Reklama

Zkusme si představit, jak vypadá, jak se obléká, jakou má profesi, jak se chová, jak mluví, gestikuluje, chodí... Zkrátka jak žije taková dáma.

Myslíte, že dámou se žena rodí, nebo stává?

dáma

Přivedl mně k tomuto zamyšlení nedávno jeden dobrý známý, se kterým jsem kdysi dávno lehce cosi měla. Zavolal možná pod záminkou gratulace k MDŽ (ale nechci mu křivdit a MDŽ neslavím) a mj. v rámci pochlebování (Lvice milují chválu a příliš je nezajímá, zda je upřímná) mi sdělil, že dnes dělal takovou bilanci žen, se kterými se kdy zapletl, a že já jediná z nich jsem mu vyšla jako opravdová dáma. Jasně, možná sondoval terén a stál o to znovu se po 20 letech zaplést, nicméně ještě zbývá několik procent možnosti, či snad jen promile, že to myslel víceméně vážně.

Překvapilo mě to: dáma a já? Příšerně užvaněná, extrovertní, občas hysterická, zbrklá, přespříliš rychle a neladně se pohybující nezaměnitelným krokem. Já, která jsem v životě nadělala tolik, mírně řečeno, kotrmelců? Já, která jsem v divadle klidně vzala roli ubohé tragikomické staropanenské účetní a udělala z ní ještě grotesknější ubožačku, než autor hry zamýšlel (Když mě viděl na jevišti tatínek, kroutil hlavou a ptal se, zda to mám zapotřebí). Já, která i v životě, nejen na jevišti, ze sebe nikdy neměla potřebu dělat někoho lepšího, než jsem, ba spíše naopak. A práskla na sebe s lehkostí bytí kdekomu i dost intimní informace.

Pak jsem si ale vzpomněla, že takto mě označil jednou i jiný velmi milý známý, se kterým jsem na rozdíl od prvního nic neměla, ale byl do mě zřejmě zamilován. A že jsem se tehdy taky hodně divila. Tohoto výjimečného (a výjimečně věrného) muže si velmi vážím a vím, že z postranních úmyslů jsem ho podezírat nemohla. Ten pod tím pojmem zřejmě viděl ženu seriozní, přirozenou, spolehlivou, upřímnou, která pomáhá a neubližuje, nepodráží, ženu hrdou, která i v největší finanční nouzi dokáže vypadat úhledně a hlavně si nestěžovat a nezávidět těm, které jsou na tom lépe. Tak v tom případě se k tomu pojmu hlásím a vůbec si nemyslím, že samochvála smrdí.

A tak mně ten telefonát od dávného přítele inspiroval k zamyšlení a hlavně by mě moc zajímalo, co si, milé čtenářky, představujete pod pojmem „dáma“ vy.

Jde o ženu, která zná perfektně etiketu a chová se striktně podle ní? Ženu, která mluví výhradně spisovně a nikdy jí neuklouzne sprosté slovíčko? Nebo snad tu, která se umí dokonale ovládat, i když má největší vztek, a nikdy nevypadne z role? Nebo vám snad nabíhá asociace Melanie z Jihu proti Severu - statečné jižanské vdovy?

Anebo to označení máte „hozené do vizáže“ a představujete si dokonale elegantně a pochopitelně značkově oblečenou, čerstvě učesanou kadeřníkem zvučného jména a profesionálně decentně nalíčenou ženu vystupující na vysokých jehlových podpatcích z posledního modelu bavoráka?

V čem ten pojem tkví? A je dnes ještě vůbec „in“? Není jen pojmem prázdným, jako když vás ve většině cizích zemí oslovují „madam“ všichni, s kým se setkáte, od pouliční prodavačky po policajta?

Mimochodem, vy nad 30: Taky vám vadí, když vám říkají třeba u holiče nebo v obchodě „paní“ (beze jména), přijde vám to tak nějak vulgární (slečno vám kdysi nevadilo), ale když přijedete na dovolenou a recepční vás osloví „madam“, tak se vznášíte v oblacích? Přiznám se, že já tedy jo! Proč myslíte?


Dnešní téma dne je:

Která současná celebrita je dámě nejblíže a která ze slavných osobností minulosti? A která z vás za dámu považuje samu sebe?

Své příspěvky pište na e-mail:

redakce@zena-in.cz

těší se na ně editor Radek Kříž