Dneska takhle v podvečer jsem viděl táhnout Kelty,

nesli kůže medvědí a taky ňáký celty,

měli s sebou alkohol a hodně teplý melty…

Tuhle písničku od skupiny Tři sestry poslouchám docela ráda, i když mám jisté pochybnosti o tom, že Kelti pili zrovna meltu. Ovšem rozhodně jsou Kelti v tomhle ročním období zajímaví. Proč? Inu - protože slavíme jeden z jejich starých svátků - samain.

Keltský rok začínal 1. listopadu. V ten den se slavilo, peklo, pivo teklo proudem … a zapalovaly se ohníčky, ke kterým se měly přijít ohřát duše předků. Ovšem, datum nám nápadně připomíná Dušičky - nebo snad Halloween? Pravděpodobně obojí.
Slavení svátku v tuto dobu mělo svůj praktický význam - stáda se vracela do svých zimovišť a před nastávající zimou se musela udělat „probírka" a utratit kusy, které nebylo možné přes zimu uživit. Uchování masa bylo možné jen ve velmi omezené míře sušením nebo vyuzením - sůl byla vzácná, a tak se největší část musela sníst, samozřejmě až po provedení odpovídajících obětí pro bohy a uctění předků jednotlivých rodů. To byla starost druidů. Ostatní se pak mohli radovat, že přežili v poklidu polovinu roku, byť i tu příjemnější, a také vzpomínat na ty, kdo takové štěstí neměli.

V dnešní době se tohle datum slaví různě.

U nás potkáme celé rodiny, jak jdou (spíše jedou) položit na hřbitov věnec na hrob svých blízkých, zapálit svíčku tamtéž a mnozí z nich pak odcházejí domů s pocitem, že jsou dobří, když ten hrob po roce zase našli a doufajíce, že za rok jej už najdou napoprvé a bez té ostudy, co si uřízli letos.

Jinde vidíme lidí, kteří jdou vážně a v tmavém oblečení pietně vzpomenout svých nejdražších, které už nikdy neuvidí, a s hlavou sklopenou se tiše prodírají zástupy.

A na jiném světadíle se hoduje a jásá. Zástupy táhnou na hřbitovy a nesou s sebou svíce a jídlo. Na hrobech se posadí, zapálí svíčky, kolem sebe rozloží spousty květů afrikánů a mečíků a stráví tam noc v družném hovoru. Ráno se potom vracejí spokojeně domů, kde je nachystán koutek s fotografií zesnulého, obklopenou květy, jídlem a pitím. Uhodli jste - jsme v Mexiku a slavíme tam El Día de los Muertos - Den mrtvých.

A ještě jinak by to vypadalo, pokud byste se ocitli v USA nebo Velké Británii. Tam se Halloween slaví v maskách. Děti chodí od domu k domu v maskách, nastavují košíčky a říkají: “Trick or Treat!“, čímž celkem nekompromisně vybízejí spoluobčany k dobrovolnému dárcovství pochoutek a sladkostí. Kdo nedá, může se dočkat počmárání auta - byť i třebas jen mýdlem - nebo jiné lotroviny. Domy jsou vyzdobeny tradiční dýní, která svítí očima ze tmy a zubí se svými několika zuby, z verand visí umělé pavučiny a umělí pavouci a na ulici se dá potkat bez problémů skupinka Marťanů, družně si vykládající s mumií a čarodějem.

Těžko říci, který ze současných způsobů oslav by byl starým Keltům nejbližší? Nepochybně měli svůj styl a svoje způsoby. A navíc je to skoro jedno. Halloweenová výzdoba se začíná objevovat i u nás, a i když nechodíme v maskách po ulicích, tak vidět rozsvícenou dýni za oknem už dávno není až taková vzácnost. Třeba časem budeme slavit všichni stejně - obklopeni jedině pravými umělohmotnými dýněmi a gumovými netopýry. Nebo ne?  

 Zdroje:

www.stripky.cz

www.fenomen.cz/kelt_kult92.htm

              
Reklama