopna!

Dnešní Mantova je moderním městem, které každoročně navštěvuje mnoho turistů. Kromě historie a kultury je i městem dobré italské kuchyně. Tradici zde má pravý italský chléb či vepřové klobásky grépole. Milovníky vína zase potěší výtečné Lambrusco Mantovano, což rozhodně nemá nic společného s Lambruscem prodávaným v řetězci Tesco...

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst: