I knihkupci jsou jenom lidé, kteří mají jen jedny nervy. Pokud máte rádi knihy, určitě si přečtěte následující článek o zoufalství z krámků plných potištěného papíru.

Skoro ke každému televiznímu seriálu existují takzvané chlastací soutěže, při kterých se musíte napít pokaždé, když do sebe doktor House hodí další prášky, pokaždé, když Jack Bauer začne někoho mučit, či pokaždé, když se v Zoufalých manželkách předvede Gabrielle ve spodním prádle.

Teď si nejsem jistý, jestli je účelem hry dokončit díl seriálu v aspoň částečně střízlivém stavu, nebo zemřít na otravu alkoholem… ale to je koneckonců jedno. Přece, jak praví olympijské přísloví, není důležité vyhrát, ale pořádně se nadopovat. A proto by nebylo fér, aby si seriály nechávaly tenhle geniální vynález pro sebe – proč bychom ho neměli využít i ve svém běžném životě?

Takže, tady je takový nástřel – Chlastací soutěž pro knihkupce:

Napijte se, když…
Zákazník pracně loví peníze z peněženky se slovy „Ty peníze k vám nechtějí“.
Zákazník nic nekoupí, ale hodiny vypráví o tom, jak ty knihy byly dřív levnější.
Zákazník si schová několik titulů s tím, že se pro ně vrátí. Už ho nikdy nevidíte.
Zákazník tvrdí, že by si knihy koupil, ale že už je nemá doma kam dávat. (To je jasný, že ne, když má na ně doma jednu poličku. Na záchodě.)
Zákazník tvrdí, že knihu už dávno má… a to i za předpokladu, že nikdy předtím nevyšla, případně když ji autor před týdnem dopsal.
Zákazník shání nového Kulhánka.
Zákazník shání knihu, která vůbec neexistuje, ale hádá se, že ji viděl. Dejte si dvakrát, pokud shání knihu ryze fiktivní, která se objevila v nějaké reklamě na kreditní karty.
Zákazník shání desky, plakáty, trička, jídlo, elektrospotřebiče, omalovánky, lístky na tramvaj, noviny či toaletní papír.
Zákazník nic nekoupí, ale svěří vám celý příběh svého života. Je to smutný příběh. Dejte si dvakrát.
Zákazník přijde s dívkou a ukazuje jí, co všechno kdysi četl.
Zákazník nic nekoupí, ale řekne vám svůj názor na všechny knihy, které máte na pultě.
Zákazník na vás vybalí knihu, kterou „určitě nebudete mít“. Vy ji máte. Zákazník prohlásí, že ji nechce, že chtěl jinou verzi… a to i za předpokladu, že žádná jiná verze neexistuje.
Zákazník přijde s tím, že „nic kupovat nebude, že se jde jen podívat“.
Zákazník vstoupí do krámu, postaví se doprostřed, otočí se o sto osmdesát stupňů a beze slova odejde.
Zákazník sleduje krám zvenčí, s obličejem přitisknutým na sklo… a pak odejde.
Zákazník si začne knihu číst. Napijte se dvakrát, pokud si přinese vlastní židli.
Zákazník je přesvědčený, že je vtipný.
Zákazník vám přijde prodat knihu, kterou u vás před deseti minutami ukradl.
Zákazník shání knihu, která vyšla v roce 453 před Kristem, a diví se, že ji nemáte a že je to šlendrián.
Zákazník nic nekoupí, ale porovnává knihu s anglickým originálem a hystericky se u toho hihňá.

Zaručujeme knihkupcům, že při použití těchto pravidel budou každého zákazníka vítat s rozzářeným úsměvem na rtech, pozdější pak i přátelským zvracením. Což možná zákazníky příliš nepotěší, ale koneckonců – proč bychom měli trpět jenom my?

Poznámka redakce: článek je převzat pro svoji trefnost a pravdivost z adresy http://ikarie.cz/interkom. Pokud nevěříte, zůstaňte někdy hodinku v knihkupectví, ale vezměte si s sebou minimálně dva panáky...

Reklama