Srdečně vás zdravím.
 
Nikdy nejezdím na černo. Bylo by mi to nepříjemné, kdyby mě měl revizor "vyhmátnout". Nejsem nijak otrlá. Ale jednou došlo i na mě:
Dojíždím do Prahy  ze 30 km vzdáleného městečka. Vystoupím z autobusu (tam mám měsíční kupon), sestoupím do metra a chystám se vynadat jízdenku z peněženky a označit ji ve strojku. V ten moment by se ve mě krve nedořezal.  Peněženka leží v kuchyni na stole.  Večer si bral manžel nějaké drobné a peněženka už tam zůstala ležet. Co teď?! Prohrabu kabelku, kapsy. Nikde nic. No, tak to tedy risknu. Vždyť před půl sedmou ráno určitě revizor nepřijde. A v práci se nějaké peníze půjčím od kolegyně. Jenomže podle zákona schválnosti, který v takovýchto případech 100 % funguje, nastoupili do vozu hned dva revizoři. Každý z jedné strany vagonu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že lístek sice mám, ale doma. Bohužel. 

Opsal si údaje z občanky, věnoval mi za to stvrzenku a já pak zaplatila pokutu 400,- přímo v Dopravním podniku. Tak jsem si zakoupila roční kupon a hlídám, abych náhodou zase nenechala peněženku doma. Když ty zákony schválnosti tak dobře fungují.

Miroslava

Milá Miroslava,

stáva sa. A opat sme pri tom. Nepochopenie zo strany revízorov.  Vždy ma rozčulľovala ľudská obmedzenosť . Je zaujímavé, že vačšinou ide o "unifomovaných občanov". A zákon "maslového chleba" skutočne funguje.


Krásny deň :-)

 

 

Reklama