Domácnost

Klára Pragerová: Asistenční psi nejsou žádní sluhové, ale parťáci

Potkáváte je možná denně, možná jen občas. Nejčastěji člověka nevidomého, kterého provází vodící pes. Možná si stejně jako já kladete otázky: Jaký je psí život po boku takového člověka. Je na úrovni sluhy, nebo se může radovat ze života stejně jako jiní, milovaní pejskové?

Vždycky mě napadala spousta otázek, ale odrazoval mě ostych, abych je položila. Až jednou jsem potkala sympatickou slečnu s asistenčním pejskem a osmělila jsem se zeptat, jestli by mi neposkytla rozhovor. „Ale já jsem jenom dobrovolnice, možná by bylo lepší, kdybyste se obrátila přímo na organizaci, s níž spolupracuji.“ A dala mi kontakt na Kláru Pragerovou z Pestré společnosti, která se výcvikem asistenčních psů zabývá.

Zavolala jsem jí a domluvily jsme si schůzku. Přišla mi naproti se dvěma border koliemi. A zase mě tak trochu přivedla do rozpaků. Smím si takového pejska vůbec pohladit? Neporuším tím nějaké nepsané pravidlo, že by se asistenční pes neměl ničím rozptylovat a měl by být jakousi hranicí nedotknutelnosti, za kterou bychom neměli vstupovat? I to se dočtete v následujícím rozhovoru.

m

Klára Pragerová při výcviku

Jak se vůbec člověk dostane k tomu, aby začal cvičit asistenční psy?
S mojí kolegyní se výcviku asistenčních psů už nějakou dobu věnujeme, ale nelíbil se nám zažitý kotcový systém (psi ve výcviku jsou chovaní v kotcích) a chtěly jsme to dělat jinak. Tento systém neuznáváme, protože nám přijde nepřirozený. Takže nezbylo nic jiného než si založit vlastní organizaci a dělat to tak, jak nám to vyhovuje a jak je to i ve světě běžné.

Podle čeho si vybíráte psy? Vidím, že máte oblíbené plemeno
Teď tady máme zrovna border kolie, ale nezáleží ani tak na rase psa jako spíš na jeho individualitě, osobnosti. Takový pes musí být přátelský, musí mít zájem pracovat s člověkem, a pak už je jedno, jestli je čistokrevný, nebo křížený. Vyhýbáme se loveckým plemenům, jezevčíkům, teriérům, ale máme dobré zkušenosti s labradory, retrívry, border koliemi. A máme ve výcviku i signální čivavu a pudlíka, takže je to tady taková Pestrá společnost.

pUDL

Pudlík Florián s klientkou Martou

Pro jaké klienty psy cvičíte?
Máme trenérky, které jsou schopné vycvičit psa pro jakýkoliv druh postižení.

Cvičíme vodící psy pro nevidomé, signální pejsky pro neslyšící, ale i psy pro záchvatová onemocnění, jako je epilepsie, asistenční pejsky pro vozíčkáře a canisterapeutické psy pro děti s kombinovaným postižením.

Ještě bych se ráda zastavila u tzv. signálních psů. Ty cvičíme speciálně pro neslyšící. U těchto pejsků není rozhodující velikost, ale schopnost vnímat zvuky a informovat svého pána v případě hrozícího nebezpečí, zvonícího telefonu, zvonku… Máme ve výcviku čivavu Alvina, který složil zdravotní a povahové testy, a teď se bude učit signalizovat zvonek, telefon, zvuk mikrovlnky, varné konvice, ale i přetékající vanu nebo pláč miminka, protože majitelka pejska, klientka Mirka, plánuje rodinu.

Jak určíte, kterého psa vycvičíte pro nevidomého a který bude třeba vhodnější pro jiný druh postižení?
Právě proto, že nemáme kotcový systém, máme menší počet psů, a ti jsou vychováni u dobrovolníků doma v bytě. Tím snáze poznáme, jakou mají povahu a k čemu se víc hodí.

Když nás osloví klient, že by chtěl pejska, máme s ním sezení a snažíme se od něj získat co nejvíc informací. Jaký má životní styl, temperament, jaké jsou jeho představy o budoucím pejskovi. Pak teprve pro něho hledáme vhodného jedince. Pes je vlastně vychováván klientovi na míru.

