.

Když žena dělá chlapskou práci! „Člověk musí být opatrný, zvláště v těhotenství,“ říká Alena

Bulvár

Když žena dělá chlapskou práci! „Člověk musí být opatrný, zvláště v těhotenství,“ říká Alena

Povolání této křehké blondýnky byste uhádly jen těžko. Bývá totiž doménou mužů, jelikož vyžaduje pořádnou sílu a odvahu. Alena Vostatková je certifikovanou „kopytářkou“. Upravuje kopyta koní, kteří nenosí podkovy. A své práce se zatím nevzdala ani v sedmém měsíci těhotenství.

Jak se ze ženy stane „kopytářka“?
K úpravě kopyt a přirozenému chovu koní jsem se dostala přes svého koníka. Měl potíže s kopyty, byl schvácený (pozn. red.: komplexní metabolické onemocnění). Nosil v té době podkovy, ale já vnitřně věděla, že nejsou správnou cestou, kterou bych chtěla jít. A tak jsme je sundali. Abych mu pomohla, zkoušela jsem všechny možné metody úpravy kopyt. Ale v té době jich tu ještě moc nebylo. A žádná z těch dostupných na něj nefungovala, nebyly vidět výsledky. Potácela jsem se v tom, až jsem na internetu objevila přirozený trim (pozn. red.: způsob péče o kopyta) Jaimeho Jacksona z Kalifornie. Oslovila jsem ho a začala tuto metodu studovat. Rok na to pak přijel do Evropy, aby tu uspořádal kurz pro zájemce. To byla velká příležitost. Tak jsem si vzala půjčku a jela studovat.

Jak takové studium vypadá?
Po dlouhém samostudiu následovalo 14 dnů intenzivního kurzu v Dánsku. Nejprve jsme se učili strouhat kopyta mrtvých koní. Ty jsme i rozřezávali, abychom viděli, jak to uvnitř vypadá a co jsme ve finále vlastně udělali. Abychom získali cítění. Až pak přišla práce se živými koňmi. Kromě samotného strouhání bylo důležité naučit se plno dalších věcí. Třeba jak koně správě držet, aby klidněji stál. To usnadní práci. Je pak rychlá a bez komplikací. Koně spolupracují.

kopyta

A po těch 14 dnech?
Po ukončení kurzu následovala praxe u dvou lektorů. Za jedním jsem se odebrala do Holandska, za druhým pak do Skotska. Jezdila jsem s nimi po jejich klientech, učili mě. Pak přišla závěrečná zkouška zaměřená na teorii i praxi a já se stala certifikovanou praktikantkou přirozené kopytní péče a přirozeného chovu. Už je to pět let, ale člověk se pořád učí. Teprve po třech, čtyřech letech se člověk stabilizuje natolik, že si je stoprocentně jistý tím, co dělá. Každé kopyto je jiné, má různé deformace... Když se ale dnes podívám na kopyto, nemusím nad tím tolik přemýšlet. Prostě jdu a strouhám.

K téhle práci asi musí mít člověk předpoklady. Zvláště žena. Máte za sebou nějakou technickou školu?
Řekla bych, že technický typ asi budu. Ale studovala jsem hotelovou školu a pracovala v hotelnictví a pohostinství. Tohle jsou v podstatě také služby, jen mám teď jiné klienty. Takže to byla svým způsobem dobrá životní zkušenost.

Ale koním jste se asi věnovala odmalička.
Ano, jen v pubertě jsem měla pauzu. Pocházím z Prahy, kde jsem i pracovala. Dlouhou dobu jsem měla koně u nás na chatě s velkým pozemkem nedaleko Vlašimi a jen za nimi dojížděla. Teď už tu ale bydlíme nastálo.

Takže jste opustila práci a úpravě kopyt se věnujete profesně?
Ano, šla jsem do toho naplno a už pět let se tím živím. Zabývám se korekturami kopyt, konzultací v oblasti Paddock Paradise (pozn. red.: ustájení koní v co nejpřirozenějších podmínkách) a také pasuji boty pro koně. To je totiž mnohem lepší alternativa ochrany kopyt než podkovy.

kopyta

Takže jak vypadá váš běžný den?
Nepracuji úplně každý den v měsíci. Není to úplně lehká práce a tělo potřebuje pauzu. Jinak jsem pořád na cestách. Vždycky si naplánuji trasu po České republice a vyrazím na dva, tři dny za svými zákazníky. To pak od rána do večera pracuji. Průměrně ošetřím deset koní denně. Kromě úpravy kopyt přemýšlím spolu s majiteli, co by se dalo ještě vylepšit, aby byli koně spokojenější.

Je to asi hodně fyzicky náročné…
To záleží i na tom, jak koně drží, jestli jsou zvyklí a vychovaní. Když se s jedním koněm přetahuji o nohu, pak mě zmoří stejně, jako kdybych za den udělala deset hodných.

Nebojíte se zranění?
Necítím se vedle koní ohroženě. Když se koni něco nelíbí, dá to najevo. Vrtí ocasem, dává uši dozadu, poskakuje. Neposlušné koně ale většinou odmítnu vystrouhat. Myslím si, že je prací majitele, aby koně naučil držet nohu a být v klidu. Doporučím mu, jak na to, aby zvíře nebylo příště nebezpečné. Ošetření takového koně by totiž trvalo i čtyři hodiny. A na to není čas a ve finále ani energie. Běžně mám koně hotového za dvacet, maximálně třicet minut.

kopyto

Takže se vám nikdy nic nestalo?
Musím zaťukat, že nic závažného. Jen občas nějaké to šlápnutí na nohu. Ale snažím se takovým věcem předcházet. Postavit se takovým způsobem, aby na mě kůň nemohl. Člověk musí být šikovný a opatrný. Zvlášť teď, kdy jsem v 28. týdnu těhotenství.

To pořád ještě pracujete?
Ano, i když už méně a v blízké době plánuji předat svou práci kolegovi. Ovšem jen do října. Po porodu bych se ke své práci ráda co nejdříve vrátila. Je to moje představa a vše může být ve finále jinak. Ale pokud budu zdravá já i dítě, vyrazím na cesty společně s ním. Člověk nemůže nadlouho zmizet, když má své zákazníky.

Nepodivují se lidé, že takovou práci dělá žena?
Ze začátku ano. Ale pravdou je, že tohle povolání začíná být čím dál tím víc ženskou prací. Kolem koní se nás totiž pohybuje více než mužů. Takže ani není divu, že se do toho pouštíme. Máme ale i obrovské výhody. Dokážeme být více empatické, což u koní docela funguje. Zvláště u těch, kteří mají problém s muži. Jsme také drobnější, pod koně se snáze poskládáme. Nicméně pravdou je, že je to fyzicky náročná práce. Ale chce to kromě síly hlavně taktiku, která spoustu věcí ulehčí.

auto

S bosými koňmi a strouháním kopyt měl potíže herec Václav Vydra. Jaký názor máte na jeho způsob úpravy kopyt vy?
Na to je hrozně těžké odpovědět. Metoda, kterou používá, nám kdysi nefungovala podle představ. Proto jsem se tehdy pídila po jiných možnostech. Cílem jakékoli úpravy by totiž mělo být, aby kůň odcházel po strouhání buď stejně, nebo ještě lépe, než přišel. Nejsem si ale jistá, že je tomu tak u téhle metody. Nedoporučila bych ji, protože je to velký zásah do kopyta koně a příliš ho oslabuje.

S kopyty bez podkov je spojeno také přirozené ustájení. V podstatě venkovní chov koní, kdy nemají svou vyhřátou stáj. To není týrání?
Naopak, venku je jim lépe. Kůň má hluboko v instinktech zabudováno, že je zvíře lovené. Ať mu budu vysvětlovat cokoli, koník potřebuje mít kolem sebe volný prostor. Aby mohl před potenciálním nebezpečím utíkat. Nikdy sám od sebe nevyhledává uzavřené prostory. To dělá pouze v případě, že je v nich krmen. Netouží tam však zůstat půl dne. Ale měl by mít samozřejmě možnost volby. Aby se při nepřízni počasí mohl schovat pod střechu.

A nevadí mu to ani v zimě?
Vůbec ne. Zimu koně snášejí lépe než vedra. Takže pokud majitel koně zvyká postupně, od jara, nemá problém. Důležitý je neustálý přísun vody a sena, kterým si v podstatě topí. A aby byl v dobré kondici. Pak je naprosto spokojený.

Čtěte také:

   
12.05.2015 - Rozhovory - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] jiti [*]

    Bébina — #3 Já byla se svým kovářem spokojená vždy dobře poradil tak jsem asi nikdy neměla potřebu shánět něco nebo někoho jiného. Koník má nožky v pořádku a to už není žádný mladík.

    superkarma: 0 12.05.2015, 20:08:50
  2. [3] Bébina [*]

    jiti — #2 Sorry ale to se asi moc nevěnuješ samostudiu, co se koní týká. O koně se nezajímám 30let ale jen asi 16, vlastního koně nemám a nechci, ale pojem kopytář, bosý trim atd. znám od roku 2004, kdy má kamarádka koně naboso a kopyta si sama upravuje. Ješte dávno před tím, než slavný Vydra zul své koně a začal propagovat Strasser v médiích, čímž udělal všem koňákům takovou medvědí službu, že by si za ní zasloužil po papuli. Není problém mít koně na sezónu okovaného, když člověk kopytům opravdu rozumí, ví proč to dělá a jen neposlouchá, co mu kovář nakuká. Mít koně okovaného celoročně bohužel problém je a to vždy. Bohužel, většina majitelů o kopytech neví zhola nic a právě jen poslouchá placený servis.

    1. na komentář reaguje jiti — #4
    superkarma: 0 12.05.2015, 15:26:29
  3. avatar
    [2] jiti [*]

    Sice se o koně zajímám skoro 30 let a 18 let mám svého koně ale pojem kopytářka slyším prvně. K nám vždycky jezdil kovář i když ted mám už taky koníka naboso. Nicméně s odpůrci podkov nesouhlasím. Je to jako chodit po kamení bez bot. Někteří koně s citlivějšíma nohama chodící často po asfaltu čí kamenitých cestách jakože je makadamu všude dost si podkovy prostě zaslouží.

    1. na komentář reaguje Bébina — #3
    superkarma: 0 12.05.2015, 14:35:35
  4. [1] ZdenaZ [*]

    obdivujiSml67

    superkarma: 2 12.05.2015, 07:25:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme