Bulvár

Kniha nejen o diskriminaci a válce

Když loni vyšel komiks Persepolis, netrvalo to dlouho a podobně jako jinde ve světě o něm napsala většina médií pochvalné kritiky, dokonce se objevilo i několik rozborů, což není u komiksů v českých zemích zas až tak obvyklé. Satrapiová do komiksu totiž dala zkušenosti, které běžný Evropan nemůže mít.

První díl Persepole byl hlavně o Íráncích a snažil se vysvětlit, že se nejedná o národ fundamentalistů, kteří v zemi sice vládnou, ale jsou jen dalším totalitním režimem, který kdysi hrdou Perskou říši ovládá. Satrapiová vysvětlovala velmi pomalu a srozumitelně, což mělo za následek, že ji někteří, snad, dokonce pochopili.

Sama Marjane Satrapiová mohla všechno tak dokonale vylíčit i proto, že prožila druhý díl komiksu – tedy byla rodiči poslána do Vídně studovat střední školu, aby byla ušetřena hrůz válečného konfliktu, který v Íránu léta vládnul ještě pevnější rukou než islámští fundamentalisté.

V obou dílech se Satrapiová zabývá postavením žen ve společnosti. O tom, jak těžké je být emancipovaná ve zřízení, jaké panuje v Íránu, píše sice již v prvním dílu, ve kterém je ještě holčičkou, jež je však vychovávaná ve velice otevřené rodině, která do Íránu moc nezapadá.

Teprve její studia ve Vídni však mohou po jejím návratu do rodné země zcela proměnit její pohled na věc. Satrapiová do detailu popisuje, jakým způsobem se ženy musí zahalovat a jak vynalézavě se snaží obcházet demagogické příkazy islámských fundamentalistů. Neopomene připomenout ani to, že na vysoké škole měly dívky zakázáno chodit po stejném schodišti jako chlapci, i když se nad ním sešli v jedné místnosti.

Popisuje i zatýkání za příliš odvážné líčení, bičování za přistižení nesezdaného páru na ulici a těžkostech mladých lidí, kteří chtějí být spolu, vůbec. Při líčení Marjane Satrapiové jde mráz po zádech, zejména uvědomíme-li si, že popisuje dobu, kdy v našich zemích zažíváme euforii z pádu komunismu. Tichý odpor íránských lidí, který se projevuje byť jen walkmanem nebo u žen viditelným pramínkem vlasů, bude mít zejména pro české čtenářky a čtenáře, zvláštní, ne však nezajímavou, pachuť.

Je proto s podivem, že zatímco film 300 podle komiksu Franka Millera rozvášnil íránské politiky, kteří začali vykřikovat cosi o útočení Hollywoodu na jejich svatou historii, komiks Marjany Satrapiové vyšel už ve více než půlmilionovém nákladu, dokončuje se podle něj film a vůbec nikdo si jej nevšímá. Že by to bylo proto, že autorka je žena? To my, Středoevropané, odhadneme jen těžko i potom, co jsme měli příležitost dozvědět se o tom, co se dělo v období perestrojky na blízkém Východě.

Je zajímavé, že komiks, který vlastně není ničím jiným než memoáry zahrnujícími ve dvou dílech pouhých 23 let autorčina života, se čtou jedním dechem. To lze přisoudit talentu Satrapiové poukázat na detaily, kterých si nikdo před ní nevšiml. Občas sice není zcela jasné, proč vybrala právě tu kterou historku a věnuje jí pozornost, ale v závěru se ukáže, že celé dílo je detailně koncipováno a každý obrázek je na svém místě.

Zcela na místě je i překlad Richarda Podaného, který stejně jako v prvním díle odvedl výtečnou práci. Jeho překladatelský rukopis je velmi čitelný a převod do češtiny v jeho podání představuje umělecké dílko samo o sobě. Je dobře, že skvělé komiksy u nás překládají skvělí překladatelé, překlad přidává komiksu dalších několik bodů navíc.

Persepolis 2 vydalo v roce 2007 nakladatelství bb/art.

   
14.05.2007 - Kultura - autor: Richard Klíčník

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme