Rodina

Koláž názorů a zkušeností: miminko a studium

Dá se vůbec zvládnout studium s miminkem? Přečtěte si názory několika maminek, které osud do takové situace postavil. Jedna například tvrdí, že studovat s miminkem je lehčí, než studovat s větším dítětem...

„Dá se to,“ říká o studiu vysoké školy maminka Hanka: „Už tak studuji třetím rokem a mám dvě malé děti. Jde to, když se chce.“

Přesto je jistě studium s miminkem náročnější. Jaké problémy je potřeba vyřešit? Zkušenosti jednotlivých maminek hovoří za své. Už jen samotné studium je náročnější. Jak říká maminka Andulka, která studuje češtinu a říká: „Čtu při kojení, taky už jsem při kojení dopisovala diplomku jednou rukou...“

Komunikujte s profesory

Základem každého úspěšného studia (i toho bez dítěte) je správný výběr oboru studia a dobrá komunikace student-učitel.

Pokud uvažujete nad školou a víte, že ji budete studovat s dítětem, „nedívejte se na obor, ale na předměty,“ radí maminka Terka, kterou vzali na školu zrovna, když se jí narodilo malé. Vyvarujete se tak budoucím nezdarům. „Je jasné, že když vám nejde matika, budete se zbytečně trápit a tím spíše, se vším tím přebalováním, vaření a... školu nedoděláte. Zaměřte se proto na obor, o kterém už něco víte a nebudete se muset (tolik) učit.“

Připadá vám pořízení miminka při studiu nezodpovědné?

Možnost%
Ano.33,3
Ne.66,7

studyNa škole se musíte rychle zorientovat: „Zjistěte si co nejvíc informací o studiu. Rychle se snažte pochopit kreditový systém, volejte na studijní oddělení a komunikujte s učiteli!“

Dobrou komunikaci s přednášejícími považuje za základ i další maminka Viki, která zvládla HAMU se třemi dětmi! „Mám tři děti a při každém ročníku jsem měla jednoho prcka. Na přednášky jsem moc nechodila, měla jsem osobně domluvený řád s profesory. Za to, že jsem nechodila v určitý čas na přednášky, vypracovala jsem doma nějakou práci...“

Také maminka Emilie tvrdí, že bez skvělých profesorů by to nešlo: „Mám úžasné kantory, kteří mi vycházejí neskutečně vstříc – termíny i mimo oficiální – stačí jen požádat a domluvit se.“

Strašák jménem kojení

Asi vás napadne, že zvlášť u dlouhých přednášek, je potřeb nějak vyřešit kojení. Základem úspěchu je dobré hlídání. Jak říká Viki...

„Musíte mít dopředu jistotu, že budete mít hlídání. S kojením bych si pak nelámala hlavu, odstříká se mlíčko a hlídající nakrmí lahvičkou.“

Existuje i další možný systém, který opisuje maminka Martina: „Já to s kojením dělala tak, že manžel jezdil se mnou, chodil po procházkách a vždycky mi malého na kojení přivezl. Šlo to.“

Problém může být se vzdáleností...

Když se vám dítě narodí do plného studia, může nastat problém s dojížděním. Je hodně pravděpodobné, že nebudete chtít bydlet s dítětem na koleji. Maminka Emilie právě vzdálenost školy protáhla běžně tříleté studium...

„Již šestým rokem se snažím dodělat bakaláře. S každým porodem jsem přerušovala, protože jsem jezdila na přednášky a zkoušky přes půl republiky, takže celý den fuč. Zkusili jsme jednou jet i s mimi celá rodina, jakože na výlet, ale to prostě nebylo k tomu. Takže jakmile to šlo a kluci byli odstavení, hlídala babi nebo táta – dle možností.“

Přečtěte si také...

...některé další články, které na toto téma v našem magazínu vyšly.

Když už do toho spadnete, má, nebo nemá smysl čekat?

