Reklama

využila za „socáče“ naše čtenářka s nickem Datura, když byla před Vánocemi nakupovat v tehdejším NDR. Botičky nebylo kam schovat, tak využila svého vlastnoručně vyrobeného klobouku

Dobrý den, čepici mám ve svém šatníku jen jednu. Je to černobílá kostka s kšiltem. Abych se přiznala, měla jsem ji na hlavě jen jednou, když bylo venku hodně mrazivo. Mám pocit, že mi čepice nesluší, nosím brýle, ofinu a tak už je kšilt do obličeje nějak moc.

Ale vzpomínám si na doby temna. Tehdy jsem si uháčkovala opravdu hezký a nápadný podzimní klobouk a dokonce jsem ho i nosila, bylo to tehdy in. Jednou mi i posloužil, ale bylo to o mrtvici. Kdo vzpomíná na vánoční nákupy v NDR, ten mi bude rozumět. Načerno vyměněné marky a příšerné nervy na hranicích, když přišli do autobusu celníci. A protože u nás nebylo nic k sehnání, jezdili jsme před vánocemi  do Německa pro olej, máslo, mandle, rozinky, čokolády a dětské oblečení. Všechno zboží se muselo zapsat do celního prohlášení a celková částka nesměla překročit povolený vývoz marek.

Koupila jsem dceři botičky za marky vyvezené v podprsence. Do seznamu jsem je napsat nemohla, tak co s nimi ? Napadl mě geniální nápad. Schovala jsem je do klobouku a ten jsem si nasadila na hlavu. Na hranicích přišel celník a samozřejmě se u mě zastavil a pravil, že mám krásný klobouk. Celý autobus věděl, co mám uvnitř, ale nikdo ani nemrknul. Zato ve mně by se krve nedořezal a celník pokračoval. Nemohl bych si ho zkusit?? A to už se o mě pokoušela mrtvice. Naštěstí to nemyslel vážně a nebo věděl moc dobře, že tam něco mám a chtěl mě jen podusit. Každopádně to za ty nervy nestálo. Klobouk jsem nosila, dokud nevyšel z módy, ale už jsem v něm nic nepašovala.

Zdraví Datura.

Milá Daturo, díky za senzační příběh, který mě fakt pobavil

Text nebyl redakčně upraven