feed

Kojit, nekojit, jak dlouho a podobně. Je to jedno z nejoblíbenějších témat všech zdravotních a ženských serverů i tiskovin. Snad už se o tom ani nedá říci nic nového.

Pokaždé se dozvíme, že kojit a že co nejdéle.

A co takhle tedy rovnou přes pět let?

Možná se to někomu bude zdát až přespříliš. Není vyloučené, že bude někdo takovou dobu pokládat už za nenormální a třeba budu někomu připadat jako úchyl, ale mohu zodpovědně říci (a teď ťukám do všeho dřevěného, co mám kolem sebe), že u svých, na dnešní dobu opravdu převelice dlouho kojených dětí, nevím, co je alergie, časté angíny, infekční onemocnění, přecitlivělost na cokoli, žaludeční či střevní choroby a podobné modely.

Kdybych dnes měla zase stát před otázkou, kdy dítě odstavit, volila bych stejně. Počkat, až to udělá samo.

Pavlína tři roky

První dítě. Pomalu jsem se bála na ni sáhnout, abych jí něco neudělala. Ona to měla od začátku ale srovnané dobře. Kojit mě naučila ona. Všechno si přizpůsobila a byla velmi šikovná.

Byla jsem jako kojná k medvědům.

Měla jsem už od začátku tolik mléka, že ho Pavlínka zkraje ani nespotřebovala, a tak jsem už v porodnici obdarovávala lahvičkami maminky, které měly nějaké problémy a kojit nemohly.

Měla jsem 42 kg a čtyřky prsa!!

Do toho je člověk musí mít vycpané plenou… úchvatný pohled.

Před propuštěním jsem se domluvila s nemocnicí a mléko dodávala ještě dobrý měsíc i z domova. Připadala jsem si jako dojnice.

Obden ráno přijel nemocniční kurýr a já mu dala náklad lahviček popsaný cedulkami s datem.

Brala jsem to ale tak, že pomohu sobě i druhým.

Ano, sobě, protože nikomu nepřeji tu šílenou bolest i horečku, která prakticky v několika minutách přijde, když se mléko nedostane pryč.

Následně horkou vanu a vskutku velmi lahodné rozmasírovávání, aby člověk nemusel do nemocnice.

Kdo zná, ví, o čem mluvím.

Později se ale množství mléka upraví přesně podle potřeb dítěte.

Naprosto báječné a naprosto pohodlné

Vyhodnotila jsem nakonec, že kojit je to největší leháro. Žádné vyvařování lahví, žádné kupovaní sušených náhražek, žádné noční vstávání a žádné pytle pod očima.

Jednoduše jen pyžamo s výstřihem, dost místa v posteli a o ostatní se postarají reflexy.

Kojenci jsou velice mazaný národ!

U dalších dětí už jsem byla zkušená kojná.

Míša se odstavila také skoro ve třech letech, Alice skoro ve čtyřech a Johanka už začínala být lehce podezřelá, když vyžadovala „ňaminu“ ještě v pěti letech.

Dětská lékařka kvílela blahem.

S ujištěním, že „dítě se odstaví samo“, mě jako matku skoro pětiletého stále kojeného dítěte nejen uklidňovala, ale také dávala za příklad, jak to jde, když se chce.

Johanka dobře mluvila, byla motoricky zdatná, inteligentní a... stále kojená.

„No a co když se neodstaví? ptám se, když mi hlavou projela představa, kterak chodím do školy o velké přestávce „se svačinou“.

„Ále odstaví,“ ujistila mě lékařka…

Nutno podotknout, že Johanka brilantně jedla příborem, dokázala si namazat chleba máslem, odříkala celou „křišťálovou studánku“, ale večer usínala přicucnutá na mně, s doširoka otevřenýma očima, která občas blaženě přivírala.

Chvilkami se pustila, aby mi plynule a v rozvitých větách cosi sdělila, ale byla naprosto spokojená.

A nejen to, pokud jsem nešla k dětské lékařce na plánovanou prohlídku nebo očkování, prakticky nás neznala a nezná dodnes.

  • Johanka ve škole chybí maximálně „z rod. důvodů“. 
  • Holky měly antibiotika snad dvakrát v životě
  • Johanka jednou!

Odtavila se skutečně sama, tak nějak plynule v pěti letech a pěti měsících!

Přestože někdo může mít pocit, že kojit – nebo spíš přikrmovat mateřským mlékem předškolní dítě je poněkud úchylné, odpovědně říkám, že je mi jedno, jak to vypadá, ale jaký to má efekt.

A ten je jednoznačně zdravotně bezkonkurenční!

Nemám prsa jako cihly v punčoše!

Myslím, že i názor, že tvar prsou se dlouhým kojením deformuje, je přinejmenším sporný. Opravdu nemám hrudník jako zasloužilá šimpanzí samice.

Ano, dodnes má Johanka (12) potřebu komentovat ženy s velkým „předstihem“ slovy:

 „Ty jo, mami, ta paní má ale ňaminy co?!“ :-)))

Reklama