Můj manžel je pro všelijakou podobnou havěť  přímo magnetem. To se týká i klíšťat. Kdyby snad bylo jediné na světě, našlo by si mého manžela.  Klíšťat jsem mu tedy navyndávala  nepočítaně, a dá se říci, že s tím mám bohaté zkušenosti. Na jedno jsem však byla krátká. Na to, co se mazaně zakouslo do manželova varlete. Pěkně se tam ukrylo do záhybu kůže a nešlo ven.

Napřed se o to manžel pokoušel  sám, přece jenom mu to bylo trochu žinantní.  Ale když se bezvýsledně v krkolomných pozicích trápil půl hodiny, požádal o pomoc mě. Ač zkušená, přesto neschopná. Kdyby nás tak někdo pozoroval oknem, jak se manželovi hrabu v rozkroku, ve snaze vyndat toho malého vetřelce, to by se asi pobavil. Klíště bylo v jemné kůži zakousnuté tak vehementně, že jsem se začala bát, abych ho nepřetrhla. „Musíš k doktorovi, to sama nezvládnu“. Moc se mu ta myšlenka nezamlouvala, ale představa, že ten tvor mu bude na kulkách vesele cizopasit a bobtnat, ho přiměla k souhlasu.

Čekárna venkovské ordinace byla plná lidí. Jak jinak. Vylezla kredenciózní sestra s knírkem a obrátila se na mého muže. „Vás neznám, co potřebujete?“ Diskrétně se k ní naklonil, aby ani slůvko neproniklo k nepovolaným uším nudících se pacientů. „Nahlas, cože?“ Zařvala škodolibě sestra. K všeobecnému pobavení lidí se manžel svěřil se svou „diagnozou“. Když na něho přišla řada, sestra jako naschvál courala z ordinace do čekárny, takže všichni přítomní mohli spatřit obrázek manžela se staženými kalhotami a klečícího doktora zkoumajícího jeho rozkrok. Doktor byl naštěstí úspěšnější než já, takže jsme mohli s úlevou, že jsme bez klíštěte, neomalené sestry i nechtěného publika brzy vypadnout. Žirafa01

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Představ si, Žirafo, že bys v intimních partiích měla klíště zakouslé ty! To by snad bylo ještě horší. Simona

Stalo se vám něco podobného, milé čtenářky? Pište ještě asi 30 minut na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama