Zdraví

Když začnou létat před očima hvězdičky


Bylo to obyčejné spadnutí z kola. Jirkovi bylo 13 a neměl helmu. Na co, vždyť jel jenom kousek ke kamarádovi. Těšil se, že si zahrají hry na počítači a proberou své „dospělé“ problémy. Probral se v nemocnici s otřesem mozku. Za pár dní byl doma a zase jezdil jak o závod. Tentokrát už s helmou. Kdyby neměl tu bolavou hlavu, táta by mu pěkně nařezal, že si ji tenkrát nevzal.

Uběhlo pár měsíců. Zničehonic se mu začalo blýskat před očima, a pak už si víc nepamatoval. Když ho lékař v nemocnici poklepával po tváři a ptal se, jak mu je, vůbec nevěděl, co se děje. Nedovedl si vzpomenout, jak se jmenuje, kde bydlí, telefonní číslo domů. Nic. Jenom mu třeštila hlava a bolel ho ret. Zjistil, že má na něm krev. „To je v pořádku, jenom ses trošku pokousal,“ usmála se na něj sestřička. „Pokousal?“ „Jakto?“ „Měl jsi záchvat, až ti bude líp, pan doktor ti to vysvětlí.“

Začala se mu vracet paměť. Jenže poslední vzpomínka byla na školní třídu a to, jak mu začaly před očima létat hvězdičky. Poslali ho na různá vyšetření, vyptávali se jeho i rodičů na spoustu věcí. Pak vyřkli verdikt. Epilepsie.

Začal užívat léky a pravidelně chodit na kontrolní lékařská vyšetření. Musel dodržovat přísnou životosprávu. Žádné dlouhé vysedávání u televize ani u počítačové obrazovky. V pravidelnou hodinu chodit spát, v pravidelnou hodinu vstávat. Sport jen rekreačně. Žádné přílišné psychické vypětí.

Učitelé, sousedi, kamarádi se museli naučit, jak mu pomoci v případě záchvatu. A on sám se musel naučit, co takový epileptický záchvat znamená. V jeho případě to bylo bezvědomí spojené s křečemi končetin.

Občas si pokousal jazyk. Občas si natloukl, když spadl. Občas se litoval. Občas brečel.

Když už mu bylo těch „náct“, kdy se ochutnává alkohol a chodí  na diskotéky, nesměl. Ani jedno, ani druhé. Ani udělat si řidičský průkaz. Měl kamarády, ale byl velmi vázán na rodiče. Ti ho vždy „zachránili“, byli mu oporou, jezdili pro něj do nemocnice, když to na něj „přišlo“ někde na ulici a odvezla ho sanitka. Sami se dlouho a těžce vyrovnávali s faktem, že jejich syn trpí touto nevyzpytatelnou chorobou.

Chtěl se osamostatnit, žít svůj život. Vystudoval vysokou školu, nebydlel na kolejích, ale u pražské tety, která se o něj starala a tak trochu ho „hlídala“. Pomalu začal získávat sebevědomí. Jeho spolužáci brali jeho občasné záchvaty jako něco normálního. Nezažil posměch, jako když byl mladší.

Na omezení spojená se svou nemocí si přivykl,  i na vyšetření a pravidelné dávky pilulek. Přesto občas záchvat přišel. Ale chtěl žít opravdu „sám“. Nejen sám, s přítelkyní. Bál se dívkám říkat o tom, co se bude dít, když to na něj přijde. Styděl se za svůj handicap. Myslel, že se s ním rozejdou, a tak raději jejich společnost nevyhledával.

 

Šťastný konec příběhu? Ano. Přišla za ním sama. „Vím, co Ti je, brácha je na tom podobně.“ Začali spolu chodit, po čase žít. Plánují dítě. Odpoutal se od rodičů, je samostatný. Léčba epilepsie je „běh  na dlouhou trať“, trvá roky. Ale prý ty roky spolu překonají.

Koupili si kola, a když jedou na výlet, tak jedině s helmou na kole…

 

Informace o epilepsii naleznete zde www.epilepsie.cz a zde www.epilepsie.ecn.cz/ a taky zde www.stripky.cz/nemoci/neurologie/epilepsie.html

 

   
21.11.2005 - Zdraví - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [22] Agnes X [*]

    Můj bratr trpí epilepsií od dvou let. Seděli jsme na zahrádce, brácha v kočáru, šílený vedro a kde se vzal, tu se vzal....záchvat. Vždycky poté dostal další z přehřátí - když měl zvýšenou teplotu, na přímém slunci apod. Museli jsme mu dávat studený zábaly - chudáček jeden, jen koukal a už jako malý říkával: nebojte, já Vám neumřu...

    superkarma: 0 21.11.2005, 19:53:34
  2. avatar
    [21] *modrá [*]

    moji kolegyni při epileptickém záchvatu několikrát okradli ..hyeny

    superkarma: 0 21.11.2005, 19:41:32
  3. avatar
    [20] kareta [*]

    Kamarád mého otce při záchvatu vdechl zvratky a po nekolika týdnech zemřel na suchý zápal plic(?). Od doktora ho odbyli, co že si to vymýšlí, simulant jeden Byl to bezva chlap, než spadl a onemocněl epkou, kretén doktor z něj udělal blekotající trosku, holt už aby šel ten zdejší šaman do . Ti co znám a jezdí mimo okres a jsou v pohodě .

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:14:14
  4. avatar
    [19] Vivian [*]

    svetluszka: to se dělávalo dřív, ale opravdu to nemá žádný smysl Obecně platí, že nemocnému s poruchou vědomí se do pusy nic nestrká, protože ti to může vdechnout a udusit se (což je horší než kousnutí do jazyka).

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:03:17
  5. avatar
    [18] svetluszka [*]

    Vivian: ...už je mi to jasný...já jen že jsem to kdysi někde viděla.....

    Dcera od sestřenice měla dva záchvaty asi ve 13 letech, podle lékaře to mohly způsobit hormony.... ....jakmile dostala první měsíčky byla " bez nálezu" a je všechno O.K.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:27:49
  6. avatar
    [17] Meander [*]

    Mojí známé nastartovalo epilepsii těhotenství. Taky moc pěkné...

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:35:29
  7. avatar
    [15] Vivian [*]

    svetluszka: do pusy rozhodně nikdy nic nestrkat Jak píše Ťapina, u člověka v záchvatu (grand mal) se musí akorát pohlídat, aby se v těch křečích nezranil, jinak se nijak nezasahuje a čeká se, až záchvat odezní.

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:31:23
  8. avatar
    [14] navia [*]

    V červnu 2004 jsem se vybourala na kole. Bez přilby. Proč vůbec nevím, dcera říkala, že jsem přelítla přes řídítka. Nechápu, bylo to na rovné cestě, žádná překážka, nic.
    Otřes mozku, 2 dny v nemocnici "na pozorování" a dobrý.
    Letos koncem května jsem z ničeho nic dostala grand mal. Poprvé v životě a zatím naposled. Doufám, že už definitivně naposled. Při vyšetřeních mi našli v hlavě nádůrek, který pravděpodobně tlačil kam neměl. Odstranili ho a doufám, že nevyroste znovu a že antiepileptika budu moct vysadit. Jsem také vděčná neurochirurgům, že se to tak povedlo.

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:04:40
  9. avatar
    [11] Žábina [*]

    já sama jsem trpěla poúrazovou epilepsií a tak trochu vím o čem to je..ale vyléčila jsem se naštěstí a dnes už nemám problémy žádné

    superkarma: 0 21.11.2005, 10:20:36
  10. avatar
    [10] Žábina [*]

    Aja: taky si říkám

    superkarma: 0 21.11.2005, 10:19:28
  11. avatar
    [9] Aja [*]

    Snad... s helmou na hlavě, ne...?

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:29:38
  12. avatar
    [8] kareta [*]

    Při epileptickém záchvatu u cizího člověka-stabilizovaná poloha (zvratky) a volat sanitu- nedávno jsem volala k pánovi, co dostal záchvat- velký- na ulici- ležel na silnici, stopla jsem auto (přejel by mu nohy)a už jsme telefonovali. Ono to nemusíte poznat, může se jednat o cukrovku, mohl si zranit nohy, byl to starší pán. Není to nic příjemného. Známý (diabetik)dostal epi záchvat něklikrát taky, musel s tím do nemocnice, pak prý následuje je kóma.

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:17:29
  13. [6] vasenka [*]

    V našem zdravotnictví je tolik kurev schopných na těch druhých -ne sami na sobě samozřejmě - napáchat tolik škody, že je z toho člověku zle.

    superkarma: 0 21.11.2005, 08:46:43
  14. avatar
    [5] kareta [*]

    No, a hlavně vybrat dobrého neurologa, spolupracovat s psychologem a psychiatrem. Moje mamka epku má, 35 let chodila k doktorovi, který ji dopoval takovým bordelem , že další MUDr, se zhrozil , ten původní šel do důchodu a následující během několika měsíců musel vysadit 2/3 léků, protože byla zbytečně předávkovaná. Co se pamatuji, od mého mala mamka brala hrsti prášků, přitom neměla grand mal, nýbrž občas taková zahledění.ta "zahledění". Díky nesprávné léčbě byla NESNESITELNÁ. Smysl pro humor , podrážděnost, nesnesitelnost, spavost, deprese.. Prostě je mamka oběť našeho zdravotnictví .Teď (po 25 letech invalidního důchodu), co změnila doktora je to jiný člověk . Antiepileptika jsou děsný svinstvo, neurologové nejsou všichni skvělí a často ujedou. Aspoň u nás. A ještě jedno- proti té nemoci existuje i mezi zdravotníky spousta předsudků- pamatuji se, jak jedna zdravotní sestra (ve společnosti u stolu v hospodě)komentovala příchod jednoho kluka: "holky to je blázen, on má padoucnici" .

    superkarma: 0 21.11.2005, 08:29:55
  15. avatar
    [4] svetluszka [*]

    Ťapina: ..áha. Já jsem asi zblblá filmama.....viděla jsem, jak se dává něco do pusy, aby si neprokousl jazyk... ....ale na druhou stranu to může zase zaskočit, že jo..?

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:36:03
  16. avatar
    [3] Ťapina [*]

    svetluszka: Nejlíp nedělat nic. Zkontroluj, jestli dotyčný není někde, kde by se mohl praštit, spadnout, utopit - a jestli ne, tak můžeš jedině čekat, až to přejde.

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:29:29
  17. avatar
    [2] Kačena1 [*]

    svetluszka: Jo, taky bych si o tom tady ráda přečetla .

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:12:06
  18. avatar
    [1] svetluszka [*]

    ...ráda bych se naučila nebo si aspoň přečetla, co u takovýho záchvatu dělat. ....Už to tu jednou bylo,že jo..?..

    superkarma: 0 21.11.2005, 06:47:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme