Reklama

Jak správně vychovávat dítě? To je dost těžká otázka, protože tam, kde stačí jedna věta, jinde ani pohlavek nic nezmůže. Když si vzpomenu na své dětství a výchovu  mých rodičů, nevím, jestli jsem si vzala nějaké ponaučení, navíc s věkem a další nastupující generací se styl výchovy hodně mění.

Pamatuji si, že když jsem něco provedla, stačilo rázné hlasité upozornění od mého otce, který působil dost autoritativně, a když přidal ještě vážný výraz, srazila jsem paty a automaticky jsem řekla:  "Vždyť už jdu.“ a odebrala se do nejbližšího rohu užít si pohledu do zdi v kleče. Následovalo nenápadné dolízání samozřejmě z mé strany, a i když byl táta neoblomný, věděla jsem, že i jeho moc mrzí, jak na mě zvýšil hlas. Nikdy na nás nevztáhl ruku, natož nějaké načiní, jeho dost zvučný hlas byl nadevšechny zbraně.

A jak je to dnes? Za co nám dříve nadával a vymýšlel pro nás tresty, to nyní u něj s lehkostí prochází jeho vnoučatům – našim dětem. Když si dovolím svého syna okřiknout, aby nestrkal prstíky do videa, ozve se dědeček – můj otec: „Ale vždyť ho nech“ a já se vzmůžu jen na „No, TATI?!“

Snažím se též své dítě vychovávat spíše domluvou, ale někdy ta trpělivost nebo jakoby nechápavost syna dosáhne takového vrcholu, že mi to rozpohybuje ruku směrem k jeho zadnici. Jaké bylo moje překvapení, když mi po tomto plesknutí ten malý 2,5roční rošťák řekne se stejně našpulenými rty, jakými ho já napomínám: „A pomohla sis?“ To mě úplně odzbrojí a já mám co dělat, abych se dál držela a nezačala se smát, protože to bych svoji převahu před ním úplně ztratila.

Zkrátka nevím, jestli vychováváme děti my, nebo děti vychovávají nás. Každý z nás dává tomu druhému určitě něco, co mu vnese do života nějaké ponaučení. Určitě je potřeba dát dítěti najevo, že není ten, který v rodině určuje pravidla, ale na druhou stranu je dobré, když se snaží i dítě prosadit svůj názor, ovšem normální formou, než si lehnout na zem a vztekat se, jak to právě teď dělá můj loupežník, že sedím dlouho u PC, a on chce jít ven, takže končím a JDU VYCHOVÁVAT….

                                                                   

           

nikinik           

 

Milá niknik, to znám taky. I mí rodiče byli ke svým vnoučatům daleko benevolentnější než ke svým dětem. Ale to je asi normální. Kdoví, jaká já budu babička... myslím, že se budu řadit k těm "rozmazlovacím". :o)))

 

Díky za Tvůj příspěvek... Dneska si povídáme o výchově. Jaké máte metody, jakou výchovou jste v dětství prošli... zkrátka pište vaše zkušenosti a názory.

redakce@zena-in.cz

 

Na všechny vaše maily se těší