Zdraví

Klouby bolí batolata i puberťáky


V povědomí většiny z nás patří revmatická onemocnění k období života, kdy více či méně nadšeně vítáme první vnoučata. S jejich počtem a věkem pak většinou bohužel rostou i obtíže spojené s nemocemi pohybového aparátu. Jenže ouha! Ony se nejrůznější typy revmatických chorob nevyhýbají ani vnoučatům. Onemocnění jako jsou například juvenilní idiopatická artritida či Bechtěrevova choroba dovedou s bezstarostným dětstvím nebo příjemně starostným dospíváním pěkně zatočit.

 

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou revmatické choroby definovány jako onemocnění pohybového aparátu spojené se sníženou pohyblivostí a většinou i bolestí. Tato definice je však velmi obecná, zahrnuje pouze revmatické postižení svalů, šlach, vazů a kloubů. Revmatické choroby však mohou postihovat i další orgány. Pohybový aparát je velmi složité zařízení a „na jedničku“ funguje pouze jako celek. V případě, že jsou některé jeho části trvale přetěžovány a poškozeny, začne naše tělo hledat cesty, jak pohybovému aparátu ulehčit jeho těžkou práci. To má za následek přetížení a často i poškození dalších částí.

 

Typy revmatických chorob

Celé spektrum revmatických onemocnění můžeme velmi zhruba rozdělit do několika základních kategorií:

Degenerativní choroby – tedy poškození z opotřebení více namáhaných částí pohybového aparátu, typickým příkladem je artróza.

Zánětlivá revmatická onemocnění – zatím není přesně znám mechanismus vzniku onemocnění. Je však jisté, že s ním má co do činění imunitní systém, který při nesprávném fungování může ničit své vlastní zdravé buňky. K nejznámějším zánětlivým revmatickým nemocem patří revmatoidní artritida, juvenilní idiopatická artritida, Bechtěrevova nemoc, psoriatická artritida (provází kožní onemocnění lupénku).

Systémové choroby pojiva – tato zákeřná onemocnění se vyskytují naštěstí poměrně vzácně. Mechanismus choroby je přibližně následující: Náš imunitní systém přestane tolerovat vlastní tkáně, organismus pak začne vytvářet protilátky proti některým součástem buněk (tzv. autoprotilátky) a imunitní buňky se hromadí v různých orgánech, které mohou poškodit. Nejčastější takovou nemocí je systémový lupus erythematodes.

Metabolická kostně-kloubní onemocnění – nejznámějšími jsou dna a osteoporóza.

A další  – do této kategorie můžeme zařadit např. infekční artritidy, mimokloubní revmatismus atd.


 

Víte, co se odehrává v kloubech při artritidě?

Vnitřní výstelka kloubního pouzdra je tenká vrstva tkáně produkující malé množství tekutiny, právě ta umožňuje hladké klouzání kloubních ploch při pohybu a výživu kloubní chrupavky. Při zánětu dojde k zesílení této vrstvy v důsledku nahromadění zánětlivých buněk. Obvykle se i zvětšuje množství kloubní tekutiny, kterou následně váš lékař označí jako kloubní výpotek. Zesílená výstelka i nahromaděná tekutina působí v místě poškození bolestivý otok a omezují hybnost. Dlouhodobé znesnadnění normálního pohybu a nesprávné držení končetiny mají za následek oslabování okolních svalů a jejich zkrácení.

 

Zákeřná juvenilní idiopatická artritida postihuje jedno dítě z tisíce

Toto mimořádně agresivní chronické zánětlivé onemocnění, při němž může dojít již ve velmi časném stadiu k poškození kloubů, více či méně zkomplikuje život malému pacientovi i celé jeho rodině. Dosti zaleží na typu choroby, odpovídající terapii, včasnosti stanovení diagnózy a případných komplikacích.   

Začátky projevů nemoci se objevují již před dosažením 16 let, dívky bývají postiženy častěji než chlapci, juvenilní artritida není dědičná. Choroba se stává chronickou, pokud její léčba nevede bezprostředně k plnému uzdravení, ale pouze ke zmírnění jejích projevů. Bohužel to též znamená, že při stanovení diagnózy není schopen lékař předpovědět, jak dlouho bude dítě nemocné. Cílem komplexní léčby je především potlačit rozvoj zánětu a udržet funkčnost kloubů, pokud se nepodaří toto onemocnění včas odhalit nebo je léčba vedená chybně, dochází k nevratnému poškození kloubu. Pro nemocné dítě může mít juvenilní idiopatická artritida velmi vážné následky, neboť narušuje růst a vývoj kostí.

 

Bechtěrevova choroba má ráda mladé muže

Bechtěrevova choroba je dlouhodobé zánětlivé onemocnění postihující třikrát častěji muže než ženy. Je nemocí dosti vybíravou, neboť preferuje mladé muže mezi 15.–30. rokem života. K jejím nejznámějším oblíbencům patřil například spisovatel Karel Čapek. Její hlavní sídlo se nalézá v dolní části páteře, lépe řečeno v kloubu mezi křížovou kostí a pánví, ale nevyhýbá se ani dalším oblastem páteře. Důsledkem onemocnění je postupné tuhnutí až úplné ztuhnutí páteře, ke kterému v některých případech dochází již za 14–15 let od propuknutí prvních příznaků. U zhruba poloviny postižených se zánět objeví i na periferních kloubech (např.) kyčlích. Pro Bechtěrevovu chorobu je typická bolest provázená ztuhlostí, jež je nejvýraznější v klidu, po rozhýbání problémy ustupují. Pacienti ale mívají bolesti i v nočních hodinách a zejména k ránu. Zánětlivé změny mohou bohužel postihnout i oči a mnohdy se přidružují i srdeční a plicní obtíže.

 

Psoriatická artritida - další milovnice mládí

Tato artritida doprovázející psoriázu neboli lupénku (7–10 % pacientů s lupénkou má artrotické změny), se objevuje nejčastěji mezi 20–50 rokem života. Oproti svým výše uvedeným příbuzným není příliš vybíravá, dokonce ani nepreferuje určité pohlaví. Nicméně opět existuje i dětská (juvenilní) forma choroby. U více než poloviny dětských pacientů předcházejí potíže s klouby kožním projevům lupénky. Psoriatická artritida připomíná Bechtěrevovu chorobu i revmatoidní artritidu, na rozdíl od nich však postihuje i nejmenší klouby v lidském těle, tedy klouby spojující poslední a předposlední články prstů. Ty pak díky zánětu podléhají viditelným deformacím a ztrácí hybnost. Jako v ostatních případech probíhá choroba v atacích.

 

Novinky v léčbě

Úplné vyléčení autoimunitních revmatických onemocnění je stále velkým oříškem, příčina těchto nemocí totiž nebyla dosud plně objasněna. Průlomem v terapii revmatických chorob jsou tzv. biologické léky. Technologicky jde o látky produkované genovým inženýrstvím, proto je jejich výroba značně nákladná. Tyto medikamenty se zaměřují na ovlivnění, popř. odstranění zánětu cíleným zásahem do regulace imunitních reakcí. Obzvláště slibné je přitom ovlivnění takzvanými cytokiny, což je druh látek, které mají zvláštní význam při výměně informací mezi buňkami a imunitním systémem. Biologické léky jsou zpravidla dobře snášeny a při pečlivém dodržování pokynů k léčbě jsou bezpečnou a velmi účinnou terapií revmatických chorob. Léčba pomocí biologických přípravků je bohužel zatím značně nákladná, cena léků se pohybuje v průměru kolem tisíce euro na měsíc, přičemž jejich podávání je téměř vždy dlouhodobé. Česká revmatologická společnost vypracovala kritéria pro podávání těchto léků. Počet pacientů s biologickou léčbou je přísně regulován a existují dokonce i pořadníky. Mnohé zdravotní pojišťovny též s úhradou léčby nových pacientů bohužel váhají.

Zdroj: Tisková konference „Revmatické choroby – onemocněni mladých aktivních lidi“,  17. července 2007

   
24.07.2007 - Zdraví - autor: Martina Machova

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Oři [*]

    Tak RA mám už 9 let. Stále se to zhoršovalo a bylo to příšerný. Teď mám už rok a půl biologickou léčbu - nedá se to srovnat - absolutně nic nebolí. Má to jen jeden dost velký zápor: nesmím otěhotnět

    superkarma: 0 24.07.2007, 17:41:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme