Rodina

Když vidíte, že se „vašemu“ dítěti daří, je to úžasný pocit

Přečtěte si příběh pěstounky z edice Otvíráme: Zájem o ohrožené děti nás vlastně s manželem svedl dohromady. Nejdřív jsme pomáhali velkým dětem se startem do života...

Zájem o ohrožené děti nás vlastně s manželem svedl dohromady. Nejdřív jsme pomáhali velkým dětem se startem do života. Byly to děti, které prošly ústavní zkušeností nebo vyrůstaly ve velmi složitém rodinném prostředí. Spousta věcí se u těchto dospělých dětí ještě dala vyřešit. Řešení bylo často náročné a složité pro ně i pro nás. Viděli jsme, jak velký rozdíl byl mezi dětmi, které začaly svůj život v ústavní výchově, a mezi dětmi, které začaly svůj život v rodině a do ústavní péče se dostaly až starší, po selhání této rodiny. Deprivace a následně tedy i problémy, které musely děti řešit, byly výrazně složitější právě u dětí, které v ústavu začínaly. Proto jsme logicky chtěli jít před problémy, které musely tyto děti řešit. Chtěli jsme začít na začátku.

manzele

A tak při povídání o tom, jestli ještě rozšiřovat naši rodinu či nikoliv, přišel manžel s myšlenkou péče na přechodnou dobu právě pro nejmenší děti, aby se alespoň k osvojitelům dostávaly děti bez ústavní deprivace.

Osvojitel většinou není žádným odborníkem v oblasti výchovy. Chce saturovat svoji rodičovskou potřebu a je ochoten přijmout dítě, které se mu nenarodilo. Pak si ale většinou přeje, aby na tom jeho dítě bylo vývojově podobně jako jeho ostatní vrstevníci. Přes největší snahu o ty nejlepší výchovné postupy však osvojené dítě často v nějakém ohledu vybočuje – má problémy s usínáním, s osamostatňováním, se zařazením do kolektivu, se zvládnutím školních povinností a psychického tlaku, který školský systém vytváří.

To vše však nemusí nutně být otázkou genů, jak ukazují poslední výzkumy čím dál zřetelněji, ale otázkou právě prvních dnů a týdnů života dítěte, ve kterých si tvoří vztah k sobě samému, ke svému okolí, ke svému postavení ve světě, k vnímání vlastní důležitosti pro okolí a s přijetím sebe sama. To vše především proto, že v nejranějším období „prošvihlo“ možnost naučit se vytvářet pevnou vazbu. Zajímavé totiž je, že když se dítě naučí pevnou vazbu vytvářet, naučí se ji v nutném případě i překlopit na jinou pečující osobu. Dříve matky daleko častěji umíraly, příroda je tedy na tuto možnost připravená.

V roce 2008 jsme tedy připravili projekt Narodit se do rodiny a oslovili s ním oddělení NRP Středočeského kraje. Měli jsme štěstí na lidi. Čekali jsme, že budeme všechno muset složitě vysvětlovat a přesvědčovat pracovníky úřadu. Místo toho s námi od začátku hledali řešení, jak to udělat, aby se podařilo projekt rozběhnout. Co bylo podstatou projektu? Přijmout do přechodné pěstounské péče miminko hned z porodnice a dát mu rodinné zázemí do doby, než se vyřeší jeho situace a dítě bude moci jít do definitivní rodiny. Rok po předložení projektu, během kterého jsme absolvovali přípravu pěstounů, jsme už čekali na první miminko, kterému tak usnadníme jeho vstup do života. Od té doby máme v péči již desáté miminko. Většina z těchto dětí od nás přecházela do osvojení.

Díky tomu, že naštěstí většina odborníků pro děti považuje ranou pěstounskou péči za vhodnější řešení než kojenecký ústav, našly odvahu umístit dítě do rané pěstounské péče sociální pracovnice a soudy i v případech, kde se očekává návrat dítěte do původní rodiny. I my už máme zkušenost s předáním miminka do jeho původní rodiny. Úspěch záleží v takových případech na tom, jak se podaří této rodině řešit problémy, kvůli kterým se o dítě nestarala od začátku. Pokud má rodina skutečný zájem pečovat o dítě a má k tomu dostatečnou podporu, může se do takové rodiny úspěšně podařit i navrácení dítěte. Podporu je však potřeba takové rodině poskytnout i po předání dítěte do jejich péče, protože riziko selhání je poměrně vysoké. Vždycky je však potřeba dobře vyhodnotit situaci rodiny, aby návrat dítěte do rizikové rodiny nebyl příliš odvážným experimentem.

Díky přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která začala platit od 1. 1. 2013, se postavení pěstounů mění výrazně k lepšímu. Jde především o to, že se na pěstounství přestalo pohlížet jako na okrajovou záležitost několika nadšených rodin, ale začíná se využívat jako základní způsob, jak pečovat o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině.

Ke kvalitní péči mají nyní pěstouni pomoc ze strany státu – mají nárok na služby doprovázející organizace, mají nárok na odlehčovací služby, na odbornou pomoc, konečně se roky odvedené práce započítávají i do důchodu, mají i vyšší finanční ohodnocení své práce. Za to se však od nich očekává profesionální přístup spojený s otevřenou náručí, 24hodinová péče o dítě 7 dní v týdnu skoro po celý rok, dobrá spolupráce se sociálními pracovnicemi a ostatními pracovníky, kteří se na řešení situace dítěte podílejí, ale hlavně schopnost porozumět tomu, že vrcholem péče pěstouna není přijetí dítěte, ale naopak jeho citlivé předání do definitivní rodiny, aby zas pěstouni mohli svoje zázemí poskytnout dalšímu dítěti. Stejně tak se očekává pochopení toho, že na pěstounovi není rozhodování o tom, kam od něj dítě půjde. Pěstoun musí umět přijímat rozhodnutí jiných a podle nich dítěti jeho další cestu do života vystlat co nejměkčeji.

Co je na takové práci nejtěžší? Nemůžete rozdělit pracovní a rodinný život. Nemůžete si naplánovat žádnou akci s jistotou, že do toho nepřijde předávání či přijímání dítěte do péče. Pro své okolí jste natolik exotičtí, že vy i vaše děti neustále „přednášíte“ o tom, co děláte a proč to děláte. Těžká je i určitá ztráta soukromí, protože díky spolupráci se všemi zodpovědnými pracovníky musíte svou domácnost otevřít více, než je běžné. Od chvíle, kdy dítě přijmete do péče, zároveň musíte intenzivně připravovat jeho předání dál. Kromě celodenní péče o dítě také ve spolupráci se sociální pracovnicí zajišťujete dítěti doklady, potřebná vyšetření, podílíte se na tvorbě individuálního plánu dítěte.

Co je na této práci úžasné? Když vidíte, že na rozdíl od dětí předávaných z ústavní péče nemá „vaše“ dítě opožděný vývoj a je schopné vytvářet pevnou vazbu. Když vidíte, že se „vašemu“ dítěti v nové rodině daří, že se podařilo dobře dítě předat a že se dítě zdravě vyvíjí dál.

Jsem přesvědčená o tom, že umístění dětí do přechodné pěstounské péče zkrátí čekání dítěte na definitivní rodinu, protože už jen tím, že máte doma v jednu chvíli jedno takové dítě, můžete mu vyřídit potřebné formality daleko pružněji. Velice nás například těší, jak skvěle nám pomáhají lékaři z terénu dodat velmi rychle potřebné lékařské zprávy. Velice nás těší, jak úžasná byla spolupráce se sociálními pracovnicemi, které udělaly rozhodnutí, že dítě nesvěří do ústavní výchovy, ale do rané pěstounské péče.

Lidí, kteří se na nás obracejí s tím, že je celá problematika zajímá, případně že zvažují, zda by třeba také mohli a chtěli takovou péči poskytovat, je totiž opravdu hodně. S ohledem na běžný chod naší rodiny není možné se s každým sejít na osobní návštěvu. Pokud by někoho zajímalo, jak přesně celý proces přijetí dítěte, péče o ně a pak jeho předání vypadá, může však přijít na některý ze seminářů, který pořádá Dobrá rodina o.p.s. zhruba jednou za měsíc. Podrobnosti o seminářích i o rané pěstounské péči si lze najít na www.rpp.cz.

Alžběta Hlásková

«- předchozí díl ČLÁNKY Z EDICE OTVÍRÁME další díl -»

V redakci ŽENY-IN.cz rádi pomáháme Edici Otvíráme. Na další zajímavý článek se můžete těšit v pátek 21. června v hlavním vydání.

   
14.06.2013 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [5] daska59 [*]

    marde — #2 Přesně nad tím jsem přemýšlela celou dobu co jsem článek četla Sml15

    superkarma: 0 14.06.2013, 16:28:15
  2. [4] free [*]

    Nevím co říct, co napsat.... Sml24

    superkarma: 0 14.06.2013, 12:09:40
  3. [3] lidicka [*]

    Taky bych asi těžko nesla loučení , kdy už jsem děťátko vypiplalaSml80Sml16

    superkarma: 1 14.06.2013, 08:14:10
  4. avatar
    [2] marde [*]

    Asi bych se jen těžko loučila s dítětem, které bych měla ve své péčiSml22

    1. na komentář reaguje daska59 — #5
    superkarma: 0 14.06.2013, 07:46:39
  5. avatar
    [1] peetrax [*]

    O téhle formě pěstounství jsem poprvé četla v rozhovoru s Martinou Vrbovu (uváděla Retro), myslím, že jedna z jejích holčiček byla nejdřív v tomto typu rodiny. Klobouk dolů.

    superkarma: 0 14.06.2013, 00:25:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme