Domácnost

Koblížkova anabáze

Osobní zkušenost s veterinářem mám jen jednu (několikanásobnou) a není moc příjemná...
 
Některé ženy-in tu anabázi prožívaly se mnou. Šlo o našeho domácího mazlíka Koblížka, morče, které jsme měli asi rok a půl. Bylo to úžasně chytré, učenlivé a mazlivé zvířátko... Než onemocnělo.

Nejdřív jsem s ním šla na ,,naši" veterinární kliniku, co ji máme tady na sídlišti za rohem. Jenže tam nepracuje žádný specialista na hlodavce. Dřív jsem se naivně domnívala, že každý veterinář rozumí všem zvířatům, teď vím, že je to omyl, že i veterináři mají svoje specializace, jako ,,lidští" doktoři.

Paní doktorka na Koblížkovi nic zvláštního nenašla. Z jejího pohledu byl zdravý. Nikdo netušil, proč najednou přestal žrát seno. Jedl jen měkké věci, ovoce, listí... Nechtěl nic, co by se muselo kousat. Proto při další kontrole veterinář (tentokrát měl službu zase někdo jiný) vyslovil podezření na přerostlé zuby. A hned se Koblížkovi podíval do tlamičky a zoubky mu dost nešetrným způsobem obrousil (k tomu doktorovi jsme už nikdy nešli, choval se k morčeti opravdu dost necitlivě).

Pak nám pro něj dali antibiotika (pro sichr, kdyby to byla nějaká infekce... a vitamíny, které jsme mu měli podávat do tlamičky). Když už to bylo několik týdnů, co nepozřel seno a neměl ani žádnou stolici, paní doktorka (ta, co jsme u ní byli předtím) usoudila, že to už opravdu není normální, a poradila nám, abychom se obrátili na její známou, specialistku na hlodavce, která ovšem pracovala až na druhém konci Prahy.

A tak jsem s ním jela přes celou Prahu na kliniku za "morčecí" paní doktorkou, velmi příjemnou mladou veterinářkou, která hlodavcům podle všeho opravdu rozuměla. Ta se mu koukla do tlamičky a zjistila, že má přerostlé zadní zuby (ty, které mu pan doktor brousil - ?), a řekla mi, že se to dá řešit jedině v celkové anestézii - Koblížka uspat a zoubky obrousit.

Odpoledne jsem ho tam přivezla a pak jsem několik hodin jako tělo bez duše bloumala po městě a čekala, až operace skončí a Koblížek se probere. Probral se. Zoubky měl obroušené. Ale žrát nezačal.
(Až pak jsem se dozvěděla, že když se morčeti brousí zuby, je šance zhruba půl na půl, že pak znovu začne žrát.)

A tak jsme tam jezdili na kontroly, vždycky dostal spoustu injekcí (vitaminy, glukózu apod.), vždycky jsem celou cestu tam i zpátky hrozně brečela, protože na tom byl přes veškerou snahu pořád hůř a hůř a já jsem si říkala, kolikrát tam s ním ještě asi pojedu, než se konečně přestane trápit...

Doma jsem ho mezitím krmila ze stříkačky, dělala jsem mu přesnídávky z ovoce, dokonce jsme mu na radu paní doktorky koupili laktobacily, aby se mu po průjmu střevo zase osídlilo ,,přátelskými bakteriemi" (průjem měl proto, že přestal žrát seno).

Pak se jeho stav zkomplikoval aspirační pneumonií (vdechl něco při krmení a dostalo se mu to do plic), musela mu být nasazena antibiotika...

Já už jsem z toho byla úplně zničená, trápili jsme se takhle přes měsíc a pořád to všechno bylo jen horší a horší... Já jsem ho už vlastně oplakávala, protože jsem nevěřila, že se ještě uzdraví. Jirka (tehdy můj přítel, dnes manžel) buď doufal, že se z toho Koblížek dostane, nebo to trápení držel v sobě. Ale spíš asi to druhé. Přišlo mi, že trošku dělá tvrďáka, ale že mu z toho taky není moc dobře.

V pátek 2. června jsme byli s Koblížkem na další kontrole. Paní doktorka mu zase napíchala do kožichu spoustu injekcí, Koblížek byl už docela vyčerpaný, přesto se ještě bránil a zesláblým kvíkáním dával najevo, že se mu to nelíbí... Ptala jsem se se slzami v očích paní doktorky, jestli si myslí, že má ještě smysl ho trápit, a ona mě ujistila, že kdyby si myslela, že už to nemá cenu, že by mi to určitě řekla. Pořád čekala, že Koblížek začne brzy zase žrát...

Ten večer jsme pak leželi s Jirkou vedle sebe, já jsem měla Koblížka položeného na sobě, hladili jsme ho, on už jen bezvládně ležel, jak byl vyčerpaný, cítila jsem jen, jak namáhavě dýchá... a najednou sebou trošku zaškubal a už se nepohnul. A já jsem hned věděla, že už nežije. Jirka tomu nejdřív nechtěl uvěřit, ale když to tuhnoucí tělíčko pohladil, tak to taky cítil. A pak jsme oba brečeli jako želvy.

