Na porodní sál jsem pochodovala hlučně jako lokomotiva – dusající, funící a občas, samozřejmě potichu, velice nechutně nadávající. Za mnou se tiše vlekl nenápadný vagónek. Naložila jsem mu láhev s pitím, CD s oblíbenou muzikou, mokrou žínku zvanou též „hadr na palici“ a moudré rady. Z druhého menšího sálu zrovna odjížděla jedna čerstvá maminka, za ní frčelo ve vozíku miminko, ten k mému údivu netlačil zjihlý mladý muž, ale jak jsem se později dozvěděla, neméně zjihlá babička novopečeného miminka.

 

Okénko do historie

V dřívějších dobách, prakticky ve všech kulturách, byl porod dítěte výhradně ženskou záležitostí. Což ovšem neznamenalo, že se nastávající otec odebral s přáteli do pralesa na piknik, nebo do krčmy na korbel medoviny. V mnoha zemích, například na Rhodosu, Korsice, v Číně, Rusku a jihovýchodní Asii, ale i v některých částech Indie a na dalších místech světa, totiž otcové také rodili! V den porodu se muž odebral do speciálního přístřešku, který sousedil s příbytkem rodičky, a tam velmi věrně napodoboval porodní bolesti.
A co bylo účelem takové kuriózní činnosti? Cílem bylo oklamání zlých duchů ohrožujících v průběhu porodu ženu i děťátko. Budoucí tatínek se rafinovaně snažil strhnout jejich pozornost na sebe. V našich zeměpisných šířkách sice otcové nerodili, ale alespoň ohřívali vodu pro porodní bábu.

Situace se začala pozvolna měnit až v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy známý lékař a porodník Michel Odent ve své knize Zrození člověka prorokoval: „Společnost kolem nás se změní k lepšímu, až miliony mladých mužů budou svědky zrození svých dětí, budou se jich dotýkat a koupat je ve vaničce."
Nuž uvidíme.
Nicméně společnost se skutečně za poslední desetiletí velmi rychle mění a s ní i zvyky, které přetrvávaly po staletí. Dnes se rodí i umírá v nemocnicích, které sice zaručují kvalifikovanou péči, ale na druhé straně postrádají intimitu a sociální zázemí domovů. Změnila se i rodina, už nemáme „dětí jako smetí“. Změnilo se i postavení žen a mužů v rodině a společnosti. Troufnu si říci, že ženy trochu zmužněly a muži trochu zženštěli. Všechny změny mají své klady i zápory a současné obyčeje lze jen těžko poměřovat s těmi dřívějšími.

 

Pozitiva přítomnosti otců u porodu

Některé zdroje uvádějí, že přítomnost blízké osoby při porodu, má příznivý vliv na průběh porodu a zmenšuje spotřebu analgetik.

Jednoznačně je pro nastávající maminku velmi příjemné mít při tak mezním a náročném zážitku, jakým porod je, po boku důvěrně blízkou osobu. Ta poskytuje jak psychickou, tak i fyzickou oporu.

Poučený partner může také taktně personálu připomenout, že si budoucí matka jistý druh zákroku nepřála, pokud nebude nezbytně nutný (např. preventivní zavedení kanyly, nástřih hráze, protržení plodového vaku, porodní polohu s nohama nahoře apod.).

Mnoho rodičů potvrzuje, že společně prožité narození dítěte prohloubilo vzájemný partnerský vztah.

Muži, kteří byli dobrovolně účastni porodu svého potomka, si k němu prý snadněji a rychleji najdou otcovský vztah.

V případě, že se personál porodnice nevyspal zrovna do růžova, bude přítomnost doprovodu rodičky eliminovat možné dopady tohoto stavu.

Muž, který je přítomen zrození nového života, má obrovskou příležitost uvědomit si, jakého ohromujícího výkonu je jeho žena schopna, což často posílí jeho úctu a obdiv k ní… alespoň na chvíli J.

 

Negativa přítomnosti otců u porodu

U citlivějšího otce může ve výjimečných případech ne zrovna esteticky vypadající porod vyvolat i psychické trauma. Je možné, že se tento prožitek negativně promítne i do sexuálního života dvojice.

V kontrastu s výše uvedenými pozitivy někteří psychologové tvrdí, že u jistého typu žen blízkost partnera porod zpomalí. Tyto ženy jakoby se nebyly schopny v přítomnosti partnera procesu, který se v jejich těle děje, plně odevzdat.

V případě, že otec při porodu zkolabuje, což se ve velmi výjimečných případech děje, bude muset personál řešit nejen probíhající porod dítěte, ale i zdravotní stav právě nerodícího rodiče.

 

Praktické rady

Rozhodnutí o přítomnosti partnera u porodu společně prodiskutujte nejpozději v posledním měsíci těhotenství. Nenechávejte rozhodnutí na poslední chvíli.

Nikdy partnera nenuťte k tomu, aby byl u porodu přítomen. Pokud o jeho blízkost z nejrůznějších důvodů velmi stojíte, lze se dohodnout na kompromisu. Může s vámi pobývat v první době porodní, na samotný porod se vzdálí.

Pokud se budoucí tatínek rozhodne vás doprovázet, jděte spolu na  předporodní kurz, bude alespoň z části vědět, do čeho jde. A ještě ho tam naučí, jakým způsobem masírovat záda při bolestivých kontrakcích, dále  si nacvičí i koupání a přebalování miminka.

Nikdy dopředu nevíte, jak dlouho budete rodit. Partner by se měl proto vybavit vydatnou svačinou.

 

Zdroj: Znovuzrozený porod, Michel Odent

          Zrození člověka, Michel Odent

          www.porodnici.cz

       

A jak to bylo u vás, měly jste u porodu partnera, či nikoliv?

Myslíte, že je přítomnost partnera u porodu pozitivem, nebo spíše přítěží?
Reklama