V Česká republice si od roku 1993 odpykává své doživotní tresty pětatřicet lidí.

Naše justice navíc řeší několik velmi závažných kauz, ve kterých pachatelé figurují coby vážní adepti doživotí. Ve vězeňském žargonu se jim říká „dožínkáři“. 

Na rozdíl od jednoznačné mužské převahy, vykonávají své tresty v opavské věznici jediné dvě ženy – Dana Stodolová a Jaroslava Fabiánová. Obě jsou odsouzené za několikanásobné vraždy...

Donedávna s nimi tvořila trojlístek i doživotně odsouzená Miroslava Kukačková, která však letos v dubnu zemřela ve věku nedožitých osmdesátin. V Německu byla za vraždu vlastního manžela odsouzena k doživotí. Později se na vlastní žádost nechala přeložit k výkonu trestu zpět do vlasti.

Tak vysoký trest by s největší pravděpodobností v České republice nedostala. U nás totiž soudy zpravidla udělují výjimečný trest až v případě dvou a více vražd, nebo za zvláštních okolností. Kukačková si tak u nás vůbec první ženou začala odpykávat trest na doživotí.


Proč vlastně ženy vraždí? Jaké bývají příčiny jejich skutků?

Z mezinárodních výzkumů vyplývá, že zastoupení žen v celkovém počtu vražd kolísá mezi 12–15 %.

 

Jaké bývají okolnosti „ženských“ vražd?
Jaroslava Fabiánová se u soudu hájila, že je nevinná

♦ obětí je manžel, druh nebo partner pachatelky
   (45 %)

 

♦ místem činu bývá vlastní byt nebo byt sdílený
   s obětí (40 %)

 

♦ vražedným nástrojem bývá nejčastěji nůž
   (50 %)

 

♦ motivem činu bývá dlouhodobý nesoulad –
   krize vztahu s obětí (60 %)

 

Ale známé jsou případy i jiných českých vražedkyň. Kdo byly, a proč spáchaly tak brutální zločiny?

 

Nejznámější české vražedkyně

Irena Čubirková – Vraždila dvakrát. Poprvé – 10. října 1951 – v rodinném domě v Trutnově uspala léky svého manžela Jána a umlátila ho kladivem. Zločin pak zamaskovala tak, aby se policie domnívala, že spadl z půdy při vynášení těžkých kamen. Motivem činu byla její nevěra. Pravda vyšla najevo až při vyšetřování druhé vraždy.

 

Irena ČubirkováDruhého zločinu se dopustila v prosinci 1964. Cestující v motorovém vlaku z Trnavy do Bratislavy našel í. prosince na záchodě hlavu muže. Policie zjistila, že patří pohřešovanému Ambroži Ščepkovi. Jeho zmizení ohlásila sama Čubirková. Později u ní našla policie stopy krve a velkou, podezřele rozpálenou pec.

Během vyšetřování se Čubirková k činu doznala. Svého druha prý zabila kvůli nesnesitelnému soužití. Nejprve počkala, až usne, a pak ho ubila několika ranami tupou stranou sekery, rozřezala a spálila. Irena Čubirková byla popravena 28. září 1966.


Olga Hepnarová – Na svém vražedném kontě má osm lidských životů. Svůj čin plánovala několik týdnů předem. 10. července 1973 si vypůjčila nákladní automobil a s ním pak záměrně najela na nástupní ostrůvek tramvaje v Praze 7. Autem zachytila 20 lidí. Tři z nich zemřeli na místě, dalších pět zraněním podlehlo až v nemocnici.

Olga HepnarováV době, kdy vraždila, bylo Hepnarové teprve 22 let. Nebyla spokojená sama se sebou, bojovala se svou lesbickou orientací a měla pocit, že je celý svět krutý a spiknul se proti ní. Svým činem se světu chtěla pomstít.

O tom, kolik nenávisti v sobě měla, svědčí dopis, který napsala ještě před tím, než čin spáchala: „Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi. Rozhoduji se takto: Oplatím svým nenávistníkům! Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím.“

Její čin vzbudil velkou pozornost veřejnosti, proto byla už v dubnu 1974 Městským soudem v Praze odsouzena k trestu smrti a 12. března 1975 popravena. Olga Hepnarová byla poslední popravenou ženou v naší historii.

 

Miroslava Kukačková – Ještě coby Ryvolová odpověděla na inzerát seznamovací sňatkové kanceláře. Po seznámení odjela do Německa za devadesátiletým Ottou Kukačkou z bavorského Aldersbachu. V září 1995 byla svatba.


Miroslava KukačkováV polovině ledna 1997 byl už Otto Kukačka po smrti. Tělo bylo objeveno v kufru jeho auta. Německá policie měla poměrně brzy jasno. Šlo o majetek a hlavní podezřelou byla právě Kukačkova manželka a její syn.

Policie ženu zatkla a pasovský soud o jejím případu rozhodl v červnu 1998. Kukačková dostala doživotí, její syn 9 let.

Po přeložení do Čech Krajský soud v Ústí nad Labem v roce 2000 její německý rozsudek ale potvrdil. Miroslava Kukačková zemřela letos v dubnu v opavské ženské věznici.

 

Daniela P. – Vraždila ještě jako mladistvá, proto nelze zveřejnit její celé jméno. Byla nespokojená se svým tělem, chtěla být mužem. 29. června 1984 si do trenýrek zasunula kovovou pružinu, obalenou papírem a prezervativem a pokusila se přesvědčit spolužačku, do které byla zamilovaná, o svém mužství. Dívka ji však zděšeně odmítla, čímž Danielu P. vydráždila.

Ta pak do svého bytu v Chrudimi vlákala teprve jedenáctiletého chlapce. Pak jej omráčila tenisovou raketou a utopila v kbelíku s vodou. Po činu tělo oběti sexuálně zneužila přichystaným „pyjem“ z pružiny. S uříznutým penisem zavražděného školáka, vecpaným mezi nohy, se pak šla projít.

Neuznali jí žádné polehčující okolnosti. I přes svou úchylku dobře věděla, čeho se dopouští, a měla se ovládnout. Byla by nejspíš jasným adeptem pro trest smrti, zachránil ji však její věk. V červnu 1985 byla odsouzena k devíti letům vězení a ochranné ústavní léčbě. Dnes je na svobodě a pobírá invalidní důchod. Vraždu prý téměř vytěsnila ze své paměti.

 

Marie Volfová – Vraždila pro peníze. Pomocí inzerátů, ve kterých se představovala jako „svobodná, o vstupu do manželství s postarším mužem uvažující, majetkově solidně zajištěná dáma“, se seznamovala se staršími muži.

 

Jakmile je dostatečně pobláznila a přiměla je k vyzvednutí úspor na koupi rodinného domu, brutálně je zavraždila.

Cukráře Pekelského umlátila kladivem v lednu 1928, v říjnu 1929 zase kovářského mistra Neumanna. V roce 1930 byla odsouzena k trestu smrti oběšením.

 

Čtěte také: Životní příběh Dany Stodolové

       a Životní příběh Jaroslavy Fabiánové

Reklama