* * *

Dodnes nevíme, co přesně Koblížkovi bylo, a už se to asi nedozvíme.
Koblížka jsme ještě tu noc, co umřel, pohřbili do země, má neoznačený hrobeček na krásném místě, s vyhlídkou na Prahu :).

Dnes má jeho klícka nové obyvatele, dvě morčecí holčičky Bobinku a Ťapinku. A doufáme, že holky jsou odolnější než kluci.

Vivian


Děkujeme za nádherný, i když moc smutný příběh :(.

Snad budou obě holky zdravé. Já chovala morčátka od svých dvanácti let až do konce gymplu a vždycky jsem strašně obrečela, když mi nějaké umřelo - a veterináři si s nimi obvykle moc nevěděli rady...

Jaké jsou Vaše zkušenosti s veterináři? Zažily jste s nimi smutné nebo i veselé příhody? Jaký vztah k nim má Vaše zvířátko?

Napište mi své zážitky na redakce@zena-in.cz!

   
07.11.2006 - Dům a byt - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [15] Alenka0010 [*]

    Vivian: já jsem se už mockrát setkala s přístupem - proč ho léčit, když novej stojí dvě stovky (myslím zakrslej králík). A nebo - vy jste asi bohatí, když máte tolik psů. Hodně lidí myslí jen na ty peníze, nějak nechápou, že člověk může to zvířátko mít rád.
    Ťapina: no, co se týká těch přístrojů, to je jiná věc, nemůžeš přece mít hned všechno. Myslím, že vy veterináři to máte vlastně daleko složitější než lidští. Poradit si třeba s nemocným hadem nebo želvou, vůbec by mě nenapadlo, s čím tak můžou marodit.

    superkarma: 0 08.11.2006, 07:45:31
  2. avatar
    [14] Vivian [*]

    0: když já zvířecí medicíně nerozumím... proto jsem se taky té MVDr. ptala, jestli si myslí, že to má ještě cenu... Jenže to se někdy asi nedá odhadnout... když se navíc ani nevědělo, co mu je Pro mě ta naděje taky umřela dost pozdě, ale asi dřív než Koblížek... jenže já si neuměla představit, že tu naději zabiju sama, že ho nechám uspat, když by možná ještě byla šance, že se z toho dostane... Člověk nikdy neví...
    Teď mě občas mrzí, že jsem ho v těch posledních dnech trápila léčbou, ale tenkrát jsem prostě dost dlouho nevěřila, že to už nemá smysl...

    Ťapina: morčecí zuby nerostou rovně nahoru, ale šikmo... takže když jsou přerostlý, tak rostou směrem k jazyku a brání jeho pohybu, což to zvíře bolí... Vypadá to, jako by ty přerostlý zuby tvořily takovou stříšku nad tím jazykem (aspoň tak se mi to jevilo, dr. mě nechala kouknout).

    superkarma: 0 07.11.2006, 19:31:57
  3. avatar
    [11] Ťapina [*]

    Alenka0010: Rozumět ještě neznamená umět ošetřit. Já bych se třeba dokázala kouknout morčeti do tlamičky a snad bych i poznala přerostlé zuby (i když přerostlé zadní jsem ještě neviděla), ale nic s tím neudělám, protože nástroje na ošetření morčecích zubů stojí dalších pár tisíc a já mám v "nákupním seznamu" momentálně potřebnější vybavení, které musí přijít na řadu, až na něj budou peníze

    superkarma: 0 07.11.2006, 17:01:12
  4. avatar
    [10] Vivian [*]

    Alenka0010: skoro jo, bylo to takový naše "miminko"... Naštěstí jsem nenarazila na nikoho, kdo by to nepochopil, i když jsem tak trošku čekala, kdy se objeví někdo, kdo řekne, že nechápe, proč jsem ho "nedala pryč", že jsem dala tolik peněz za léčbu...

    superkarma: 0 07.11.2006, 15:06:07
  5. avatar
    [9] Alenka0010 [*]

    Vivian, vy jste ho měli jako dítě. Měli jste ho hodně rádi, spousta lidí tohle nepochopí.
    Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, taky jsem si myslela, že zvěrolékař musí rozumět všemu. A když vidím, jaká se situace v Praze...jaké je to potom tady u nás? Doufám jen, že nás tohle se zvířátky nikdy nepotká .

    superkarma: 0 07.11.2006, 14:21:46
  6. avatar
    [5] gerda [*]

    morčátka jsou tady....http://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=omorcatech

    superkarma: 0 07.11.2006, 09:48:37
  7. avatar
    [2] gerda [*]

    to mě moc mrzí, já pořád doufala v dobrý konec

    superkarma: 0 07.11.2006, 09:41:55
  8. avatar
    [1] Zdenicka1983 [*]

    fňuk Nesnáším,když zvířata trpí

    superkarma: 0 07.11.2006, 09:34:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme