Reklama

 

Také ráda vzpomínáte na období tanečních? Já taneční opravdu milovala. Na parketu jsem se cítila jak ve svém živlu a taková cha-cha... ta mě dokázala vždy spolehlivě dostat do varu ;o)

 

Jenže taneční nejsou jen o učení tanečním. Taneční jsou i o prvních láskách, o zamilovanosti, o poblouznění k opačnému pohlaví.

A ani u mě to nebylo jinak.

 

Těch krásných kluků, co se na parketu objevovalo! Ještě dnes si pamatuji, že jsem z některých byla úplně v transu. To víte, patnáct let je patnáct let, hormony se bouří a srdíčko je připravené se zaláskovat na první pohled.

 

Bohužel, nejen moje srdíčko bylo připravené, přímo roztoužené se zamilovat....
Na hodiny tance se mnou chodil i kluk, který do mé představy „toho pravého, toho jedinečného“ měl opravdu, ale opravdu hodně daleko.

 

Nelíbil se mi. Vůbec nevypadal jako princ z mých snů, a navíc (!!!) si nechával pod nosem růst jakési odpudivé chmýří.
A díky tomuto podivnému jevu, kterému on říkal (velice pyšně říkal) knírek, si vysloužil přezdívku Knírač.

 

Knírač uměl výborně tancovat (moji milovanou cha-chu válel jak zkušený tanečník z latinské Ameriky), a to bylo pro něj jediné a veliké plus, kterým si mě získal a díky němuž jsem se svolila k tomu, si s ním sem tam zatancovat....

Jenže.... Jeho hranice našeho vztahu byly posunuté tam, kam nejen moje oko, ale ani moje fantazie či chtíč nedohlédly.

 

Knírač se do mě zaláskoval. Zaláskoval se tak, že se z něj stal neodbytný ctitel, pro kterého jsem se stala bohyní, princeznou, královnou...

Zní to krásně... ono by to také krásné bylo, kdyby se mi Knírač alespoň trošku líbil!

(Věřte, že měřítka hodnot člověka máte v patnácti fakt posunuté.)

 

Dodnes netuším, jak se mu to povedlo, dodnes nechápu své myšlenkové pochody, ale stalo se, že jsem s Kníračem začala chodit.

Tedy chodit podle svého. Maximálně mě mohl chytit za ruku nebo pohladit po vlasech...

Pusa? Líbání? No brrrr! To bych se musela dotknout toho jeho vypelichaného knírku a už jen při té představě jsem se osypala stejně jako alergik, když se vyválí v čerstvě posekané trávě.

 

Čas plynul a Knírač sám dospěl k tvrdé pravdě. Pokud chce dostat pusu, knírek musí dolů. Bezpodmínečně.

 

Znáte to, láska je láska a ta jeho vyhrála nad pýchou z toho, že mu pod nosem roste pár chlupů.

Oholil se, leč na kráse mu to nepřidalo.

 

Stále měl daleko do mého snu o princi a stále jsem zápasila s myšlenkou a s otázkou, proč chodím s klukem, kterej je tak příšerně ošklivej???

 

I můj pubertální mozek se však dopátral odpovědi.
Je prima, je mi s ním hezky, je prostě fajn...

 

Přišla první pusa, přišlo mazlení, a o rok později jsme se dostali až tam, kam bych ještě před několika měsíci nezašla ani v nejhorší noční můře.

Pochopitelně mluvím o milování.

 

Sex byl nuda, nic mi to neříkalo a já se dušovala, že něco tak otravnýho už teda rozhodně dělat nebudu. Nikdy!

 

Jenže Knírač našel v sexu neutuchající zalíbení.

Jeho touha byla rovna touze zvířecí a můj nezájem v něm vyvolával nálady, které mě leckdy doháněly k myšlenkám na vraždu.

 

„Ne“ nebral jako odpověď a dokonce se snížil i k tomu, že u mě doslova škemral alespoň o jednu rychlovku.
Určitě pochopíte, že jeho chování ve mně vzbudilo odpor, proti kterému byla moje štítivost k jeho knírku naprosto nicotná.

 

Byla jsem mladá, byla jsem blbá.
Dospělá žena by situaci řešila okamžitým rozchodem. Já ve své pubertální hlavě dospěla k závěru, že když o mě jako o ženu ztratí zájem, budeme opět kamarádi a vše bude zase fajn.

 

(Vím, byla jsem úplně pitomá, ale s tím už teď nic nenadělám).

I přistoupila jsem ke geniálnímu plánu: Když budu vypadat jako strašák, nebude chtít sex ani omylem...

Od chvíle, kdy jsem tento skvělý nápad dostala, jsem ho začala i realizovat.

 

Jak měl Knírač přijít na návštěvu, vytáhla jsem ze skříně tepláky, které s oblibou nosí dědulové, na obličej si napatlala masku z okurek, občas z jogurtu, vlasy svázala do šíleného drdolu... a s nadějí v oku doufala, že můj plán zabere.

 

Nezabral.

Knírač byl snad láskou úplně slepý.

I když jsem měla na obličeji odporně zapáchající masku z droždí, první, na co myslel, byl sex.

I přesto, že mi na těle plandalo vytahané triko a na zadku mi visely tepláky o tři čísla větší, měl potřebu se mě dotýkat, ohmatávat, oblejzat...

 

Nenechal se odbýt. Byl hluchý k mým názorům na milování se s ním.
Jeho věty typu:

„Nediv se, že mám blbou náladu, když se nechceš milovat...“

“Ach jo, já jsem takovej chudák....“

„A nemohla bys mi to udělat aspoň rukou??? Moc, moc prosím!“

mě přiváděly k šílenství a náš vztah se tak logicky řítil závratnou rychlostí do záhuby.

Díky bohu, můj rozum se včas vzpamatoval, a díky bohu, mé myšlení začalo fungovat tak, jak mělo.

Knírače jsem poslala ke všem čertům a věřte, oddychla jsem si jako nikdy...

 

A co vy? Prožily jste podobně šílené lásky z tanečních? Byly jste v době puberty stejné trubky jako já? Narazily jste také na chlapa, pro kterého byl sex tím jediným a hlavním bodem života?