Odmala jsme měli doma psy a kočku jsem NIKDY nechtěla. Kočičí člověk se ze mě stal, když jsem vypiplala koťátko, které bylo vyhozené v igelitce. Bylo mu asi 12 dní a teď je z něj 14letý krásný a nejmilejší kocour, který žije s mými dětmi. Momentálně máme s přítelem doma dva kastrované kocoury, jeden z nich je také nalezenec. Vždy jsem se bála dne, kdy někde uvidím opuštěnou kočku nebo kotě, domů bych si je už vzít nemohla, máme garsonku… Ale teď je to všechno jinak.

Každý víkend jezdíme na chalupu. Naproti nám je pozemek, kde je jen zahrada a stodola. Tam bydlí nechtěné kočky a kocouři. Původně tam byla jen stará poloslepá Číča, která je majitelů pozemku. Prý je stará a už nebude mít koťata. Jenomže měla. Některá se někam „ztratila", ale zůstali dva kocourci a dvě kočičky, kteří se tam taky zabydleli. A samozřejmě měli koťata. Žádná ale nezbyla, buď je ani kočky nepřivedly, nebo se ztratila – nikdo neví. Až letos. Stará Číča přivedla dvě krásná koťátka. Ta si hrála, sama už jedla z misky a jednoho dne je našli asi 2 kilometry za obcí mrtvá. Sama tam opravdu dojít nemohla.

Jedna kočička, hubená, černobílá, přivedla tři koťátka. Majitelé pozemku je zavřeli do králíkárny, aby neutekla, a kočku tam pouštěli jen na noc, pokud vůbec. Vzhledem k tomu, že říkali, že kromě Číči kočky nejsou jejich, koťata jsme z králíkárny odnesli k nám do chalupy. Báli jsme se, že je potká osud předešlých koťat.

Koťata ve dříví

Měla jsem dovolenou, a tak jsem ji trávila se třemi asi tak 6–8týdenními koťaty, která jsem odblešovala, odsvrabovala a ochočovala. Pojmenovala jsem je Lentilka (už našla nový domov), Matýsek a Sisinka. Během týdne se ukázalo, že druhá kočička, o které jsme věděli, že má taky koťata, je má v haldě dřeva mezi posledním domem a polem. Kočička, kterou sousedka pojmenovala kvůli jejím elegantním pohybům Baletka, běhala od misek s jídlem ke koťatům a zpátky, chudinka vypadala úplně vyčerpaná.

Odjeli jsme z chalupy, už po dovolené, a o koťata k nám chodila pečovat dvakrát denně sousedka, která v obci bydlí. Jednoho dne mi volala, že Baletka přivedla mezi ostatní kočky dvě koťata, ale třetí s ní nechtělo jít, a tak zůstalo samo v dříví. Baletka běhala ještě častěji – od dvou potomků na zahradě k tomu zbylému ve dříví. Jednoho dne už nedoběhla, skončila chudinka pod koly auta.

Všechna koťata ji volala, ale nejhůř na tom byl sirotek ve dříví. Sousedka s jednou paní, která chodí denně krmit kočky na zámek (je jí přes 70 a na svoje" svěřence nikdy nezapomene, chodí v létě i v zimě asi dva kilometry), začaly mezi prkna dávat kotěti jídlo. To bylo tak bojácné, že uteklo, jen jste se na něj chvilku déle dívali. Mezi prkny nebyla šance ho chytit. Plakalo a volalo mámu.

Mezitím se paní sousedce podařilo chytit jedno kotě při jídle a vzápětí nato i druhé. Jsou to černobílý kocourek Melíšek (Melichar) a mourovatá kočička Cecilka (už našla domov spolu s Lentilkou). Koťátka putovala za předchozími třemi k nám do chalupy. Byla odčervena, odblešena a odsvrabena. Najednou měli kamarády, plnou mističku a teplý pelíšek. Prostě spoustu pohodlí, zábavy a už žádné starosti. Teď jsme všichni měli největší starost o opuštěné kotě v dříví.

Lov na Kulíška

O víkendu jsem se už tedy starala o pět koťat. Znáte to: Nejméně dvakrát denně čistit uši, kapat do nich kapky, některému vykapat očka, krmit, čistit záchůdky a mazlit a hrát si. Když jsme v neděli kolem osmé večer odjížděli, šla jsem se ještě domluvit se sousedkou o koťatech a našla jsem obě kočičí" paní u hromady dříví. Krmily kotě a snažily se ho nalákat, pořád na něj mluvily. Kotě muselo mít hrozný hlad (nebylo jisté, jestli mu z misky jídlo nesnědí místní kočky a stalo se také, že miska byla plná slimáků, takže se kotě k jídlu ani nemohlo dostat), a tak se pomaličku a opatrně blížilo k misce. Sousedka pomaličku kotěti přistrkovala misku a zároveň sunula druhou ruku k němu. A najednou se jí ho podařilo polapit. Chudák vřískal a byl celý upatlaný od převrhnuté misky, ale byl odnesen k sourozencům a prošel očišťovací a uzdravovací procedurou jako ostatní. Je to krásný kouřově zbarvený kočičí kluk a dali jsme mu jméno Kulíšek.

Číča je už zásluhou sousedky, paní Dostálové, a také kastelánky místního zámku, vykastrovaná. Černobílá kočička také, ta měla štěstí – z veteriny si ji domů odnesla jedna paní, ještě uspanou. Jen chudák Baletka se kastrace už nedožila. Doufáme, že všechna naše" koťata najdou milující náruč. Po tom, jaký měla start do života, si to moc zaslouží.

Jestli tam někdo nepřihodí" nějakou kočičku, už by nám koťata neměla přibývat. Také na místním úřadě vyvěsili letáček s propagací kastrace a krátkým vysvětlením ohledně týrání a zabíjení zvířat, že se to nesmí. I kdyby si to vzal k srdci jeden jediný člověk, byl by to úspěch.

Zbývá tedy najít domov pro Matýska, Kulíška a Melíška. Sisinku bych si nejraději nechala, ale možná nebudu moci. Takže jestli se najde někdo, kdo by ji měl rád jako já, asi bych ji dala. Z domu šla Lentilka a Cecilka a hodně jsem to obrečela. Velmi obdivuji všechny, kteří mají útulky a depozita. Bez velké lásky to určitě nejde a představuji si, že kdybych to byla já, těžce se loučím z každým z nich.

NAŠE HESLO JE: KOČKA DO KAŽDÉ RODINY.

Máte o některé z koťat zájem? Ozvěte se na tel. 606 43 77 23 (paní Freslová) nebo 376 398 273 (paní Dostálová), případně e-mailem Koťata se aktuálně nacházejí poblíž Klatov, po domluvě je možný dovoz do Plzně či Prahy.

Reklama