Byla krásná, mladá, talentovaná a díky svému umění sklízela ovace na předních scénách Evropy, Severní i Jižní Ameriky. Jen v Čechách se jí slávy jaksi nedostávalo. Že doma není nikdo prorokem, se naplnilo v případě operní pěvkyně Klementiny Kalašové doslova. Možná tak trochu za to mohl její temperament a jakýsi vnitřní neklid. Když byla v cizině, toužila po vlasti, z Čech zase prchala do ciziny. Její dobrodružný život byl plný zvratů.

Narodila se v roce 1850 v městečku Horní Beřkovice na zámku hrabat Desfours-Walderode v rodině MUDr. Martina Kalaše, který byl jejich osobním lékařem. Harmonické manželství jejích rodičů bylo obdařeno jedním synkem, který k žalu rodičů brzy zemřel, a pěti dcerami. Na ty byl otec patřičně hrdý. Starší dvě – Adolfina a Amálie - se brzy provdaly do Vídně a do Lince, tři mladší byly umělecky nadané. Marie psala básně a překládala z francouzštiny, italštiny a němčiny, Zdeňka byla uznávanou malířkou.

Doktor Kalaš byl velký vlastenec a velmi společenský člověk. Záleželo mu na tom, aby se dcerám dostalo kvalitního a všestranného vzdělání, což v té době až tak obvyklé nebylo. To už se rodina přestěhovala do Roudnice nad Labem, kde patřila mezi místní smetánku. Klementina byla ze všech sester nejhezčí a nejtalentovanější. I když byla nadaná též výtvarně a literárně, brzy bylo jasné, že by se měla věnovat hudbě. Základní hudební vzdělání nabyla už v Roudnici u učitele Václava Heřmana, tady také jako dítě vystupovala v pěveckém spolku Říp.

KlementinaTatínek měl v Praze v uměleckých kruzích spoustu přátel. Přátelil se i s Bedřichem Smetanou, a tak mu přivedl patnáctiletou Klementinu, aby ji v hudebním ústavu, který spolu s Ferdinandem Hellerem řídil, vyučoval hře na piano. Smetana brzy poznal, jak velký talent před sebou má. Ovšem učit tak temperamentní dívku a připoutat ji ke klavíru bylo tak trochu utrpením pro něj i pro ni.

Po krátké době Smetana doporučil dívku svému příteli, uznávanému pedagogovi Františku Pivodovi, majiteli pěvecké školy. Když Pivoda po dvou letech studia zpěvu naznal, že má Klementina na víc, zařídil jí doporučení k jednomu z nejslavnějších hudebních pedagogů té doby Francesku Lampertimu do Milána. I ten byl se svou žačkou nadmíru spokojen.

Po roce a půl intenzivního studia v Miláně se skoro devatenáctiletá dívka vrací do Prahy. Doufá, že by mohla získat angažmá v Prozatímním divadle. Marně! Vlastně jí ani nedají možnost ukázat, co v ní je. A to se za ni přimlouval sám Bedřich Smetana. Klementina přemýšlí, že by se vrátila do Itálie, ale pak má přece jen štěstí. V Praze zrovna pobývá zástupce carských divadel kníže Galicyn a ten je jejím zpěvem natolik uchvácen, že ji pozve do Petrohradu a přislíbí angažmá v Mariinském divadle - carské opeře. To se nedá odmítnout!

Petrohradem je nadšená. Líbí se jí všechno – město i moře, u nějž je poprvé. Do opery ale chodí zatím jen jako divák, jak píše rodičům do Roudnice. Občas ji pozvou k vystoupení na koncertě. Čas běží a angažmá v opeře nepřichází. Klementina se mezitím učí rusky a chodí na hodiny zpěvu ke Švédce Henriettě Nissen−Salomon, s níž se seznámil Smetana za svého pobytu v Göteborgu.

Zapisuje se také ke studiu baletu. Pak jednou dostává nabídku od klavíristy a skladatele Antona Rubinštejna na velký společný koncert v Moskvě. Konečně zažívá úspěch, ovace neberou konce.  Dostává se jí prvního veřejného uznání v Rusku.

A znovu doufá v angažmá v carské opeře. Už se jí to nelíbí, je jí třiadvacet, uvažuje i o návratu domů. Na poslední chvíli se v divadle rozhoupali a nabídli jí pohostinská vystoupení v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. Klementinin debut je velkolepý, všechny noviny se nad jejím hlasem i výkonem rozplývají nadšením…Na úspěchu se částečně podílí i český dirigent působící v Petrohradu Eduard Nápravník. Pohostinsky Klementina účinkuje i v dalších operách. A konečně vedení opery chystá tříletou smlouvu. Chce si mladou umělkyni udržet. To, po čem tak dlouho toužila, se stává skutečností. Klementina ale mění plány! Ostatně nebude to naposledy…

Klementina Kalašová v úloze Orfea z opery Gluckovy. New York, 1882

Klementina Kalašová v úloze Orfea z opery Gluckovy. New York, 1882, Foto: Wikipedia

Smlouvu odmítla a kvapně odcestovala do Londýna. V Petrohradě je pozdvižení, nikdo to nechápe. Mohly za to intriky v divadle? Měla ale Klementina jistotu, že bude skutečně dostávat role, po nichž toužila? Ta smlouva prý nebyla vůbec tak jednoznačná. A hlavně - vše trvalo tak dlouho! Lze se divit, že neodmítla nabídku na angažmá v italské opeře v Londýně?

Pokračování příběhu slavné zpěvačky si můžete přečíst příští středu.

Foto: Wikipedia

 

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama