Reklama

Čtenářka Tina mi poslala svůj názor na kojení. Je prý krásné.

Souhlasíte?


Ahoj Jakube, díky za toto téma...

Kojení. Pro někoho zvláštní, pro mne krásné.

Jednou jsem nechtěla kojit na veřejnosti, bylo to v autobuse, syn měl velikánskou žízeň, autobus narvaný a malý křičel a brečel celou cestu. Bylo to hrozné. Od té doby děti netrápím, veřejnost neveřejnost a prostě, pokud si miminko žádá, kojím, kdy je potřeba.

Nahé ženy jsou na každé druhé reklamě (už i na plastová okna, což úplně nechápu, ale nemůžu rozumnět všemu), ale když maminka kojí své dítě a na veřejnosti, propukne vlna odporu. Nedávno i tady na žene-in. Myslím, že i kojit se dá decentně a slušně.

Snažím se kojánkovat (díky za tento název mé kamarádce Pandici) co nejdéle, a pomalu přestávám, když už má manžel poznámky typu.. : „Už tě vidím, jak běháš o velké přestávcé se stoličkou do školy..." což bývá po druhých narozeninách... Jak to tak počítám, kojila jsem skoro třetinu svého života a neměnila bych.

Krásný den všem!
Tina

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Kojení!

Jaké jsou vaše vzpomínky na kojení?

Pište mi své příspěvky na téma „kojení"! Odpovězte na výše položenou otázku, nebo svou odpověď nějak rozviňte. Napište i o svých zkušenostech, co si myslíte o dlouhodobém kojení, třeba do čtyř let věku dítěte a naopak, co si myslíte o ženách, které vůbec nekojí? Kdy jste přestala kojit? A jaký je váš nejkrásnější kojící zážitek? Kojila byste na veřejnosti? Otázek ke kojení je zkrátka mnoho. Vaše odpovědi nechť jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, jinak nebudou mít šanci na získání skvělého dárku: dévédéčka Cvičení po porodu a čaje Lipton broskev a mango v pyramidových sáčcích!

Příspěvky posílejte na e-mail...