Včera jsem se potkala se známou, se kterou jsem se neviděla aspoň 15 let. Zavolala jsem na ni a ona se ke mně hned vrhla s tím, jak je to skvělé, že vypadám pořád stejně a hned mě poznala. No nevím, nakolik v tom bylo společenské lichocení, ale zdá se mi, že  může mít i pravdu.

Navenek možná stále stejně nebo aspoň podobně vypadám, ale uvnitř jsem se určitě dost změnila. Fyzicky jsem stejná prakticky od takových 18 let, i přes dva porody. Je pravda, že jsem s každým dítětem vyfasovala navíc 2 kg, ale to se dá přežít.

Jestli jsem ale kdy měla opravdové problémy se začleněním, tak to bylo v dětství. Vyrůstala jsem jako jedináček v rodině, která si dost váží duchovního života. A tak nebylo divu, že mým nejbližším a nejlepším kamarádem i učitelem byla obsáhlá knihovna.

Naši mě nechali nekontrolovatelně řádit, a tak jsem už jako malé dítě louskala Zeyera, Nerudu, Jiráska, oba Čapky, Dějiny prostituce, Memoiry od Casanovy, etnografii, bibliofilské tisky (a dokonce tomu rozuměla) -  a nějak mě míjela literatura určená dětem mému věku. Tím se samozřejmě stalo, že jsem svůj slovník obohatila o výrazy, které se běžně mezi mládeží neužívaly.

A to je ten problém.

Se slohovými pracemi a vyjadřováním jsem neměla ve škole problém, spíš naopak. Ale mezi vrstevníky... věříte, že jsem v sobě musela násilím potlačovat košaté věty i slovní spojení a nutila jsem se mluvit jazykem, který byl všude kolem obvyklý?

Zkrátka jsem se záměrně dělala hloupější, jinak bych tehdy neobstála. Když si k tomu ještě přidáte i to, že jsem byla předčasně - ve 12 letech - obdařena výraznými ženskými tvary, na malér bylo zaděláno.

Nejen, že kecá jak Palacký, ale vypadá jako Matka pluku! No, nebylo mi dobře, nebylo. Kamarádky jsem samozřejmě měla, jako každá, ale v podstatě jsem byla vždycky samotářka. A to mi zůstalo, možná i proto, že ve znamení zvěrokruhu moje znamení samotu docela vyhledává.

S přibývajícími lety jsem svůj "komplex" zvládla a našla si zaměstnání, kde je výhodou.

Manžela mám naštěstí takového, se kterým si rozumím, protože je podobně založený. Takže je to jako v pohádce - všechno dobře dopadlo a nakonec byla svatba!!! :-)

Gerda


Gerdo, které ze znamení zvěrokruhu má v popisu vyhledávání samoty? Opravdu by mě to zajímalo.

Jinak jako jedináček jsem v dětství přečetla také mnoho knih, ale byly mezi nimi spíše dívčí romány.

Mám trochu pocit, že i dnes, když je dítě více chytré než ostatní, naše společnost to nevítá :-(.

V čem jste výjimečná Vy? Napište na: redakce@zena-in.cz

Třetí soutěžní otázku najdete v dnešním článku, který je od Renaty Petříčkové.
Více o soutěži najdete ZDE.


Šestá soutěžní otázka: Jak široké jsou jehlice smrku ztepilého?


Reklama