Třeba nevidomým klientům, kteří potřebují vodícího psa, ale nejsou tak aktivní jako třeba sportující vozíčkáři, bychom určitě nedoporučili temperamentní border kolii, ale spíš klidnějšího labradora. Naopak děti s kombinovaným postižením můžou mít třeba sourozence, kteří dokážou borderky zabavit a „vylítat“, takže jsou pak schopné přepnout a stát se ideálním psem pro canisterapii. Je to hodně individuální. Ale může se stát, že se to během výcviku změní.

Je rozdíl mezi výchovou fenky a psa?
Pejskové jsou vykastrováni a u fenek se čeká, až minimálně jednou odhárá. Třeba fenky retrívrů jsou takové „zásekové“, mají svoji hlavu. Psi to většinou nedělají. Tím pádem upřednostňujeme psy, ale fenky máme také.

Co je nejtěžší na výcviku psa?
Ve chvíli, kdy trenér a předvychovatel má psa doma 24 hodin doma, tak si musí přizpůsobit i svůj osobní život, víkendy, nároky na hygienu. Například když plánuje dovolenou, musí si domluvit, kdo se o psy postará.

Kolik stojí výcvik takového psa?
Výcvik asistenčního psa stojí celkem kolem 195 tisíc. Do té částky je zahrnut nákup psa, veterinář, krmení, pojištění, zdravotní a povahové testování, pomůcky pro výcvik, pamlsky pro psa a plat trenéra.

To rozhodně není malá částka. Kdo vás financuje?
To je dobrá otázka. Vodící pes pro nevidomé je brán jako kompenzační pomůcka a je plně hrazen zdravotní Úřadem práce. Ostatní pejskové hrazeni nejsou. Klient ho také získává zdarma, ale prostředky na jeho výcvik musíme sehnat. Ve spolupráci s rodinou sháníme dotace, granty, pořádáme veřejné sbírky, máme kampaně, fotíme charitativní kalendáře a snažíme se korunku ke korunce posbírat.

Není tady něco špatně? Neměla by se změnit legislativa?
Před čtyřmi lety vznikla při Ministerstvu práce a sociálních věcí pracovní skupina, která usilovala o to, aby se asistenční psi sjednotili na jednu úroveň a byli propláceni…Ale pak byly nové volby, změnilo se vedení magistrátu, přišel nový ministr a veškerá práce přišla vniveč. Asi je někde uložená v šuplíku, ale v současné době není ustanovena žádná pracovní skupina, která by se tímto problémem začala zase zabývat.

Dobrovolníci cvičí psa bez nároku na honorář?
Přesně tak, do roka jsou pejskové na převýchově u dobrovolníků, těm je hrazena veterinární péče, krmení pro psa, pamlsky, všechny náklady spojené s pejskem, ale mají ho doma a pomáhají nám se socializací štěněte. Naučí ho chovat se v bytě, dodržovat hygienické návyky, neničit domácí vybavení, nebát se na ulici, umět se chovat v nákupním centru, jezdit v městské dopravě. Dobrovolníci si mohou brát psy s dečkou i do práce nebo do školy, takže nám ten důležitý před výcvik udělají oni. Já říkám, že u nich je pes ve školce, u nás ve škole a pak jdou s maturitou do života.

Podle čeho si vybíráte dobrovolníky? Musí podstoupit nějaké testy?
Pro nás je nejdůležitější, jestli mají pro psy cit. Jestli si dokážou získat autoritu. Vůbec nemusí mít žádné speciální vzdělání, ale musí umět rozpoznat, jestli pes dělá správně to, co se po něm vyžaduje. Jsme s nimi stále v kontaktu a sledujeme, jestli umí komunikovat nejen se svěřeným psem, ale i s klienty s různým postižením

Naše práce není jenom o výcviku psa, ale půl naší práce je i práce s klientem. A toho není každý schopen, takže stále hledáme vhodné dobrovolníky, kteří tato náročná kritéria splňují.

Převychovatel si také musí uvědomit, že svěřeného pejska, kterému se celý rok věnuje a má ho rád, musí jednoho dne odevzdat do dalšího výcviku a musí se s ním rozloučit. Musí si udržet určitý odstup, protože když se rozloučením trápí, pes to pozná, a ten přechod je i pro něj velmi stresující.

Stejně tak to musí mít nastavené trenér.

