Milá redakce,

moje ráno začalo vlastně už včera večer.

Rozhodla jsem se, že vezmu kočku do bytu, aby nemusela být v té zimě venku přes noc. Naši ji domů nevezmou, že prý kvůli světlému koberci.

Jenže - kočinka u mě není zvyklá a navíc máme půlročního kocourka, kterého nemůže ani cítit. Takže večer probíhal ve stylu syčení, vrčení, prskání a vřískání u dveří. Nenechala jsem se zvyklat a kočuli v bytě udržela. No, udržela - do tří do rána. 

Asi tak do jedné jsem se budila, protože milá číča si lehla, jak je zvyklá na peřinu na nohy, tudíž jsem se nemohla ani hnout. Když už mě to přestalo bavit, tak jsem se začala vrtět a kočka odešla do obyváku a ve tři ráno, abych se nenudila, si usmyslela, že to zkusí přes okno, jestli by se tudy nedostala ven.

Jenže chybička se vloudila, moje okna jsou hojně obložená květinami, takže přišla rána, světlo, smetáček a lopatka a velký ranní úklid. Když jsem poklidila a zasadila všechno zpět tam, kde to bylo předtím, tak jsem kočuli už ven pustila, abych se aspoň pár hodin vyspala.

Jenže to se kocourek rozhodl, že to tak nenechá, a začal pěkně nahlas vrnínkat, takže teď tu sedím zívám a koukám do monitoru s krvavýma očima a říkam si, už aby byl večer a já mohla spát.

Ivana.

P.S. posílám fotky těch dvou nezbedů




Milá Ivano,

doufám, že dneska Vám Vaše kočičky už dopřejí trochu spánku. Váš příběh mi připomíná, že kvůli psovi jsem byla vždy ochotná vstát klidně ve dvě hodiny ráno a jít ho vyvenčit, případně mu dojít pro vodu. Sice trochu nevrle, ale co bychom pro ty naše zvířecí miláčky neudělali...:-).

Za Váš příspěvek Vám posíláme klíčenku jednoutydne.cz a přejeme Vám brzkou dobrou noc.

A co Vy a Vaše cesty do práce?

Pošlete nám svoje příběhy a odměníme i Vás!

redakce@zena-in.cz

Reklama