Dobrý den redakci i ženám-in.
 
Když jsem před třemi týdny psala příspěvek k tématu koťat, štěňat a dalších mláďat, popsala jsem trápení mého bývalého kocoura Charlieho, který po mém rozchodu s manželem zůstal u exmanžela, a slíbila jsem, že napíšu, jak to vypadá. Exmanžel měl Charlieho dva roky u sebe a před rokem ho přemístil ke svým starým rodičům na vesnici, protože kocour se doma pomočoval mimo kočičí záchod (podle mne strádal osamělostí). Zhruba před měsícem dorazili domů moji synové po návštěvě u babičky a řekli mi: „Mami, musíme si Charlieho vzít domů, je v hrozném stavu." Oba se přitom tvářili tak vážně, že jsem nepochybovala, že je zle a - přestože již mám čtyři kočky a docela problém celou tu skvadru řádně obstarat (jídlo, léky, kočkolit, odblešovací přípravky, odčervovací přípravy a další kočičí propriety) - rozhodla jsem se vzít si Charlieho zpět.
 
Na příchod Charlieho k nám do rodiny jsem se pořádně připravila. Nakoupila jsem Frontline proti blechám a klíšťatům, Stronghold proti ušnímu svrabu, tablety proti parazitům (manžel mu celé tři roky nic nedal, jak jsem zjistila), kvalitní vitaminy a kočičí feromony Feliway, které mi doporučila místní ž-inka a veterinářka Ťapina a které by snad mohly usnadnit sžívání nováčka s kočičí smečkou a možná i odpomoci pomočování kocoura mimo vyhrazené místo.
 
Na co jsem ovšem připravená nebyla, byl Charlieho vzhled. Z šestikilového modrošedého perského kocoura s osmicentimetrovou srstí a s ocasem, který by mu mohla závidět leckterá polární liška, je dvoukilová kostra potažená kůží a pár ubohými rezavošedými chlupy, z kdysi výstavního ocasu je ubohá, skoro holá štětička. Za krkem strupy, zřejmě po klíšťatech nebo po blechách. Kocour sotva leze, zadní nohy tahá za sebou. Byla jsem v několika útulcích, kde měli spoustu koček, které jejich majitelé zanedbali, ale kočku v takhle špatném stavu jsem nikdy neviděla.
 
Obrečela jsem to. Z kocoura zbyly jen ty dvě obrovské oranžové oči smutně koukající z hubeného ksichtíčku. Naštěstí má obrovskou chuť k jídlu a mazlit se také nezapomněl. Oba kocouři ho přijali celkem dobře - ignorují ho. Naše tříbarevná kráska Jenny na něj syčí a raději se drží stranou. Jediná bílošedá polobritka Casey projevila trochu zájmu, připlazila se k němu a šťouchla do něho packou, za což se jí dostalo zařvání lva" :-). Naštěstí na něj žádná z koček neútočí (věřím, že za to může přípravek Feliway), takže snad za pár týdnů bude jako doma" a v pohodě.
 
Držte nám palce, budeme to opravdu potřebovat.
 
Kadla

P. S.: Posílám foto před a po". Je to fakt hrůza. Skutečnost je ještě horší, než to vypadá na fotce...


Chůďa :(... Samozřejmě strašně moc držíme palce, ať se Charlie brzo dá do pořádku a hlavně se dobře sžije s ostatníma kočkama...

redakce@zena-in.cz

Reklama