Kluci a holčičky jsou prostě jiní. Kromě genetických propozic je to také proto, že s nimi odmalička jednáme odlišně. Poznat sám sebe a pochopit, ke kterému pohlaví náležíme, je pro dítě důležitý vývojový krok. Děti chápou, k jakému pohlaví náleží, mezi třetím a pátým rokem. I když se chlapeček rád obléká do máminých šatů, nemusí se rodiče zneklidňovat. Jsou to jen hry a děti si dříve nebo později své pohlaví uvědomí.

 

Mnoho rodičů se snaží skloubit povolání a rodinu, a tak si vzájemně rozdělují úkoly, co je potřeba udělat. Pokud dítě vyrůstá v tomto modelu vzájemné spolupráce, bude v budoucnu dobře připravené na život v moderní společnosti.

 

Kdo se raději mazlí?

 

Zřejmě holčičky, protože jsou tak odmalička naučené. Podle výzkumů se rodiče s miminky ženského pohlaví mazlí více a dostane se jim více něžností než malým chlapečkům. Často je také nevědomě s holčičkami něžněji zacházeno nejen rodiči, ale i dalšími členy rodiny a příbuznými. To může být důvod toho, proč někteří kluci, když jsou starší, neradi přijímají fyzické doteky.

 

Kdo má doma malého netykavku, může ho zkusit trošku navnadit. Kluka k mazlení dostaneme nejsnáze při pošťuchovacích hrách, lechtání nebo třeba při polštářových bitvách. Můžeme se také vzájemně házet do trávy nebo hromady sena. To malé raubíře vždycky baví.

 

Kdo více hází pískem?

 

Kluci rádi měří své síly a holčičky jsou spíše starostlivé. Předsudek? Ani náhodou. Podle odborníků se kluci a holky chovají ke svému okolí a k ostatním dětem opravdu odlišně. Výzkumy ukázaly, že se holčičky snaží dříve vyjít s ostatními a vzájemně si porozumět. Děvčátka se snaží také ostatním dříve pomoci. Kluci jsou pak ve společnosti svých vrstevníku trochu útočnější a chtějí být za každou cenu úspěšní.

 

Je to vlastně historicky dané. Již od dávné minulosti muži dobývali nová území, utkávali se se soupeři, hájili svou rodinu a svůj majetek. Zatímco ženy se staraly o teplé jídlo, oblečení, děti a dobrou náladu pro všechny.

 

Kdo křičí hlasitěji?

 

70 % všech nadměrně křičících miminek jsou kluci.  Nikdo nedokáže přesně říci, čím to je. Mohou s tím souviset problémy při přizpůsobení na život mimo matčino lůno. Nervový systém u chlapců je totiž při příchodu na svět méně zralý v porovnání s nervovým systémem u děvčátek. Známé je také to, že miminka – chlapci jsou mnohem méně odolní vůči stresu než miminka – holčičky.

 

Kdo potřebuje více náplastí?

 

Jednoznačně kluci. V dětských ambulancích bývá ošetřeno po drobných domácích úrazech čtyřikrát více chlapců než děvčat. Malí Rambové se zraní častěji, protože mnohem častěji riskují. Kanadští psychologové například přišli na to, že děvčátka rozpoznají oproti klukům snáze, co by pro ně mohlo být nebezpečné (například odvážné ručkování na dětské prolézačce).

 

Holčičky se také podobných nebezpečí dříve vyvarují. Chlapci, i když riziko rozpoznají, často nevěří, že by se jim mohlo něco stát. Pokud přijdou k úrazu kluci, berou to prostě tak, že mají pech. Zatímco děvčata dávají vinu sama sobě.

 

Kdo je častěji nemocný?

 

Jako malé děti trpí chlapci více než dívky na různé alergie a infekce. V pubertě se to pak otočí. U dívek pak propukají alergie, jsou častěji nemocné a častěji chybí ve škole. Chlapci pak bývají mnohem více hyperaktivní, mají častěji problémy s pomočováním a mají více logopedických problémů s výslovností než děvčata.

 

Kdo je mámin mazánek?

 

Dítě zhruba ve třech letech pozná, ke kterému pohlaví patří. Holčičky jsou jako ženy, kluci jako muži. Pro malé kluky je to celkem náročný proces. Musí se odlišit od matky, protože jsou přece chlapi. Holčičky se mohou dále orientovat na matku. Děti se zkrátka chovají podle vzoru dospělých.

 

Tříleté holčičky si nejčastěji hrají s panenkami, pomáhají mamince, hodně mluví,  vzájemně se netlučou a potřebují často pomoci. Zatímco chlapci pomáhají tátovi, chtějí se bít a bojovat, jsou drzí a snadno rozpláčou ostatní.

 

Kdo je tátův mazlíček?

 

V malé dítě je ve svém životě obklopeno především ženami: matka, babička, paní učitelky, paní na hlídání... Kluci i dívky potřebují větší příležitost sdílet s muži jejich pocity a být jim blíž. Pro holčičku je tatínek prvním mužem v jejích životě, který také formuje její představu o mužích obecně. Pro kluky je tatínek velkým vzorem. Pro děti je velmi důležité jakou roli hraje v rodině otec. Jestli se podílí na pomoci v domácnosti a výchově. Ať chceme nebo ne, každý si odnášíme do života model rodiny, ve které vyrůstal. A často si podle vzoru svých rodičů hledáme jim podobného partnera pro život.

 

Kdo vyhledává jakou společnost?

 

Kluci si hrají raději v menších skupinkách od 4 do 6 chlapců. Děvčata se cítí nejlépe ve dvojici nebo ve trojici. Klukům i holkám jenom prospěje, pokud si hrají společně. Učí se tak odlišnému způsobu chování, doplňují se ve svých schopnostech a zájmech.

 

Co posílí kluky i holky?

+ Dostatek mazlení

+ Poznat lidi z několika stran (například tatínek, když je naštvaný, tak křičí, umí ale pochválit nebo potichu zpívat)

+ Ukolébavky před spaním

+ Pokud budeme dětem důvěřovat

+ Pochvala

+ Motivace k práci a samostatnost

+ To, že maminka a tatínek dělají také občas chyby

+ Vědět, že konflikty se dají řešit i bez křiku

+ Pokud rodiče nasadí určité hranice

+ Rodiče, kteří občas ustoupí

Reklama