Není u nás mnoho žen, které by se zabývaly deskovou hrou zvanou Go. Tato hra je doménou Asie, kde ji všichni znají, tady se jí ale moc lidí nevěnuje. Přitom je to docela zajímavá záležitost...

Skromná a nenápadná žena. To mě napadlo jako první, když jsem viděla Kláru Žaloudkovou, naši nejlepší a velmi úspěšnou hráčku deskové hry Go. Když jsme spolu mluvily, jen tak mimochodem se zmínila, že vyhrála víkendový turnaj v Hamburku. A povídaly jsme si i o dalších věcech.

Neznám Go moc dobře, ale připadá mi, že je to tak trochu mužský svět, je to tak?

Pravdou je, že těch mužů je tam 90 procent, ale myslím, že je to tak u většiny deskových her, i v šachách je víc mužů.

klara

Proč myslíte? Ženám by to nešlo? Mně připadají trpělivější než muži.

Určitě by jim to taky šlo, ale já si spíš myslím, že je to nebaví, není to druh zábavy, kterou vyhledávají. Mezi mými kamarádkami to nikdo nehraje. Kluci jsou asi hravější. A mají větší hlad po výhře, jsou schopni pro výhru mnohem víc obětovat. Mně není jedno, že prohraju, ale nemusím vyhrát za každou cenu.

Ale turnaje jsou společné?

Ano, turnaje hrajeme dohromady. Výjimkou jsou ženská mistrovství, muži žádné takové nemají.

To je zajímavé, je to chlapská hra a nemají svoje mistrovství.

Oni muži ani nepotřebují dělat vlastní mistrovství, jsou většinou lepší, takže jim nevadí, když s nimi občas hraje nějaká žena.

Vás ale ke Go přivedla také žena, že?

Ano, moje teta. Ona studovala Matfyz a tam se s tou hrou seznámila, vlastně hodně hráčů je z tohoto okruhu - Matfyz, informatika. Teda mě to začala učit, když usoudila, že už jsem dost velká, abych to pochopila... Bylo mi asi dvanáct.

A bavilo vás to hned, nepřipadalo vám to složité?

Já už si to moc nepamatuju. Ale asi mě to bavilo, přišlo mi to zajímavé. Hodně mě bavili ti lidi okolo, našla jsem si tam kamarády. A je to spojené i s cestováním, na první turnaj jsme tehdy jeli s rodinou do Francie. Takže nejenom sama hra mě zaujala, ale i ta komunita, která se kolem Go pohybuje.

Vaše teta pořád hraje?

Ano, ale už málo, je zaneprázdněná. Nejezdí moc na turnaje, ale každý rok jezdí v létě na ME na 14 dní, v létě pojedeme spolu. Teta byla také na podobné úrovni jako já, byla nejlepší žena u nás, v roce 2001 vyhrála ME v párovém go a účastnila se i mistrovství světa.

klara

To je asi rozdíl, hrát párové, nebo normální Go?

To se hodně liší. Hraje se ve čtyřech, páry proti sobě se střídají, takže hrajete vlastně s třemi lidmi, přitom váš partner hraje s vámi, ale nesmíte si radit. Musíte tedy odhadnout, co udělá on, a domyslet si, jaké má plány. To je docela těžká věc, na to musíte být dobře sehraní.

A jaký je váš současný partner ve hře?

Jan Hora, jeden z našich nejlepších hráčů. Hrajeme spolu druhým rokem.

A už jste sehraní?

Jsme (smích).

Go není ale je hra, je to i filosofie, která je rozšířená v Asii.

To je pravda, Go hodně souvisí s Asií, Dálným východem a s východní filosofií. Ale spíš jsem se s tím setkala u zahraničních hráčů, kteří v Asii studují a hodně se tomu věnují. U nás to tak moc není.

Vás to také ovlivnilo při výběru školy? Studujete?

Studuju teď korejská studia na Filosofické fakultě v Praze, letos budu končit bakaláře a píšu bakalářskou práci právě o korejském Go. Nebýt této hry, tak bych asi ani nestudovala korejštinu.

A jak vás to tedy napadlo? Byla jste někdy v Koreji?

Byla, já jsem tam rok studovala Go. Ta země mě zaujala, líbili se mi lidi.

Vážně? Jak jste se k tomu dostala?

Na mistrovství Evropy v roce 2009 přišla nabídka od Korejců, že chtějí mladé hráče z celého světa, že budou dělat školu Go pro cizince v Koreji. Tak jsem se tam přihlásila. Tři měsíce jsme tam byli všichni, to nás bylo asi 15, pak nás tam zůstalo pět na stipendium, byla jsem tam rok.

To muselo být krásné, takový zážitek má asi málokdo z Čechů.

Škola sídlila v horách u takové malé vesničky, takže tam nebyl nikdo kromě nás a učitelů, nebylo tam žádné rozptýlení, což bylo pro Go dobře. Od rána do večera jsme věnovali studiu Go, hráli jsme od pondělí do soboty, občas jsme podnikali výlety. Myslela jsem si, že se naučím i korejsky, ale mluvili tam málo, to mě trochu zklamalo. Pak jsme se přestěhovali do Soulu, protože v horách byla zima, a to už nebylo ono, je to velké město, tam už se tolik nedalo soustředit. Bohužel školu po roce zavřeli, protože hlavní sponzor neměl peníze, tak jsem se musela vrátit domů. A přemýšlela jsem, co dělat dál.

Třeba hrát Go?

Právě tam jsem si uvědomila, že víc už v Go nedosáhnu, nedostanu se na vrchol, tak mě napadlo věnovat se Go z jiné stránky, přes korejštinu. Tak jsem se přihlásila na školu. Chtěla bych se tam někdy vrátit, a ono je mnohem jednodušší, když umíte jejich jazyk, protože oni většinou anglicky moc neumí.

A umíte už korejsky?

Tak trochu, ale není to žádná sláva. Domluvím se, ale ještě tolik neumím, byla jsem na jaře v Soulu na čtyřměsíčním jazykovém pobytu, tak jsem se trochu zlepšila.

klara

Jak často teď hrajete Go?

Teď už tolik netrénuju jako dřív, zaměřuju se hodně na školu. Asi jednou týdně si zahraju partii na internetu nebo v klubu. Dříve jsem hrála víc, ono totiž čím víc máte odehraných partií, tím víc se zlepšujete, naučíte se ty tahy a situace.

Kolik turnajů za rok absolvujete?

Kolem deseti.

Vím, že jste byla na Mistrovství Evropy v Go. Jak jste dopadla?

Před dvěma týdny v Amsterdamu to bylo ME v párovém Go, skončili jsme druzí. A teď o víkendu jsem byla v Hamburku na jednom z největších evropských turnajů, kde jsem vyhrála ženskou kategorii.

Vy to říkáte tak skromně! Gratuluju, vždyť to jsou skvělé úspěchy. U nás není jiná tak úspěšná hráčka Go.

No, letos tam nebyly ty nejlepší hráčky...

klara

A kam se letos ještě chystáte?

V létě pojedu na ME žen ve Švédsku. A také na amatérské Mistrovství světa v párovém Go do Japonska, to se koná v listopadu.

V Japonsku jste už někdy byla?

Ano, vloni také na turnaji. Dvakrát jsem navštívila i Čínu, jednou to bylo v roce 2008 po olympiádě, kdy se tam konala jakási olympiáda duševních sportů. Ale tam jsem hned skončila, Asiati jsou o dost lepší a Go tam hraje mnohem víc lidí.

Na to jsem se právě chtěla zeptat. Je to velký rozdíl, jak se bere Go v Asii a v západním světě?

Obrovský, v Asii mají ke Go velký respekt, rodiče svoje dětí dávají do škol Go, je to velmi prestižní záležitost, každý tu hru zná, má tam dlouhou tradici. Zatímco na západě není Go moc zakořeněné, lidi ho většinou ani neznají.

Umíte si představit svůj život bez Go?

Vůbec ne... Už jsem do toho investovala spoustu volného času, většina mých známých jsou hráči Go, to by byl úplně jiný člověk. A taky když mi to jde, tak bych to nerada opouštěla...

Co vás ještě baví jiného?

Mám ráda sporty, jezdím na kole, plavu, v zimě jezdím na hory. Nám říkal náš učitel v Koreji, že není dobré jen sedět nad deskou a něco řešit, že potřebujete na čerstvý vzduch, protáhnout se, pak se to hraje líp.

Děkuju za rozhovor a přeju, ať vám jde hra od ruky!

Pokud byste měli zájem o Go, tady najdete další informace:

  • Na Bambiriádě v Praze 25.–26. 5. bude i stánek s Go, kde si zájemci budou moci Go vyzkoušet a získat další informace.
  • Zkuste některý klub v místě vašeho bydliště, seznam i mnoho dalších informací a kontaktů je na webu www.goweb.cz, případně na mailech president@goweb.cz nebo hricova.go@gmail.com (škola pro děti).

Fotky: ČAGO

Více o hrách si můžete přečíst tady:

Reklama