Za můj dosavadní život jsme doma měli hodně koček. Člověk tak vypozoroval, že u nich žádná láska mezi dcerou, synem, matkou či dokonce nějakým toulavým tátou neplatí. Prostě v nich koluje divoká příroda, kdy se každý stará hlavně o sebe.

Jenže jednou nás překvapila dvě koťata. Kocourek se narodil černý s bílými ťapkami a kočička mouratá. Matka kočka tu samozřejmě byla taky, ale ta se chovala jako ostatní – krmila je, omyla, a když povyrostly, tak zájem opadal.

Sourozenci Čertík s Mourečkou se ale měli moc rádi. Nemohli jsme tomu věřit, ale lehali si do stejného křesla, chodili spolu na výzvědy, vzájemně se umývali a bylo na nich vidět, že jeden žije pro druhého. Byl na ně moc krásný pohled, když se tak schoulili do klubíčka a společně si vrněli štěstím.

Bohužel, jejich láska netrvala dlouho. Mourečka neměla ani rok a přejelo ji auto. Nikdy bych nevěřila, že kočky mohou být i smutné. Čertík ji hledal všude. Opravdu zvláštním hlasem smutně mňoukal a trvalo pár dní, než se uklidnil.

Alespoň my jsme mu potom nahradili jeho ztracenou kočičí lásečku, stal se z něho náš velký mazlík.

No a nyní už je několik let taky někde na nebi, snad tam tu svou sestřičku našel....  

Všem ženám-in přeji pěkný den

Margaretka


Děkujeme za krásný, romantický, i když smutný příběh...

Povyprávějte nám o zvířecích láskách na redakce@zena-in.cz

Reklama