Možná si řeknete, že je lepší s miminkem školu nenastupovat nebo přerušit a udělat (případně dodělat) si ji, až budou děti větší. Tahle úvaha se zdá strašně logická, ale Emilie od ní zrazuje: „Je fakt, že čím mám starší děti, tím mám pocit, že to jde hůř a hůř.“

I když tohle asi každá maminka vnímá trochu jinak. Třeba Viki oponuje: „Když se podívám zpátky, tak bych asi rok při prvním mimču se studiem počkala, protože to byl fakt frmol a já si synka jako mimčo moc neužila, při dcerce jsem si rozložila ročník a to bylo super!“

Optimismu do žil dodává maminka-medička Lenka: „Dodělávám šesťák, už mi chybí jen poslední státnice, učení s malou je sice záhul a budu promovat prostě později než moji kolegové, ale neměnila bych s nimi. Já a můj život už jsme někde úplně jinde. Jen mám poslední dobou pocit, že moje maminkování potlačuje kariérní sklony. Mnohem víc než na hledání místa a předatestační přípravu teď myslím na to, jak a kdy uklohníme dalšího prcka.“


Máte sama nějaké zkušenosti jako studující matka? Podělte se o ně s ostatními čtenářkami v naší diskuzi pod touto názorovou koláží.

  • Jak jste zvládala studium s miminkem – bylo náročné?
  • Jak jste řešila hlídání?
  • Jak jste řešila kojení?
  • Vycházeli vám na škole vstříc?
   
01.10.2013 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [5] lalica [*]

    Sml16 Ano, lze to, skláním se před těmi, které to dokázaly. Já studovala s dcerou, takže jsem jí mohla být nápomocna. Obě jsme od letoška Bc a malá vnučka bude mít 12.11 . 1rok.

    superkarma: 0 01.10.2013, 19:30:34
  2. avatar
    [4] Suzanne [*]

    33 % žen si myslí, že dítě na VŠ je nezodpovědnost? Sml6Sml15 Hm. V další anketě se zase ti samí lidé mohou vyjádřit, že odkládat mateřství je nezodpovědnost. Jak je hezké posuzovat zodpovědnost druhých, že? 

    Nota bene mě ten výsledek překvapuje v civilizované společnosti plné emancipovaných žen s možností internetu, studentských úvěrů, individuálních plánů studia, apod.

    superkarma: 0 01.10.2013, 09:54:44
  3. avatar
    [3] peetrax [*]

    Kamarádka otěhotněla ve třeťáku na medicíně, otec dítěte se na ni vykašlal, matku měla daleko a ta stejně moc zájem neměla a naopak se ještě nechala finančně podporovat touto svou studující dcerou, kvůli zdravotním problémům a nemožnosti pracovat... Doteď nechápu, jak dokázala Lenka skloubit školu, praxi, brigádu, učení, malýho a hlídání pro něj. Kdo studoval medicínu nebo o tom něco ví, taky ví, že pro brigádničení tam prostoru moc není. Obdivuju ji, její synek chodí už do první třídy a zvládají to.

    superkarma: 4 01.10.2013, 08:39:20
  4. avatar
    [2] Odemětobě [*]

    Za socialismu to bylo úplně běžné, že se holky na vysoké vdaly a porodily. Měla jsem spolužáky, kteří se ženili hned po maturitě, odjeli na VŠ a doma měli manželku s dítětem. Jenže studentky-matky měly babičky, které byli v důchodu a ještě fyzicky čilé, matky byly třeba už ve 3 doma z práce, takže to rodina zvládla.Existoval individuální studijní plán. V 80.letech začaly tzv.manželské koleje, kde mohli být manželské páry i s dítětem. V posledním ročníku jsem takto kamarádce vypomáhala s hlídáním, každá jsme měla jinak přednášky, ona s manželem stejně.Já jsem si na děti počkala, protože bych neměla to srdce od dítěte odjíždět, do školy jsem to měla daleko, dojíždět nešlo.

    superkarma: 1 01.10.2013, 08:23:13
  5. avatar
    [1] Brixik [*]

    Myslím, že nejdůležitější je podpora okolí, bez které by to prostě matka s dítětem nedala. Pokud by otěhotněla na výšce (otec neznámý) a rodiče ji za to "vydědili", tak si může na dostudování zapomenout.

    Takže asi to jde a já těmto ženám fandím, ale o to víc by se měli uvědomit a ocenit pomoc manžela, rodičů a dalších okolo.

    superkarma: 1 01.10.2013, 07:17:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme