Ondru znám už od základní školy, býval to takový nesmělý, zakřiknutý kluk. Bydleli jsme navíc i v jednom domě, rodiče se kamarádili a on mi tak trochu nahrazoval bráchu, kterého jsem nikdy neměla.

Já jsem šla na gympl, Ondra na průmyslovku, ale naše přátelství to přežilo. Přežilo i to, když se do mě nešťastně (a ryze platonicky) asi ve dvaceti zamiloval. A kamarády jsme zůstali, i když jsem se vdala a mám teď malé děti.

Na holky měl Ondra vždycky trošku smůlu. Taková ta klasika - když se zamiloval, nechtěla ho, a když se do něj nějaká zamilovala, tak o ni nestál. Pak se mu přiblížila třicítka a začal docela vážně toužit po nějaké, jak se říká, vážné známosti. Možná ho trochu povzbudilo i to, že viděl, že moje manželství docela pěkně klape. Navíc mu zemřela na těžkou nemoc maminka a to, myslím, umocnilo jeho přání mít vlastní rodinu.

Když se mu pořád nedařilo, obrátil se na jednu seznamovací agenturu. Tam musel zadat všechny možné parametry, koníčky atd. Počítač mu vyplivl celý seznam potenciálních nevěst a Ondra začal chodit na jednu schůzku za druhou. Nakonec mi po pár měsících vítězoslavně hlásil, že našel skvělou ženskou - kosmetičku Alenku. A hned se s ní přišel pochlubit na oslavu kamarádových narozenin.

Alenka byla velmi upravená, velmi tichá a dlouhými zkoumavými pohledy si prohlížela naši partičku. Moc nemluvila, ale přikládali jsme to tomu, že je mezi námi poprvé. Pak jsme Ondru asi tři měsíce vůbec neviděli - ale přišlo nám to jasné, jsou zamilovaní a chtějí být spolu.

Pak nás pozvali na grilování na Ondrovu chalupu. Ondra nás uvítal v saténovém pánském županu za hudebního doprovodu skupiny Holki. Mysleli jsme, že je to nějaký vtip (Ondra je příznivcem skupiny Clash a saténový župan se k němu hodí asi jako pěst na oko). Nebyl to žert, prostě si ho Alenka přizpůsobila. Ona s nikým z nás během víkendu téměř nepromluvila, s Ondrou neustále mluvila šeptem. Bylo tam docela dusno a byli jsme rádi, že jedeme domů. A pak jsme o Ondrovi zas neslyšeli.

Jednou jsem ve schránce našla svatební oznámení - Alenka a Ondra se budou brát! Hned jsem mu volala, říkal, že Alena je těhotná, tak mají naspěch. Pak nastalo ticho a Ondra mi řekl, ať nechodíme ani na obřad. Prý se Alenka mezi námi necítí dobře a na mě vyloženě žárlí. To mě docela zamrzelo, ale přikládala jsem to tomu, že je třeba trošku přecitlivělá, koneckonců jako těhule na to má nárok.

Jenže z Ondry se stal její vězeň. Nikam nesměl, ani na pivo, z práce rovnou za Alenkou domů. Jen když se narodila malá Gábina, dostal povoleno to s námi oslavit. Ale po pár pivech byl docela skleslý, z miminka nadšený, jen říkal, že aby byl doma klid, ustupuje Alence skoro ve všem. Ona mu prý neustále volá do práce, kontroluje mu všechny věci i e-maily.Uklidnovali jsme ho, že se to teď zlepší.

Nezlepšilo. Když se Alena vrátila s malou z porodnice, řekla, že se potřebuje v noci vyspat a vždycky večer odstříkala mléko. Ondra musel k malé vstávat a dávat jí napít. Po pár měsících šel jeho výkon v práci dolů a Ondra na kobereček k šéfovi. Pohrozil mu vypovědí. Navíc Alena prý nemá žádné kamarádky, takže na Ondrovi skutečně visí.

Celé dny je i s malou doma, nechodí nikam a čeká, až se vrátí z práce. Když by chtěl jít někam bez ní, uspořádá mu brekavou scénu. Mám takový pocit, že je Ondra těsně před zhroucením, ale nechci se do toho plést. Nevím, jestli se mu dá vůbec nějak pomoct?

 

Reklama