Reklama

porod„Porodila jsem spolu s dítětem i cosi dalšího – strašný neutišitelný vztek. Vztek na porodníka, který přede mnou řekl: Ta neporodí, vůbec se neotvírá, useknem to. Na mého manžela, jehož spermie mě nedokázaly normálně oplodnit, a tak jsem se musela rok trápit s IVF (In vitro fertilizace – tzv. umělé oplodnění). Na mého otce, který mi nikdy neřekl Jsi pěkná, ale jenom Máš pěkné vysvědčení. Na mou matku, která mě nekojila a odložila do jeslí, při návštěvě v porodnici mi jen řekla: Buď ráda, že tě uspali,“ říká jedna z rodiček.

Ne nadarmo se říká, že ženy rodí tak, jak žijí. Porod nemilosrdně odhaluje podstatu vztahu ženy s partnerem a dalšími lidmi. Dokáže odkrýt hluboko zasutá traumata, zneužívání, komplexy méněcennosti, domácí násilí, pocity bezmoci…  V praxi se setkáváme s přibývajícím počtem žen, pro které byl porod, ať už spontánní, či operativní, natolik traumatickým zážitkem, že se jim nedaří vlastními silami vypořádat se s emočními důsledky.

Avšak porodníci se od psychických problémů šestinedělek většinou distancují. V běžné praxi se takovým ženám přiřkne postpartální deprese, je-li prožívání výrazněji narušeno, tak laktační psychóza, a žena je odeslána k psychiatrovi. Ten takové ženě nabídne antidepresiva a zastavení laktace, případně hospitalizaci, což traumatický prožitek ještě umocní.

„Poporodní deprese bývá nazírána jako hormonální dysbalance. Zcela se ignoruje, že může jít o přirozenou posttraumatickou reakci na extrémně brutální zážitek, kterým některé porody i ve špičkových porodnicích jsou. Ani většina psychoterapeutů neví, jak takovým ženám pomoci, a přistupují k nim jako ke klientům s depresí, což nemívá terapeutický efekt,“ vysvětluje MUDr. Helena Máslová.

Ženy se na porod příliš soustředí

porodPorod byl dříve běžnou součástí života každé plodné ženy. Pryč jsou doby, kdy žena byla prakticky stále těhotná nebo kojící, nepředstavitelných je dnes 16 porodů Marie Terezie. Porod se stal ojedinělou a mimořádnou událostí, které ženy dávají mimořádný význam. Vzniká zcela logicky nebývale silné soustředění na daný okamžik a obava, zda všechno dobře dopadne. Personál porodnic však ne vždy dokáže správně pracovat s pocity žen, které s velkou trémou rodí své první a leckdy také poslední dítě.

Podle dotazníkových průzkumů ženy po porodu velmi časté pociťují vztek, smutek nebo lítost, ale nedokážou o svých pocitech hovořit. Srovnávání zážitků s ostatními ženami rodičky často ještě více mate. Velká skupina žen by nikdy nepřiznala „své“ selhání při porodu, a přidají-li se skutečná vyprávění o krásném snadném porodu, vzniká velký prostor pro pocity méněcennosti – „selhala jsem, jsem vadná“. Není divu, že taková žena se cítí izolovaná, smutná a nechápe, jak se jí to celé mohlo stát. Někdy se neventilované a neodžité trauma projeví na úrovni těla (somatizací), např. jako poporodní vysoký krevní tlak.

Pomůže psychogynekologie

Ženám, které se po porodu potýkají s podobnými problémy, však lze pomoci. Ukazuje se mimořádná užitečnost specializované péče - psychogynekologie. Psychogynekologie řeší emoční důsledky traumatického porodu a pomáhá ženě zvládnout emoční bolesti a traumata. Cílem psychosomatické léčby je najít zdroj obtíží a obnovit rovnováhu v rovině tělesné, duševní i sociální.

„Nelze reformovat systém porodnictví tak, že někdo určí, jak je správné rodit. Rozhodnutí musí zůstat individuální a hlavním kritériem musí být bezpečnost pro matku a dítě. Ale něco zlepšit lze – psychologický support před porodem, ohleduplnost a úcta během porodu, specializovaná psychoterapie po porodu, kterou dnes již lze nabídnout,“ uzavírá Helena Máslová, která se psychogynekologií zabývá.

Jak jste se cítila po porodu vy?