Když předáte psa klientovi, chodíte se na něj dívat? Máte pod kontrolou, jak se s ním zachází?
Předáním psa naše práce zdaleka nekončí, ale začíná. Přece jenom, věnujeme výchově psa dva roky života a všichni, co se tady snažíme sehnat peníze, nechceme, aby tím pro nás naše práce skončila. Pes od nás sice odchází vycvičený, ale je potřeba jeho návyky fixovat, a tak každý měsíc pořádáme pravidelná setkávání s klienty a psy. Pro začátečníky, kteří mají čerstvě předaného pejska, je trénink povinný, po půl roce je dobrovolný. Dvakrát ročně pořádáme rekondiční pobyty, při kterých se s klienty potkáváme, a musím zaklepat, máme s nimi jen ty nejlepší zkušenosti. Protože nemáme pejsků mnoho, všichni s námi jezdí, takže vidíme, jak se s pejsky sžili a jak se jim daří. Máme radost, když jsou naši svěřenci v dobrých rukou. A když náhodou něco skřípe, jsme schopni to napravit. Pejsek v nové rodině zjistí, že je milován, a tak to začne zkoušet. Jestli by se nedalo přiběhnout až na druhý povel, jestli by někde nešlo ulevit. Pilujeme stále jeho výchovu, aby to nebyla v rodině starost, ale jenom radost.

 Stalo se vám, že někdo se psem nezacházel dobře a museli jste ho odebrat?
Stává se to, ale u nás jsme se s tím naštěstí nesetkali. Ale znám případ, kdy nevidomý klient vycházel z toho, že má na psa nárok a že to je jeho kompenzační pomůcka, kterou bere jako věc, nebylo tam to srdíčko. Klient byl sám, a když jsme se ho ptali, co se bude dít, až bude nemocný, odpověděl: „Tak to pes bude mít smůlu“. Takže jsme psa tomuto klientovi nesvěřili. Obrátil se na jinou organizaci a vím, že tam je velký problém a organizace zvažuje, že pejska tomuto klientovi odebere.

Není pes ochuzený, když je zcela podřízen člověku, svému pánovi?
Tuto otázku dostávám poměrně často. Když jdu s pejskem ve výcviku, obracejí se na mě lidé velice často s otázkou, jestli není ochuzen anebo se netrápí. Říkají: on má takové smutné oči, smutný výraz, musí stále něco dělat, on je takový chudák… Ale my jsme si psa domestikovali, aby byl s člověkem. Už to není ten lovec, závislý sám na sobě, ale na nás. Teoreticky pes druhého psa k životu nepotřebuje. Když vám pes utíká, aby se honil s jinými psy, je to známkou toho, že mu neposkytujete dostatek prostoru k zábavě. Když mu nabídnu zábavu a stanu se jeho parťákem a vymyslím pro něj radost, aby měl zaměstnanou hlavu, bude u mě spokojený a nebude vyhledávat jinou zábavu. Zatímco asistenční pes je stále v naší společnosti, pes, kterého máte běžně doma, zůstává osm až deset hodin sám. Který pes je spokojenější? Ten, který je deset hodin sám, nebo ten, který je stále s člověkem?

M

 A na závěr pár otázek, na které jsem zatím nikde nenašla odpověď

Jak si třeba vozíčkář nebo nevidomý po svém psu uklidí?
Vozíčkář musí požádat o pomoc v tomto případě okolojdoucí, takže většinou jiného pejsklaře. Jestli vyhoví, to je otázka. Nevidomí se učí po svém pejskovi uklízet sami.

Často vídám, že někteří nezodpovědní chovatelé mají psa na volno. Co když takový pes napadne asistenčního psa? 
Asistenční pes je vychováván tak, aby se nebránil a umožnil ke klientovi přístup cizích osob (záchranářů, policistů, lékařů) v případě kolapsu. Takže by se teoreticky bránit neměl ani při svém napadení. Ale nevím, jak by se zachoval, kdyby někdo napadl jeho pána. Předpokládám, že by ho pes bránil. Naštěstí jsem se s takovým případem ještě nikdy nesetkala.

Když vidím asistenčního psa, mám velkou chuť si ho pohladit. Zřejmě nejsem sama. Máte nějakou radu, jak se správně zachovat?
Není na to jednoznačná odpověď. Záleží to i na organizaci, která psa vycvičila. Některá tvrdí, že by se pes neměl hladit a ničím rozptylovat. My na to máme jiný názor. Pejsek je podle nás komunikační most mezi klientem a ostatními lidmi. Je to pro klienta parťák, který ho mezi ostatní lidi integruje. Prostřednictvím psa klient komunikuje s lidmi, se kterými by se jindy do řeči nedal. A to je jistě ku prospěchu věci. Takže za nás ano, ale vždy se raději předem zeptat.

Děkuji za váš čas a příjemný rozhovor

www.pestraspolecnost.cz

   
27.10.2014 - Zvířátka - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [14] Andy_ [*]

    Dobrý den,

    právě začínáme s výcvikem :-) pokud jste na tom stejně a hledáte info, určitě stojí za to http://psiusmev.cz/media/vycvik-a-vychova-asistencnich-psu tam získáte obecný přehled o tom, o co vlastně jde :)

    superkarma: 0 10.05.2016, 23:22:49
  2. avatar
    [13] vopis [*]

    AnteaX — #7Nechceš na to někde upozornit?

    superkarma: 1 28.10.2014, 00:32:10
  3. [12] cilani [*]

    AnteaX — #8 já mám pocit, že organizace předávající pejska je v kontaktu s novým majitelem. Alespoň známá, která měla asistenčního psa pro postiženého syna jej sama vrátila z důvodu, že dítě rostlo a nekontrolovalo svou sílu a pejskovi tedy nevědomky ubližovalo.. Vše probíhalo po dohodě s organizací, která psa předala..

    superkarma: 0 27.10.2014, 15:22:53
  4. [11] Gorilka1 [*]

    AnteaX — #8až na to že peníze na tyto psi nejdou od pojišťovny ale od státu. Ale souhlasím že by se měla dělat kontrola o jejich stavu. Né všichni jsou na své "pomocníky" zlý, mám štěstí a neznám nikoho kdo by si asistenčního psa nevážil, spíš okolí nechápe že tekový pes nemůže zůstat jen tak uvázaný někde venku, nebo nevidomý nemůže po svém psu uklidit a nebo že se na označené pejsky nemá volat nebo nedejbože krmit bez vědomí majitele.

    superkarma: 0 27.10.2014, 13:04:39
  5. avatar
    [10] samecka [*]

    AnteaX — #8 no jasněSml28

    superkarma: 0 27.10.2014, 09:56:55
  6. avatar
    [9] enka1 [*]

    samecka — #4 Asi takSml22

    superkarma: 0 27.10.2014, 09:04:02
  7. avatar
    [8] AnteaX [*]

    Proto bych na výcvik těchto pejsků nikdy nepřispěla, lidi si neváží toho, co dostanou zadarmo od pojišťovny a bývají na ně zlíSml68

    1. na komentář reaguje samecka — #10
    2. na komentář reaguje Gorilka1 — #11
    3. na komentář reaguje cilani — #12
    superkarma: 0 27.10.2014, 09:03:07
  8. avatar
    [7] AnteaX [*]

    Ti pejsci i ti kdo je cvičí jsou skvělíSml59 Škoda jen, že znám ze svého okolí 2 případy zlých asociálních osob, kteří na svého asistenčního pejska byli strašně zlí. Jeden z těch lidí umřel a druhý má novou fenku, kterou i na ulici mlátil. Lidi se ale stěžovali, tak už si dává pozor. Ovšem co dělá doma si radši nepředstavuji, protože jeho fenečka chodí shrbená a bez radosti, celá ustrašená chudinka. Chtělo by to více kontrolovat, jak je s pejsky zacházeno.

    1. na komentář reaguje vopis — #13
    superkarma: 0 27.10.2014, 09:01:51
  9. avatar
    [6] marianaant [*]

    Tyto pejci mají můj veliký obdiv, jak jsou šikovní a oddaní svému nemocnému páničkovi a hlavně co všechno dokáží.Sml59Sml59

    superkarma: 0 27.10.2014, 08:37:44
  10. [5] vladka60 [*]

    Šikovní pejskové.

    superkarma: 0 27.10.2014, 07:39:31
  11. avatar
    [4] samecka [*]

    Dobrý příspěvek.Sml67 Přeju postiženým hodně zdraví a taky hodně kolemjdoucích, kteří po jejich pejscích pomohou "uklidit". Bez požádání...Sml25

    1. na komentář reaguje enka1 — #9
    superkarma: 0 27.10.2014, 07:12:15
  12. avatar
    [2] gerda [*]

    zajímavý rozhovor, děkuju.

    superkarma: 0 27.10.2014, 05:01:56
  13. avatar
    [1] vladka321 [*]

    Nádherný rozhovor a skvělá služba. Moc si vážím lidí, kteří něco takového dokáží a vlastně postiženému člověku dají prostřednictvím vycvičeného psa pocit bezpečí, ale také svobody a naplnění. Ani jsem nevěděla, že se cvičí i signální psi pro hluché.

    superkarma: 2 27.10.2014, 01:35:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme